ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4675.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4675/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. V. , zastoupeného JUDr. Martinem Slomkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 5, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva Chodská 1131 , se sídlem v Praze 2, Chodská 1131/21, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27237273, zastoupeného JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Šumavě 4, PSČ 150 00, o určení členství v družstvu, vydání potvrzení o členství a umožnění nahlédnutí do listin, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 155/2006, 75 Cm 58/2007, o dovolání družstva proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2010, č. j. 14 Cmo 9/2009-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Bytové družstvo Chodská 1131 je povinno zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce navrhovatele.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. října 2008, č. j. 75 Cm 155/2006-132, 75 Cm 58/2007, kterým Městský soud v Praze určil, že navrhovatel je členem Bytového družstva Chodská 1131 (dále jen „družstvo“), a uložil družstvu a/ vydat navrhovateli potvrzení o jeho členství v družstvu, b/ sdělit navrhovateli, zda vůči němu eviduje nějakou pohledávku z titulu podílu na kupní ceně domu, záloh na úhrady služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu č. 8 v domě č. p. 1131, příspěvků do fondu družstva nebo ročního vyúčtování, a c/ umožnit navrhovateli nahlédnout do zápisu z jednání všech členských schůzí družstva, včetně jejich příloh a pořídit si z nich kopie digitálním fotoaparátem, to vše do deseti dnů od právní moci rozsudku.
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož má navrhovatel - za situace, kdy družstvo nejprve vznik jeho členství potvrzovalo a až po několika letech jej začalo zpochybňovat - naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu, se opírá o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. obecné závěry formulované v rozsudku uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v rozsudku ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, k nimž se - v poměrech družstva - Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Taktéž i interpretace nájemní smlouvy uzavřené dne 17. listopadu 1995 mezi (hlavním městem Prahou) městskou částí Praha 2, jako pronajímatelem, a navrhovatelem a Ing. I. V., jako nájemci (dále jen „nájemní smlouva“), učiněná odvolacím soudem, podle níž navrhovateli svědčí (společné) nájemní právo k bytu č. 8 v domě č. p. 1131, je v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanovením §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2006, části I., pod pořadovým číslem 84.
Výhradou, podle níž soudy postupovaly nesprávně, vzaly-li za prokázané (z kopie nájemní smlouvy), že navrhovatel se stal společným nájemcem bytu č. 8 v domě č. p. 1131, dovolatel napadá hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř.
Námitkou, podle níž „odvolací soud dále zcela bez jakékoli opory v dokazování vyvodil, že zde byl úmysl uzavřít smlouvu o společném nájmu, a to ze strany žalovaného, nyní dovolatele, který tento úmysl nikdy neprojevil“, dovolatel jednak uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání přípustného toliko podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici, jednak zaměňuje družstvo (které stranou nájemní smlouvy nebylo) a jeho předsedu Ing. I. V.
Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva byla uzavřena písemně, je bez právního významu polemika dovolatele s názorem odvolacího soudu, podle něhož mohla být uzavřena i ústně. Pro právní posouzení věci není rozhodný ani argument, podle něhož byt č. 8 je bytem družstevním, takže u něj může společný nájem vzniknout jen mezi manžely (a nikoli mezi bratry). Ke dni vzniku společného nájmu, tj. ke dni uzavření nájemní smlouvy, totiž neměl byt č. 8 povahu družstevního bytu, ale šlo o byt ve vlastnictví obce.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit navrhovateli náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a celkem činí 4.050,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 18. ledna 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu