ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3064.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3064/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CZECH BRAIN, s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Kunětická 2534/2, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26858061, zastoupeného JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75, PSČ 757 01, proti žalovanému Ing. Bc. R. D. , jako správci konkursní podstaty úpadce Průmyslové stavby Brno a. s., identifikační číslo osoby 46347640, o zaplacení částky 3 milióny Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49/8 Cm 50/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 512/2009-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14. září 2009, č. j. 49/8 Cm 50/2006-89, uložil Krajský soud v Brně žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Průmyslové stavby Brno a. s.) zaplatit žalobci (CZECH BRAIN, s. r. o.) částku 3 milióny Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o soudním poplatku z odvolání (třetí výrok).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce „v plném rozsahu“ dovoláním, maje dovolání za přípustné dle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení a o soudním poplatku), je Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
K výroku o nákladech řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) a k výroku o soudním poplatku srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2006, pod číslem 64.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud je nicméně odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolání je v rovině právní polemikou s výkladem, jejž odvolací soud přijal (při aplikaci §266 odst. 1 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“) k výkladu podmínek výběrového řízení (tak, že složenou kauci si v případě, že vybraný zájemce neplní povinnost dle bodu 6 těchto podmínek, ponechá žalovaný /reprezentující konkursní podstatu/). Potud napadené rozhodnutí dle Nejvyššího soudu plně respektuje zásady výkladu právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V obdobných skutkových souvislostech srov. mutatis mutandis např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 101/2007.
Ve vztahu k otázce možné moderace smluvní pokuty ve smyslu §301 obch. zák. se napadené rozhodnutí neprotiví závěrům formulovaným např. v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněném pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod zabývat se dovoláním věcně, Nejvyšší soud za dané situace neshledal.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají u žalovaného z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle §15 ve spojení s §14 odst. 1, §10 odst. 3 a §3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 29. února 2012) činí 20.000,- Kč. Takto určená sazba odměny se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání).
Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jde o částku 10.300,- Kč. S náhradou za dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč tak jde celkem o částku 12.360, - Kč, k jejíž úhradě žalovanému dovolací soud zavázal dovolatele.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. srpna 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu