ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1890.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1890/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Finančního klubu OMORICA, o. s. , se sídlem v Plzni, Borská 2767/89, PSČ 316 00, identifikační číslo osoby 69976872, zastoupeného Mgr. Šimonem Jirkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská 928/104, PSČ 326 00, za účasti Mgr. P. M. , zastoupené JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem, se sídlem v Plzni, Mikulášská třída 9, PSČ 326 00, o zaplacení 230.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 35/2007, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 616/2008-125, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010,
č. j. 14 Cmo 616/2008-125, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 12. září 2008, č. j. 49 Cm 35/2007-93, jímž Krajský soud v Plzni zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal zaplacení částky 230.000,- Kč z titulu smluvní pokuty za porušení smlouvy o smlouvě budoucí o převodu obchodních podílů.
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 2. ledna 2004 uzavřely Mgr. P. M. (jako budoucí převodkyně) a J. V. (jako budoucí nabyvatelka) smlouvu o smlouvě budoucí o převodu obchodních podílů Mgr. M. ve společnostech ORTIGA spol. s r. o. a OMORICA spol. s r. o. (dále též jen „obchodní podíly“ a „společnosti“), v níž se budoucí převodkyně zavázala uzavřít s budoucí nabyvatelkou smlouvy o převodu obchodních podílů ve společnostech do 20. prosince 2005 (dále též jen „smlouva o smlouvě budoucí“).
2/ Z článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že „za porušení povinnosti uzavřít s budoucí nabyvatelkou smlouvy o převodu obchodních podílů uhradí budoucí převodkyně budoucí nabyvatelce smluvní pokutu ve výši 230.000,- Kč“.
3/ J. V. vyzvala dne 12. ledna 2004 Mgr. M. k uzavření smluv o převodu obchodních podílů, a to ve lhůtě 30 dní od obdržení výzvy; výzva byla jmenované doručena dne 27. ledna 2004; smlouvy o převodu obchodních podílů však uzavřeny nebyly.
4/ Dne 13. prosince 2005 byl prohlášen konkurs na majetek společnosti ORTIGA spol. s r. o. Na majetek společnosti OMORICA spol. s r. o. byl konkurs prohlášen dne 21. prosince 2005.
5/ Dne 20. února 2007 uzavřela J. V. (jako postupitelka) a navrhovatel (jako postupník) smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky „na základě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu obchodních podílů ze dne 2. ledna 2004 vůči Mgr. P. M....v celkové výši 230.000,- Kč...z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti uzavřít smlouvy o převodu obchodních podílů“ (dále též jen „smlouva o postoupení pohledávky“ a „postoupená pohledávka“).
Soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel je v projednávané věci aktivně legitimován, neboť pohledávka mu byla řádně postoupena smlouvou o postoupení pohledávky, kterou za navrhovatele - s ohledem na skutečnost, že o „odkoupení“ pohledávky rozhodla již dříve členská schůze navrhovatele konaná dne 26. ledna 2007 - v souladu s jeho stanovami podepsal předseda výboru Ing. V. F.
Za platnou měl soud prvního stupně též smlouvu o smlouvě budoucí. Budoucí převodkyně byla vyzvána k uzavření smluv o převodu obchodních podílů, avšak obsah výzvy z 12. ledna 2004 „nemohl být naplněn“, neboť na valných hromadách společností konaných dne 19. února 2004, jež měly o převodu obchodních podílů rozhodnout, o něm nebylo z důvodu její neomluvené neúčasti rozhodnuto; usnesení jimi přijatá byla navíc následně soudem prohlášena za neplatná.
Další výzvu k uzavření smluv o převodu obchodních podílů zaslala budoucí nabyvatelka budoucí převodkyni teprve dne 16. listopadu 2005, avšak skutečnost, že na majetek společností byl v této době prohlášen konkurs, považoval soud prvního stupně za závažnou změnu okolností, v jejichž důsledku nebylo možné spravedlivě požadovat, aby byly smlouvy o převodu obchodních podílů uzavřeny. Mgr. M. tak podle soudu neporušila povinnost uzavřít smlouvy o převodu obchodních podílů, a nemůže být proto sankcionována sjednanou smluvní pokutou.
Odvolací soud, který nejprve posuzoval, zda navrhovateli svědčí aktivní věcná legitimace, naproti tomu uzavřel, že postupovaná pohledávka není ve smlouvě o postoupení pohledávky nezaměnitelně identifikována, neboť není zřejmé, která pohledávka (zda smluvní pokuta za neuskutečnění převodu obchodního podílu ve společnosti ORTIGA spol. s r. o., nebo smluvní pokuta za neuskutečnění převodu obchodního podílu ve společnosti OMORICA, spol. s r. o.) byla předmětem převodu, a smlouva o postoupení pohledávky je proto pro neurčitost podle §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), absolutně neplatná.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je smlouva o postoupení pohledávky absolutně neplatná pro neurčitost označení postupované pohledávky.
Podle jeho názoru je daná pohledávka řádně identifikována, a to úplným označením jejího dlužníka, celkovou výší pohledávky 230.000,- Kč, uvedenou též slovem, a dále skutečností, na níž se postupovaná pohledávka zakládá. Užití množného čísla ve slově „smlouvy“ ve specifikaci důvodu postupované pohledávky „z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti uzavřít smlouvy o převodu obchodních podílů“ koresponduje s označením této pohledávky ve smlouvě o smlouvě budoucí a vyjadřuje dle dovolatele vůli účastníků penalizovat smluvní pokutou ve výši 230.000,- Kč jak nepřevedení (kteréhokoliv) jednoho, tak obou obchodních podílů.
Určitost označení pohledávky ve smlouvě o postoupení pohledávky podporuje dle názoru dovolatele rovněž článek I. této smlouvy, který odkazuje na smlouvu o smlouvě budoucí, která je rovněž jednoznačným a určitým právním úkonem, neboť z článku I. II. a III. smlouvy o smlouvě budoucí jasně vyplývá, že „smlouvami“ se rozumí smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti ORTIGA spol. s r. o. a smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti OMORICA, spol. s r. o.
Mgr. M. ve vyjádření k dovolání uvádí, že otázka platnosti postupní smlouvy není otázkou zásadně právně významnou, a navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky v rozporu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu.
Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
S ohledem na dobu uzavření smlouvy o postoupení pohledávky je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení občanského zákoníku účinné k 20. únoru 2007, tedy naposledy ve znění zákona č. 264/2006 Sb.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Z ustanovení §524 obč. zák. vyplývá, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o postoupení pohledávky jsou kromě označení jejích účastníků (postupitele a postupníka), identifikace postupované pohledávky, která musí obsahovat uvedení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 32 Cdo 523/2005, jenž je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí citovaná níže, není-li uvedeno jinak, dostupný na webových stránkách tohoto soudu).
V rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 69/2006, či ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, pak Nejvyšší soud vyjádřil názor, podle něhož je požadavek „určitosti“ zajišťované pohledávky nezbytné vykládat tak, že jde o její identifikaci takovým způsobem, aby nebyla zaměnitelná s jinou. Tento závěr - byť byl přijat ve vztahu k zástavní smlouvě - se přitom obdobně uplatní též v případě smlouvy o postoupení pohledávky, neboť její podstatnou náležitostí je stejně jako v případě zástavní smlouvy určité označení postupované (zajištěné) pohledávky.
Nemá-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u postupované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné s postupovanou pohledávkou), pak platí, že postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené ve smyslu ustanovení §524 a násl. obč. zák. dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 775/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 171, nebo ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 776/2004).
Požadavek určitosti smlouvy o postoupení pohledávek je naplněn též v případě, je-li souhrn postupovaných pohledávek označen osobou dlužníka a právním důvodem jejich vzniku (např. odkazem na příslušnou smlouvu, s tím, že se postupují všechny pohledávky z této smlouvy), aniž by postupované pohledávky musely být v postupní smlouvě výslovně jednotlivě identifikovány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupovanou pohledávku lze ve smlouvě určit i tím, že bude odkázáno na čísla postupitelových faktur s uvedením výše jednotlivých částek, čísel odběratelů a počtu dodaných kusů zboží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003, či ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 937/2003).
V projednávané věci se z obsahu smlouvy o postoupení pohledávky podává, že postoupená pohledávka je zde vymezena shodně jako v článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž na tuto smlouvu výslovně odkazuje článek I. smlouvy o postoupení pohledávky.
Z článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí přitom vyplývá, že smluvní pokuta ve výši 230.000,- Kč zajišťovala jak povinnost uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu budoucí převodkyně ve společnosti ORTIGA spol. s r. o., tak povinnost uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu budoucí převodkyně ve společnosti OMORICA spol. s r. o., jinak řečeno, právo budoucí nabyvatelky požadovat smluvní pokutu v plné výši vzniklo jak v případě, že by nebyla uzavřena i jen jedna ze smluv o převodu obchodního podílu, tak v případě, kdy nebyla uzavřena žádná z nich. V projednávané věci přitom není sporu o tom, že uzavřena nebyla ani jedna ze smluv o převodu obchodních podílů.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že ve světle výše uvedených judikatorních závěrů lze - s ohledem na obsah smlouvy o postoupení pohledávky - spolehlivě určit, jaká konkrétní pohledávka byla předmětem postoupení. Pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky dostatečně určitě vymezena, a to odkazem na specifikaci této pohledávky provedenou ve smlouvě o smlouvě budoucí, konkrétně jejím článku IV., který pohledávku z titulu smluvní pokuty nezaměnitelně identifikuje.
Přestože Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že vymezení dané pohledávky v článku IV. smlouvy o smlouvě budoucí, stejně jako ve smlouvě o postoupení pohledávky, je dostatečně určité, poukazuje rovněž na to, že v případě pochybností o obsahu smluvního ujednání je prioritním výklad nezakládající neplatnost sporného ujednání (právního úkonu) před výkladem, podle něhož je toto ujednání neplatné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka – a o takový vztah v projednávané věci jde – rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. srpna 2012
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu