ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4120.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 4120/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) SILVER BELL s. r. o., se sídlem v Plzni, Nádražní 2495/20, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 25 20 52 85, a b) Ing. L. S., obou zastoupených JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Poštovská 8, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) P. S., a 2) DELFINN REAL ESTATE a. s., se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Bieblova 182/15, 150 00, identifikační číslo osoby 26 15 23 98, oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Dykova 17, PSČ 101 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 282/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2011, č. j. 18 Co 2/2011-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. března 2011, č. j. 18 Co 2/2011-127, k odvolání žalobců potvrdil rozsudek ze dne 2. dubna 2010, č. j. 9 C 282/2008-85, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi prvním žalovaným P. S. (jako postupitelem) a druhou žalovanou DELFINN REAL ESTATE a. s. (jako postupníkem) ze dne 31. března 2003 „je v celém rozsahu“ neplatná ve smyslu §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení §23 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), jakož i na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1892/2008 (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2010, pod číslem 70) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, č. j. 29 Cdo 2917/2007 (uveřejněném pod číslem 42/2010 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek - dále jen „R 42/2010“ ) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem. Přitom se zcela ztotožnil i se závěrem, podle něhož pohledávka, která byla předmětem sporné postupní smlouvy, byla přihlášena do konkursu vedeného na majetek společnosti SKYWALKER, s. r. o. (dále jen „společnost“), na přezkumném jednání konaném dne 14. září 2005 byla uznána správcem konkursní podstaty společnosti a nebyla popřena žádným z konkursních věřitelů. Žalobci požadované určení tak nemohlo být – ani v případě, že by měli úspěch ve věci – důvodem ke zrušení konkursu a „nemohlo by zvrátit ani výsledky přezkumného jednání v konkursním řízení, vyloučit z něj pohledávku, změnit pořadí přihlášených pohledávek jinými věřiteli nebo nějak jinak konkursní řízení ovlivnit“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobci mají za to, že „v předmětném řízení došlo ke střetu zásad konkursního řízení a tradičních zásad občanského soudního řízení“ a zdůrazňují, že naléhavý právní zájem o určení právního vztahu je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Vyřešení otázky, zda smlouva o postoupení pohledávky je platná či nikoli, má zásadní význam pro mnoho dalších sporů, jejichž účastníky jsou žalobci. Konečně zpochybňují způsob výkonu funkce správcem konkursní podstaty společnosti, když podle jejich názoru smlouva o postoupení pohledávky vykazuje takové nedostatky, že „tyto měly být správcem zjištěny při přezkumném jednání a pohledávka měla být popřena“.
Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož se pohledávka přihlášená konkursním věřitelem do konkursu vedeného na majetek společnosti pokládá za zjištěnou, byla-li uznána správcem konkursní podstaty společnosti a nebyla-li popřena žádným z konkursních věřitelů, vyplývá přímo z ustanovení §23 odst. 1 věty první ZKV.
Současně není pochyb o tom, že konkursní soud při výkonu dohlédací činnosti (§12 ZKV) není oprávněn uložit správci konkursní podstaty, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám nebo které pohledávky za podstatou má v průběhu konkursu uspokojit (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2002, sp. zn. 1 Ko 556/2001, uveřejněné pod číslem 47/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 2. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010).
Konečně závěr, podle něhož žalobou podle části třetí občanského soudního řádu [podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř.] se nelze úspěšně domáhat určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, kterou postupník přihlásil do konkursního řízení, mimo rámec konkursního řízení, je závěrem triviálním (k tomu srov. např. mutatis mutandis R 42/2010, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 4551/2007 a ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1892/2008).
Jinými slovy, nepopřeli-li žalobci jako věřitelé společnosti podle ustanovení §23 a §24 ZKV pohledávku, kterou do konkursu vedeného na majetek společnosti přihlásil postupník a platí-li o této pohledávce, že byla zjištěna (§23 odst. 1 ZKV), nelze takto vzniklé důsledky „eliminovat“ žalobou o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, kterou postupník zmíněnou pohledávku od postupitele nabyl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. prosince 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu