ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.241.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 241/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelek a/ Ing. L. L. , a b/ JUDr. H. K. , obou zastoupených JUDr. Václavem Kulhavým, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 837/10, PSČ 130 00, za účasti Družstva Amurská , se sídlem v Praze 10, Amurská 1222/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25713540, zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, o neplatnost usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 313/2007, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2010, č. j. 7 Cmo 488/2009-122, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2010, č. j. 7 Cmo 488/2009-122, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. září 2009, č. j. 77 Cm 313/2007-80, zamítl Městský soud v Praze návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Družstva Amurská konané dne 5. listopadu 2007 (dále jen „členská schůze“, „družstvo“) ve znění: „Členská schůze opakovaně konstatuje, že vyplacená mzda paní M. Ž. za její práci pro družstvo, které je napadené žalobou členkou družstva JUDr. N. Ž., byla členskou schůzí družstva odsouhlasena a družstvu vyplácením této mzdy nebyla způsobena žádná škoda. V případě, že bude pravomocně vyhověno žalobě JUDr. N. Ž. proti současným členům představenstva o zaplacení 282.064,- Kč s příslušenstvím, přiznává se M. Ž., Ing. V. S. a J. P. mimořádná odměna ve stejné výši, v jaké bude žalobě vyhověno spolu se všemi náklady řízení. Odměna je splatná nejpozději do 10 dnů po nabytí právní moci takového rozhodnutí.“ (dále jen „usnesení členské schůze“) (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením změnil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelek usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost napadeného usnesení členské schůze družstva (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2007,
č. j. 37 Cm 108/2006-26, byla členům představenstva družstva M. Ž., Ing. V. S. a J. P. uložena povinnost zaplatit družstvu společně a nerozdílně částku 282.064,- Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody, která družstvu vznikla tím, že na základě dohod o pracovní činnosti uzavřených dne 1. ledna 2004 a 3. ledna 2005 vyplatilo M. Ž. mzdu a odvedlo za ni zdravotní a sociální pojištění, a to za práce, které měla vykonávat v rámci výkonu funkce členky představenstva družstva.
2/ Z pozvánky na předmětnou členskou schůzi vyplývá, že na pořad jejího jednání byly pod bodem 5 zařazeny též „Informace o žalobě na členy představenstva a schválení usnesení k tomuto bodu“. V rámci projednávání tohoto bodu bylo přijato též napadené usnesení členské schůze.
3/ Podle zápisu z jednání členské schůze konané dne 5. listopadu 2007 navrhovatelky „vznesly připomínky, které nebylo slyšet protože mluvily jedna přes druhou, takže nebylo srozumitelné o co jde a jejich připomínky nemohly být zapsány. Byly vyzvány, aby je přišly nadiktovat do zápisu, což odmítly.“
Soud prvního stupně uzavřel, že ze zápisu o členské schůzi vyplývá, že obě navrhovatelky vyjádřily nesouhlas s návrhem na přijetí napadeného usnesení členské schůze a nemůže jít k jejich tíži, že družstvo obsah jejich námitek přesně nezaprotokolovalo. Obchodní zákoník ani stanovy družstva přitom nevyžadují, aby námitka obsahovala výčet jednotlivých ustanovení právních předpisů či stanov, s nimiž má být napadené usnesení v rozporu, ani nestanoví, že by musela být vznesena až po přijetí daného usnesení. Navrhovatelky tak splnily všechny podmínky pro napadení usnesení členské schůze žalobou u soudu.
Dle názoru soudu usnesení členské schůze není v rozporu s právními předpisy, stanovami družstva ani dobrými mravy, neboť jím byla předsedkyni představenstva družstva fakticky přiznána mimořádná odměna (nad rámec odměn pravidelně vyplácených z fondu odměn) za práci, kterou dle názoru členské schůze vykonávala ve větším časovém rozsahu a ve větší kvalitě, než je obvyklé. Za legální prostředek k vyplacení této odměny považovala členská schůze vyplacení mzdy na základě pracovněprávního vztahu a napadeným usnesením reagovala členská schůze pouze na skutečnost, že tento způsob byl soudem posouzen jako nedovolený.
Odvolací soud potvrdil závěr, podle něhož navrhovatelky námitky podaly, oproti soudu prvního stupně však uvedl, že schválení mimořádné odměny pro členy představenstva nebylo na pořadu jednání uvedeném v pozvánce na členskou schůzi, když pod bod „Informace o žalobě na členy představenstva a schválení usnesení k tomuto bodu“ dané usnesení podřadit nelze. Jelikož se členské schůze nezúčastnili všichni členové družstva, nemohla tato o mimořádné odměně platně rozhodnout.
Dále uvedl, že usnesení členské schůze je v rozporu s ustanovením §66 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a taktéž v rozporu s dobrými mravy, neboť přiznává odměnu nikoliv za řádný výkon funkce člena statutárního orgánu, ale za zaviněné porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem této funkce, neboť odměna měla být přiznána pouze v případě, že jmenovaným bude pravomocně uložena povinnost nahradit družstvu škodu, a to ve výši, kterou budou dle daného rozhodnutí povinni družstvu uhradit.
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost se opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby bylo toto rozhodnutí zrušeno.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelky jsou k podání žaloby aktivně legitimovány. Namítá, že tyto nikdy nevznesly námitky proti usnesení členské schůze, což je předpokladem pro podání žaloby. Uvádí, že ze zápisu z členské schůze vyplývá, že navrhovatelky v rámci rozpravy před hlasováním vyjadřovaly svůj nesouhlas s usnesením, avšak mluvily jedna přes druhou a jejich námitky nebyly srozumitelné, a proto byly vyzvány, aby je přišly nadiktovat do protokolu, což odmítly. Družstvo tedy chtělo jejich tvrzení zaprotokolovat, a nesouhlasí tak se závěrem, podle něhož „by šlo k tíži žalobkyň, že družstvo obsah jejich námitek přesně nezaprotokolovalo“. Při hodnocení skutečnosti, zda námitky byly podány, přitom odvolací soud vyšel pouze z účastnického výslechu navrhovatelek, jenž dovolatel nepovažuje za objektivní důkaz prokazující předmětnou skutečnost.
Namítá, že ani soud prvního ani druhého stupně se nezabývaly rozsahem údajných námitek, přestože jsou oprávněny přezkoumávat platnost usnesení členské schůze pouze v rozsahu vznesených námitek. Jejich rozhodnutí tak dle názoru dovolatele vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem, podle něhož může být námitka proti usnesení členské schůze vznesena před jeho přijetím, namítaje, že ji nelze vznést proti něčemu, co zatím neexistuje, když není jasné, zda usnesení bude vůbec přijato a jaké bude jeho znění.
Dovolatel napadá rovněž závěr, podle něhož je usnesení členské schůze v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Uvádí, že zákon ani stanovy družstva nijak neomezují, z jakého důvodu a v jaké výši smí členská schůze určit členům představenstva odměnu. Ustanovení §66 odst. 3 obch. zák. zakazuje poskytnout odměnu, jestliže výkon funkce členů představenstva zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům družstva, anebo při zaviněném porušení povinnosti v souvislosti s výkonem funkce, avšak ani jedna z těchto situací v projednávané věci nenastala, neboť jmenovaní řádným výkonem svých funkcí vedou družstvo dlouhodobě k nadstandardnímu zisku.
Navrhovatelky ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhují, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
S ohledem na datum podání návrhu na zahájení řízení v projednávané věci je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení obchodního zákoníku účinné k 4. prosinci 2007, tedy naposledy ve znění zákona č. 308/2006 Sb.
Z ustanovení §242 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že na návrh člena vysloví soud neplatnost usnesení členské schůze, pokud usnesení je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Návrh soudu může člen podat, požádal-li o zaprotokolování námitky na členské schůzi, která usnesení přijala, nebo jestliže námitku oznámil představenstvu do jednoho měsíce od konání této schůze, a nebyla-li svolána řádně do jednoho měsíce ode dne, kdy se o jejím konání dověděl, nejdéle však do jednoho roku od konání členské schůze. Návrh soudu lze podat jen do jednoho měsíce ode dne, kdy člen požádal o zaprotokolování námitky, nebo od oznámení námitky představenstvu.
Podle §242 odst. 2 obch. zák. jestliže je důvodem návrhu podle odstavce 1, že tvrzené rozhodnutí členská schůze nepřijala proto, že o něm nehlasovala, anebo, že obsah tvrzeného rozhodnutí neodpovídá rozhodnutí, které členská schůze přijala, lze podat žalobu do jednoho měsíce ode dne, kdy se člen o tvrzeném rozhodnutí dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne konání nebo tvrzeného konání členské schůze. V ostatním se použijí ustanovení §131 obdobně.
Ačkoli se soudy nižších stupňů lze souhlasit potud, že obchodní zákoník nevyžaduje, aby námitka proti usnesení členské schůze obsahovala výčet jednotlivých ustanovení právních předpisů či stanov, s nimiž má být napadené usnesení v rozporu, ani nestanoví, že by námitka musela být vznesena až po přijetí napadaného usnesení, závěr o tom, že navrhovatelky jsou v projednávané věci aktivně legitimovány, však zatím učinit nelze.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že námitka člena družstva podle §242 odst. 1 obch. zák. musí být určitá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010, jež je veřejnosti, stejně jako ostatní níže uvedená rozhodnutí, k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a že podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze soudem musí předcházet námitka člena vůči družstvu, z čehož lze dovodit, že soud je oprávněn přezkoumávat platnost usnesení pouze v rozsahu vznesené námitky a případných navazujících tvrzení družstva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 163/2005).
Ze zápisu o konání členské schůze (č. l. 17 a násl. spisu) přitom vyplývá pouze to, že navrhovatelky před hlasováním o přijetí napadeného usnesení členské schůze vyslovily s tímto postupem svůj nesouhlas, konkrétní obsah jejich námitek však z uvedeného důkazu zjistit nelze.
Na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 16. října 2008 (č. l. 51 a násl. spisu) přitom navrhovatelka b/ uvedla, že na jednání členské schůze „vznesla stejnou námitku jako doktorka Ž.“, že „diktovala paní předsedkyni družstva text námitky a ona poté přediktovávala text zapisovatelce“ a že dle jejího názoru „zápis neodpovídá skutečnosti, neboť námitky jsou uvedeny před přijatým usnesením, což by mělo být samozřejmě opačně a ve skutečnosti na jednání schůze to opačně bylo. Nejprve bylo schváleno usnesení a poté byly předneseny námitky. Po mě byla vyzvána navrhovatelka A s tím, aby přednesla svoji námitku, což také učinila“.
Na jednání před odvolacím soudem konaném dne 2. července 2010 (č. l. 117 spisu), pak zástupce družstva uvedl, že navrhovatelky námitky na členské schůzi nevznesly, resp. obsah jejich připomínek vznesených na členské schůzi byl nesrozumitelný, „není tedy zřejmé, co vlastně namítaly a to bylo konkretizováno až v žalobě“. K prokázání tvrzení, že navrhovatelky námitky na schůzi fakticky nevznesly, současně navrhl důkazy výpovědí svědků L. F., M. S. a P. P.
Závěr o tom, že navrhovatelky na jednání členské schůze vznesly proti napadenému usnesení námitky, odvolací soud opřel pouze o jediný důkaz – zápis z jednání členské schůze – z něhož však skutečnost, že navrhovatelky vznesly konkrétní námitky ve smyslu §242 odst. 1 obch. zák., ani obsah vznesených námitek zjistit nelze. Důkazní hodnotu nemají ani výše uvedená tvrzení navrhovatelky b/, neboť tato byla učiněna před zahájením dokazování v rámci vylíčení rozhodujících skutečností a k prokázání jejich pravdivosti dokazování vedeno nebylo.
S ohledem na tuto skutečnost je závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle něhož jsou navrhovatelky k podání návrhu na zahájení řízení aktivně legitimovány, předčasný, neboť na základě dosud provedených důkazů nelze uzavřít, zda námitky vznesené navrhovatelkami byly určité, ani jaký byl jejich obsah, a tudíž, že návrh na zahájení řízení byl v projednávané věci podán v rozsahu vznesených námitek.
Jelikož již tento důvod sám o sobě nutně vede ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, nezabýval se Nejvyšší soud dalšími dovolacími námitkami a aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že (dovoláním ostatně nezpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož je jedním z důvodů neplatnosti napadeného usnesení členské schůze nezařazení příslušného bodu jednání do programu uvedeného v pozvánce na členskou schůzi, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 1. února 2000, sp. zn. 32 Cdo 2637/99, či usnesení z 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2340/2007). To však, bez toho, že by byla prokázána aktivní legitimace navrhovatelek, k vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze nepostačuje.
V dalším řízení se odvolací soud zaměří především na zjištění výše uvedených skutečností, jež jsou pro posouzení otázky aktivní legitimace navrhovatelek v projednávané věci určující. Za tímto účelem doplní dokazování zejména o důkazy, které účastníci navrhli, resp. navrhnou k prokázání toho, zda a jaké konkrétní námitky navrhovatelky proti usnesení členské schůze vznesly.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu