ECLI:CZ:NS:2012:29.NSCR.52.2012.1
KSPH 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 52/2012-A-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice V. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Slapničkou, bytem v Praze 4, Na Sádce 193, PSČ 140 00, jako obecným zmocněncem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Creatis, a. s. , se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00553166 a 2/ Alia Trade, s. r. o ., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 25661191, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze , se sídlem v Praze 1, Husova 11, PSČ 110 01, o návrhu, dlužnice na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka a JUDr. Iva Novotná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSPH 36 INS XY, 1 VSPH XY.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále též jen „ insolvenční soud “) usnesením ze dne 20. dubna 2012, č. j. KSPH 36 INS XY, zjistil úpadek dlužnice (bod I. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod III. výroku) a odmítl insolvenční návrh druhého insolvenčního navrhovatele (bod XII. výroku).
Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání dlužnice (č. l. A-76) a (ve vztahu k bodu XII. výroku) druhý insolvenční navrhovatel (č. l. A-79). Odvolací řízení je vedeno u odvolacího soudu pod sen. zn. 1 VSPH XY, přičemž dlužnice uplatnila podáním datovaným 21. dubna 2012, doručeným odvolacímu soudu 23. dubna 2012 (č. l. A-64), námitku podjatosti soudců odvolacího soudu JUDr. Františka Kučery, JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky a JUDr. Ivy Novotné.
Dlužnice tvrdí, že při přípravě na jednání u insolvenčního soudu, které se konalo 20. dubna 2012, získala pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního soudu v řízení a domnívá se, že označení soudci odvolacího soudu postupovali v rozporu s ustanovením §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Dlužnice se dovolává závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 51/2011, (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 33/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), vytýkajíc označeným soudcům odvolacího soudu, že v předchozích fázích řízení o věci jednali na základě insolvenčního návrhu, k němuž se nepřihlíží. Namítá dále, že soudci nepřezkoumali insolvenční návrh prvního insolvenčního navrhovatele a opakovaně přehlédli skutečnost, že (podle dlužnicí předkládané listiny) druhý insolvenční navrhovatel (postupník) odstoupil od požadavku, aby postupitel (první insolvenční navrhovatel) nadále vymáhal pohledávku svým jménem na účet postupníka.
Všichni označení soudci ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že účastníky ani jejich zástupce osobně neznají, nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučení i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučení také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti výše označených soudců odvolacího soudu. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska §14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci.
Takový vztah přitom nelze - oproti přesvědčení dlužnice - dovodit ani z okolností, které popsala v námitce podjatosti.
Tyto okolnosti totiž dlužnice zjevně spatřuje v předchozím postupu soudců v její insolvenční věci a v jejich (jiném, než dlužnicí prosazovaném) názoru na způsob vyřízení věci. Jde tedy typově právě o ty okolnosti, jež zákon z okruhu způsobilých námitek podjatosti výslovně vylučuje (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.).
Lze shrnout, že předchozí procesní postup soudce v insolvenční věci a jeho (jiný, než dlužníkem prosazovaný) názor na způsob vyřízení této věci, není sám o sobě důvodem k vyloučení soudce z dalšího projednávání a rozhodování insolvenční věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS XY, 1 VSPH XY (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu