ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.644.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 644/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Velkomoravská banka, akciová společnost , se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 8, PSČ 695 01, identifikační číslo osoby 46974229, o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 K 19/98, o dovolání konkursního věřitele SECURE WAY, s. r. o. , se sídlem v Brně, Šumavská 31, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26965933, zastoupeného JUDr. Karlem Langerem, advokátem, se sídlem v Dobrém Poli 114, PSČ 691 81, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 26 K 19/98 - přihláška pohledávky č. 1 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2011, č. j. 3 Ko 16/2011-PP č. 1, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 26 K 19/98 - přihláška pohledávky č. 1, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2011, č. j. 3 Ko 16/2011-PP č. 1, se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. listopadu 2010, č. j. 26 K 19/98 - přihláška pohledávky č. 1, Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“) připustil k návrhu konkursního věřitele SECURE WAY, s. r. o. (dále jen „SW“), aby do řízení na jeho místo vstoupil nabyvatel pohledávky M. B. (dále jen „M. B.“).
Konkursní soud - odkazuje na ustanovení §107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - uzavřel, že SW prokázal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. září 2008 (dále jen „postupní smlouva“) právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení, o které v řízení jde, a M. B. udělil souhlas se svým vstupem do řízení podáním z 15. září 2008.
K odvolání SW Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Odvolatelovu námitku, že odstoupil od postupní smlouvy (pro neuhrazení úplaty za postoupení /400.000,- Kč/ v určené lhůtě) 3. října 2008, neměl odvolací soud za prokázanou, uváděje, že odvolatelem předložené podání z 3. října 2008 se k této postupní smlouvě nevztahuje.
Proti usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal konkursní věřitel SW dovolání, v němž uvádí, že uzavřel s M. B. několik smluv o postoupení pohledávky a ten ve 2 případech neuhradil úplatu za postoupení pohledávky, jež vždy činila 400.000,- Kč; proto dovolatel od těchto smluv odstoupil.
K argumentaci odvolacího soudu dovolatel na tomto základě poznamenává, že k celé situaci došlo tak, že obě smlouvy o postoupení jsou podobně formulované, přičemž měl za to, že je vše prokázáno. Dovolatel připouští, že nebyl-li v předchozím řízení předložen důkaz (odstoupení od postupní smlouvy z 3. října 2008), mohlo jít o pochybení na jeho straně (ač se domnívá, že soudu předložil obě odstoupení z 3. října 2008); předpokládal, že odvolací soud, na jehož žádost z 3. září 2009 odpověděl 17. září 2009, má všechny podklady pro rozhodnutí.
Dále již dovolatel uvádí jen to, že k tvrzení obsaženému v předchozím odstavci předkládá obě odstoupení, že z uvedených důvodů má usnesení soudů obou stupňů za nesprávná, když nezjistily zcela skutkový stav, což vedlo k tomu, že poté věc nesprávně právně posoudily.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o něm zastavil dle §104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Nejvyšší soud je však odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že argument, podle kterého soudy „nezjistily zcela skutkový stav“, není podřaditelný žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.. Stejně tak je co do možnosti ovlivnit výsledek dovolacího řízení nezpůsobilá námitka, podle níž to, že soudy „nezjistily zcela skutkový stav“, vedlo k tomu, že „poté věc nesprávně právně posoudily“.
V tomto ohledu Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 24. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 47/2010, že mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého), takže argumentace, jejímž prostřednictvím se z tvrzené existence skutkového dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. (jemuž se ovšem dovolací tvrzení o skutkovém stavu této věci ani nepřibližují) usuzuje na nesprávné právní posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., je bez dalšího chybná.
Nabízí-li dovolatel to „správné“ odstoupení od postupní smlouvy až dovolacímu soudu (jeho domněnku, že tak učinil dříve, obsah spisu nepodporuje), jde o důkaz pro dovolací řízení bezcenný se zřetelem k ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř., jež Nejvyššímu soudu zapovídá přihlédnout v dovolacím řízení k novým důkazům.
Jen pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud poznamenává, že podle obsahu přihláškového spisu poskytly soudy nižších stupňů dovolateli nebývale široký prostor ke zhojení postupu, jenž v dané věci zvolil a skutečnost, že se nápravu nezdařilo zjednat, nejde k jejich tíži. Potud jsou rozhodnutí soudů obou stupňů zjevně souladná s obecným právním principem „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva), kterého dovolatel nedbal.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. března 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu