ECLI:CZ:NS:2012:29.NSCR.30.2011.1
MSPH 99 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 30/2011-A-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2011, č. j. MSPH 99 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. února 2011, č. j. MSPH 99 INS XY, Městský soud v Praze odmítl – odkazuje na ustanovení §103 odst. 2, §106 odst. 1 a §128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008 (uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 91/2009“) – insolvenční návrh dlužníka (J. D.), s tím, že dlužník v něm neuvedl „splatnost svých závazků, a proto soud nemohl posoudit, zda jsou závazky dlužníka po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a tedy ani zda je dlužník v úpadku“.
Současně „konstatoval“, že „povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který přiloží k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Jedinou výjimkou je možnost soudu přihlédnout k seznamům závazků, majetku a zaměstnanců dlužníka, které navrhující dlužník vyhotovil v souladu s §104 insolvenčního zákona právě pro účely insolvenčního řízení, avšak ani v těchto přílohách nebyly uvedeny splatnosti jednotlivých závazků dlužníka“.
Konečně soud prvního stupně doplnil, že „s přihlédnutím k výši dlužníkových závazků v celkové výši tj. cca 812.017,- Kč a jeho čistému měsíčnímu příjmu 5.925,- Kč dlužník nesplňuje zákonné požadavky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře“. Ohledně možnosti řešit možný úpadek dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty vyslovil názor, podle něhož „jsou-li jediným majetkem dlužníka pohledávky, které jsou předmětem civilního řízení a není tedy jisté, zda bude jejich existence potvrzena, nelze schválit oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, neboť v době rozhodování o insolvenčním návrhu nemá dlužník žádný zpeněžitelný majetek. Návrh na povolení oddlužení by bylo proto nutné zamítnout, neboť hodnota plnění, kterou by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nižší než zákonem požadovaných 30 % jejich pohledávek“.
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 9. března 2011, č. j. MSPH 99 INS XY, 3 VSPH XY, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Cituje ustanovení §3 odst. 1 a 2, §97 odst. 1 a 3, §103 odst. 1 a 2, a §128 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na ustanovení §106 odst. 1, §390 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, odvolací soud zdůraznil, že „i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem je nutno trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.
Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem [co jeho obligatorní přílohu dle §104 odst. 1 písm. a) až c) insolvenčního zákona] předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v §104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12 až 17 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře) – jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu“.
„Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má závazky cca 80.000,- Kč a cca
58.000,- Kč z právního důvodu výživného ke svým dětem, dále závazek 214.533,- Kč vůči ČSOB Leasing, a. s., ve výši 146.298,- Kč vůči společnosti ŠkoFIN, spol. s r. o., cca 60.000,- Kč vůči České správě sociálního zabezpečení, ve výši 203.186,- Kč vůči společnosti VIVA leasing, a. s. a ve výši cca 50.000,- Kč vůči Komerční bance, a. s., přičemž ani u jednoho z tvrzených závazků neuvedl termín splatnosti“ a tyto skutečnosti pak nelze zjistit ani prostřednictvím přiloženého povinného seznamu závazků.
Dlužník tak v insolvenčním návrhu neuvedl řádně všechny skutečnosti, z nichž by jeho úpadek plynul a jimiž by osvědčil tvrzený úpadek ve smyslu §3 insolvenčního zákona a nedostatek tvrzení o tom, že jeho závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, nelze nahradit ani obsahem přiloženého seznamu závazků; insolvenční návrh tak trpí nedostatkem, pro který nelze v insolvenčním řízení pokračovat. „Dlužníkovy argumenty stran přepjatého formalismu, který je v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení, a k tomu, že insolvenční soud mu svým postupem odňal právo na spravedlivý proces v jeho tíživé životní situaci, nejsou namístě, neboť právě zásadám spravedlivého procesu by odporovalo, aby insolvenční řízení probíhalo na základě insolvenčního návrhu, který trpí nedostatky“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že „postup soudů trpí přepjatým formalismem a je v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení a se zažitým pojetím spravedlnosti ve středoevropském právním prostoru“, včetně toho, že „postupem soudu prvního stupně byla porušena jeho práva na řádný proces a nebyly brány v úvahu jeho zoufalé životní podmínky“.
S poukazem na svou tíživou životní situaci a zdravotní stav nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů co do „neprokázání podmínky úpadku, že závazky dlužníka jsou více jak 30 dní po lhůtě splatnosti“ a zdůrazňuje, že:
1) V insolvenčním návrhu uvedl sedm známých věřitelů.
2) Uvedl své jednotlivé závazky s tím, že „jen ze samotných rozsudků ve věcech ČSOB leasing a. s., ŠKOFin s. r. o. či rozsudků ve věci výživného na nezletilé děti je zcela evidentní, že všechny pohledávky jsou již víc jak jeden rok po lhůtě splatnosti“.
3) Ze situace dlužníka, který „nemá žádné zaměstnání, rodinu ani domov a je odkázán na částečný invalidní důchod je zřejmé, že tyto závazky v plné výši není schopen plnit“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a „vyhlásil úpadek dlužníka“.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná podle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Dovolání dlužníka, které je (bez dalšího) přípustné nikoli podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (jak nesprávně uvádí dovolatel), nýbrž podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou od 1. července 2009 ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., má Nejvyšší soud za obsolentní (srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněného pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž plyne, že:
1/ Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení §103 insolvenčního zákona a byť jen přiměřená aplikace ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. je tudíž vyloučena (srov. usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2010). Přitom důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení §128 odst. 1 insolvenčního zákona není pouhé zjištění, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti nebo že je nesrozumitelný anebo neurčitý; nezbytným předpokladem pro vydání takového rozhodnutí je současně závěr, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení.
2/ Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (R 91/2009).
3/ Z pohledu vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka (§103 odst. 2 insolvenčního zákona), není řádný dlužnický insolvenční návrh, v němž sice jsou označeny závazky dlužníka, chybí však údaj o splatnosti kteréhokoli z nich (usnesení ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněné pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4/ V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení §103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (usnesení ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu je s výše zmíněnými judikatorními závěry v souladu.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu