ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2734.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2734/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. B. , zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 593/40, PSČ 101 00, za účasti společnosti Hyposervis a. s., se sídlem v Praze 1, Králodvorská 1086/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 20 63 60, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8-Karlíně, Křižíkova 16, PSČ 186 00, o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. F 142801/2009 B 9717, o dovolání Hyposervis a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 14 Cmo 90/2010-260, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Společnost Hyposervis a. s. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.100,- Kč do rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. F 142801/2009 B 9717-1-214, kterým tento soud rozhodl o výmazu předsedy dozorčí rady P. B. z obchodního rejstříku se dnem zániku funkce a členství v dozorčí radě 28. srpna 2009.
Odvolací soud uzavřel, že P. B. doručil dozorčí radě odstoupení z funkce dne 3. března 2009 a nejbližší valná hromada společnosti Hyposervis a. s. (dále též jen „společnost“) se konala dne 28. srpna 2009. I když tato valná hromada jeho odstoupení neprojednala, výkon funkce v souladu s ustanovením §66 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.“) tímto dnem skončil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), důvodnost opírá o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka předně vytýká odvolacímu soudu, že projev vůle P. B. vztáhl nejenom na odstoupení z funkce předsedy dozorčí rady, ale rovněž i na samotné členství v dozorčí radě.
Za otázku zásadního právního významu považuje, zda „projev vůle, jímž odstoupí osoba z funkce předsedy dozorčí rady akciové společnosti, lze za použití zákonných výkladových pravidel interpretovat tak, že zároveň má za následek i odstoupení z funkce člena dozorčí rady“ a dále zda „je třeba rozlišovat mezi funkcí předsedy dozorčí rady akciové společnosti a funkcí člena dozorčí rady akciové společnosti“.
Rozpor s hmotným právem dovolatelka spatřuje především v tom, že vzhledem k formulaci odstoupení jakožto „odstoupení z funkce předsedy dozorčí rady společnosti Hyposervis a. s.“, nelze připustit takový výklad vůle, který by toto odstoupení vztáhl i na členství v dozorčí radě.
Argumentuje ustanoveními §34 a §35 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a §266 odst. 1 a 2 obch. zák. a dodává, že vzhledem k okolnostem případu (postavení osoby činící projev vůle a osoby, které byl adresován) a rovněž k tomu, že i v obchodním rejstříku se rozlišuje datum vzniku a zániku členství v orgánu společnosti a datum vzniku a zániku funkce v tomto orgánu, nelze mít za to, že daný projev vůle je nutno posoudit tím způsobem, jakým to učinily soudy obou stupňů. Výkladem nelze obsah právního úkonu doplňovat, nýbrž pouze zjišťovat. Ani sám zákon zánik členství v orgánu se zánikem funkce nespojuje.
„Z opatrnosti“ také namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Tvrdí, že soud „učinil skutkové a právní závěry bez toho, že by uvedl, na základě kterých konkrétních důkazů to které zjištění učinil a z jakých důvodů a jak se vypořádal s případnými rozpory mezi nimi. Dle dovolatelky soud nerespektoval zásady uvedené v §169 (ve spojení s §157) a §132 o. s. ř. a rovněž §200da odst. 1 o. s. ř. Pouhý odkaz na „rejstříkový spis“ v odůvodnění usnesení neumožňuje postup soudu přezkoumat.
Na závěr podotýká, že v souladu s čl. 12 odst. 3 stanov společnosti má odstoupení v obou případech (odstoupení z funkce člena orgánu i ze samotného orgánu) projednat dozorčí rada společnosti.
P. B. se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a odmítá argumenty předkládané dovolatelkou. Především namítá, že skutečnosti a tvrzení prezentované v dovolání dovolatelka v předchozích stádiích soudního řízení neuváděla.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného plyne, že pro posouzení přípustnosti dovolání je nevýznamná námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu.
K námitkám, týkajícím se výkladu právního úkonu odstoupení z funkce, pak odvolací soud přihlédnout nemohl, neboť je dovolatelka uplatnila až v dovolacím řízení.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti odmítl a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §8, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 4.500,- Kč (dva úkony právní služby). Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 600,- Kč náleží navrhovateli 5.100,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně 18. září 2012
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu