ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3729.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3729/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, zastoupené Mgr. Radkou Šimkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Břehová 208/8, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Ing. M. K. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně TANARI a. s., identifikační číslo osoby 25 08 74 01, zastoupenému JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, PSČ 370 01, 2) Ing. S. K. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně Médeia Bohemia, a. s., identifikační číslo osoby 25 28 10 71, zastoupené JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, PSČ 150 00 a 3) DEVELOP a. s. „v likvidaci“ , identifikační číslo osoby 25 68 63 72, o určení pravosti pohledávky a práva na oddělené uspokojení, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 129/2005, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. 15 Cmo 239/2009-657, takto:
I. Dovolání druhého žalovaného se odmítá.
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. listopadu 2008, č. j. 13 Cm 129/2005-552, ve znění usnesení ze dne 29. července 2010, č. j. 13 Cm 129/2005-666, určil, že pohledávka žalobkyně ve výši 293,457.029,70 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 600699044, uzavřené mezi úpadkyní (TANARI a. s., dříve Quantum Praha a. s.) a IVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKOU, akciovou společností (dále jen „banka“) dne 4. října 1999, „přihlášená v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 12 K 115/2004 na majetek úpadkyně TANARI a. s.“ je po právu (výrok I.) a žalobkyně má právo na oddělené uspokojení pohledávky ve výši 293,457.029,70 Kč ze zpeněžení ve výroku specifikovaných akcií „včetně výnosů z nich s tím, že žalobkyni svědčí zástavní právo“.
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého a třetí žalovaných rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. 15 Cmo 239/2009-657, zastavil řízení o odvolání třetí žalované, když tato vzala své odvolání zpět a k odvolání druhého žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §23 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – především zdůraznil, že účast druhého žalovaného „v tomto řízení“ zanikla poté, kdy dne 12. února 2009 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. dubna 2007, č. j. 13 Cm 135/2005-327. Přitom „vyšel“ ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1854/2000 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 160), podle kterých konkursní věřitel, jehož pohledávka byla při přezkumném jednání popřena co do pravosti správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů, zůstává účastníkem konkursního řízení až do marného uplynutí doby určené k podání žaloby o určení pravosti pohledávky, případně do právní moci soudního rozhodnutí, jímž jeho incidenční žalobě nebylo vyhověno.
Jelikož „pasivně legitimováni jsou ve sporech o určení pravosti pohledávek pouze popírající věřitelé a správce konkursní podstaty, pozbyl druhý žalovaný v průběhu řízení pasivní legitimaci“. „Tím pozbyl oprávnění vznášet v incidenčním řízení důvody zpochybňující pravost, výši či pořadí pohledávek přihlášených do konkursu jinými věřiteli včetně žalobkyně“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které má za přípustné podle na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, případně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatel zpochybňuje platnost zástavní smlouvy uzavřené mezi bankou a úpadkyní Médeia Bohemia, a. s. a dále akcentuje, že v době podání odvolání byl účastníkem řízení (rozuměj konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně TANARI a. s.) a „odvolací soud připustil jeho účast při jednání, neukončil jeho účast v řízení a umožnil mu přednést jeho tvrzení a závěrečnou řeč“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného odmítl, respektive zamítl.
Dovolání druhého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř. odmítl.
V době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 2099/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2011, pod číslem 58, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky v konkursu vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb. zanikne účast popírajícího konkursního věřitele (žalovaného) v konkursu tím, že soud tomuto konkursnímu věřiteli pravomocně zamítne žalobu o určení pravosti jeho pohledávky, soud řízení vůči tomuto žalovanému zastaví. Účastníkem řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky totiž může být – vedle správce konkursní podstaty jakožto zvláštního procesního subjektu konkursního řízení – pouze osoba, která je konkursním věřitelem. Zanikne-li její účast v konkursním řízení, zaniká i její účast v řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky. Je-li zde právního nástupce, pokračuje soud v řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky s tímto nástupcem (za předpokladu, že jeho účast byla v konkursním řízení připuštěna postupem podle ustanovení §107, respektive §107a o. s. ř.). Zaniká-li účast takové osoby v konkursním řízení bez právního (a tudíž i procesního) nástupce, je to důvodem pro zastavení řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky ve vztahu k této osobě postupem podle §107 odst. 5 o. s. ř.
Skutečnost, že odvolací soud k odvolání druhého žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (nesprávně) potvrdil, místo toho, aby řízení ve vztahu k tomuto žalovanému zastavil, přitom nemá – posuzováno z hlediska dalšího osudu pohledávky žalobkyně přihlášené do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně TANARI a. s. ve vazbě na její popření (včetně popření práva na oddělené uspokojení) druhým žalovaným –negativní dopad do poměrů druhého žalovaného; již z tohoto důvodu nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným se opírá o ustanovení §25a odst. 1 ZKV.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu