ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1015.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1015/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 o dovolání obviněného P. B., nar., podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 10 To 105/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. B.
odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 56 T 5/2011, byl obviněný P. B. uznán vinným pod bodem I trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“); pod bodem II přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“); pod bodem III jednak přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku; pod bodem IV zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku; pod bodem V trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea první tr. zák.; pod bodem VI jednak trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §205b odst. 1 tr. zák.; pod bodem VII trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea druhá tr. zák.; pod bodem VIII jednak trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák.; pod bodem IX trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák.; a konečně pod bodem X trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Těchto trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
„I .
dne 30. 4. 2006 ve večerních hodinách v okolí obce M. p. K., část obce V., okr. S., nejprve se slovy "Podívej se, co se mnou děláš!" vzal ruku poškozené M. L., nar., a přiložil si ji ke svému ztopořenému penisu a následně si od ní v uzamčeném vozidle zn. Škoda Felicia b. b. vyžádal nejprve provedení orálního pohlavního styku, čemuž poškozená vyhověla, a při kterém došlo k jeho vyvrcholení do úst poškozené, poté ji přes oblečení hladil na prsou a následně na poškozené i přes její slovní nesouhlas vykonal nechráněnou soulož, když následně dne 7. 5. 2006 v místě svého bydliště v ul. N. V., Ž. B., okr. J. n. N., ve svém pokoji nejprve poškozenou dráždil ústy na přirození, poté na ni vykonal nechráněnou soulož a následně jí zavedl do pochvy vibrátor, a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší patnácti let,
II.
dne 25. 8. 2007 v ranních hodinách kolem 02.00 hod., při cestě z diskotéky v okolí Ž. B., okr. J. n. N., na které byl spolu s poškozenou I. M., nar., poškozenou ve stavu silné opilosti odnesl do vozidla zn. Š. Felicia b. b., kde ji nejprve vysvlékl, a poté ji takto celkem v 33 případech vyfotografoval fotoaparátem zn. Nikon E5600 v různých polohách včetně záběrů ruky poškozené držící jeho ztopořený penis a detailních záběrů genitálií poškozené a jejích obnažených prsou a následně na ní vykonal nechráněnou soulož, přičemž věděl, že poškozená byla v této době mladší osmnácti let,
III.
dne 21. 9. 2007 v místě svého bydliště v ul. N. V.. Ž. B., okr. J. n. N., ve svém pokoji, zneužívaje důvěřivosti a nezkušenosti poškozené K. P., nar., ji nejdříve zcela vysvlékl, a poté s jejím souhlasem, když ji přesvědčil, že takto se na ni alespoň bude moci dívat, i když spolu nebudou, pořídil fotoaparátem zn. Nikon E5600 celkem 13 fotografií obnažené poškozené v různých polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány včetně detailních záběrů jejího přirození a prsou a následně v přesně nezjištěné době od jejich pořízení tyto fotografie bez vědomí poškozené prostřednictvím internetové sítě vystavoval na blíže nespecifikovaných webových stránkách a nejméně jednu z fotografií zcela obnažené poškozené prostřednictvím komunikačního portálu ICQ v přesně nezjištěném počtu případů rozesílal dalším osobám a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší osmnácti let,
IV.
v přesně nezjištěný den na konci měsíce září nebo začátkem měsíce října roku 2007 v době kolem 15.00 hod. až 16.00 hod. v T., okr. J. n. N., na lesní cestě u bobové dráhy nedaleko Penzionu B., poškozenou K. P., nar., i přes její výslovné opakované odmítnutí a zdůraznění, že zrovna menstruuje, nejprve chytil za obě ruce, a poté ji za ruce připoutal čelem k dřevěnému sloupu kovovými pouty, následně jí stáhnul kalhoty a kalhotky až ke kolenům, čímž jí znemožnil hýbat nohama, chytil ji za boky a předklonil ji, a ač se poškozená opakovaně snažila alespoň slovně bránit a dávala najevo svůj nesouhlas, na takto spoutané poškozené vykonal nechráněnou soulož zezadu, i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší osmnácti let,
V.
v přesně nezjištěné době od měsíce července 2008 až do dne 11. 11. 2008, venku na různých místech v rámci okresů L. a J. n. N., na poškozené E. S., nar., v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně však v deseti případech, vykonal nechráněnou soulož, a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší patnácti let,
VI.
dne 20. 12. 2008 v době od 17.13 hod. do 17.26 hod., ve sborovně na Základní škole v ul. M. v J. n N., po předchozím přesvědčení poškozené E. S., nar. a s jejím souhlasem, pořídil nezjištěným přístrojem celkem 24 fotografií zcela i částečně obnažené poškozené v různých polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány včetně detailních záběrů jejího přirození a prsou a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší osmnácti let,
VII.
v přesně nezjištěné době od července do srpna roku 2009 v místě svého trvalého bydliště v ul. N. V., Ž. B., okr. J. n. N., ve svém pokoji, poškozenou K. B., nar., nejprve hladil na prsou přes oblečení a líbal ji a požadoval po ní, aby se vysvlékla, a když poškozená nesouhlasila, tak poté co se sexuálně vzrušil, se sám, ve zcela obnaženém stavu, začal uspokojovat rukou až do pohlavního ukojení, čemuž byla poškozená po celou dobu přítomna, a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší patnácti let,
VIII.
od konce měsíce října roku 2009 do července 2010 ve svém bydlišti v ul. N. V., Ž. B., okr. J. n. N., ve svém pokoji a v bydlišti poškozené D. S., nar. v J. v P. – K., se kterou se seznámil prostřednictvím sociální internetové sítě www.lide.cz, ji líbal a osahával na nahém těle a nejméně ve 20 případech na ní vykonal soulož a ve dnech 6. 9. 2009 a 19. 9. 2009 pořídil fotoaparátem na mobilním telefonu zn. Sony Ericsson C510 celkem 93 fotografií zcela i částečně obnažené poškozené v různých polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány včetně detailních záběrů jejího přirození a prsou, a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší patnácti let,
IX.
od přesně nezjištěné doby nejméně do konce měsíce října roku 2009 na pevném disku ve svém osobním počítači (PC IBM kompatibilní), označeném na čelní straně štítkem B. L. umístěném v místě svého trvalého bydliště v ul. N. V., Ž. B., okr. J. n. N., ve svém pokoji, přechovával nejméně 32 fotografií znázorňující zcela či částečně obnažené neznámé dívky ve věku přibližně od 3 do 15 let na nichž tyto dívky vyzývavě předvádějí své pohlavní orgány, přičemž celkový objem všech těchto fotografií činí 28,52 MB a dále nejméně 146 video souborů, ve kterých vystupují zcela či částečně obnažené neznámé dívky a chlapci ve věku přibližně od 3 do 15 let, kdy v těchto video souborech jsou vyobrazovány mimo jiné případy soulože dospělých mužů s dívkami, různé sexuální praktiky mezi dětmi stejného či opačného pohlaví i s použitím různorodých sexuálních pomůcek, sexuální praktiky při nichž dívky osahávají dospělého muže na přirození a poté ho ústy uspokojují až do jeho vyvrcholení a dále video soubory zobrazující anální pohlavní styk dospělého muže s chlapcem a chlapce uspokojujícího dospělého muže ústy a jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky zobrazující děti, když celkový objem těchto video souborů činí 2,48 GB,
X.
dne 28. 10. 2009 v době kolem 18.15 hod., poté, co se po vzájemné telefonické dohodě sešel u benzínového čerpadla SHELL, ul. B. v Č. L. s poškozenou I. R., nar., kterou následně odvezl svým vozidlem zn. Renault 19 Chamade č. b., RZ:, na osamocené místo lesní komunikace u vodárny S. pod vrchem Š. v Č. L., na předním sedadle vozidla se poškozenou nejprve pokusil vysvléknout, a když poškozená odmítla a bránila se, chytil ji za ruce a spoutal jí obě ruce vpředu kovovými pouty, poté jí stáhnul kalhoty a kalhotky pod kolena a vyžádal si od ní provedení orálního pohlavního styku, čemuž se však poškozená ubránila, a následně otočil poškozenou na břicho a i přes její fyzický a slovní odpor a pláč jí vnikl svým přirozením do konečníku a vykonal na ní anální pohlavní styk, a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že věděl, že poškozená byla v této době mladší patnácti let.“
Za tyto trestné činy mu byl podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné ústavní sexuologické léčení. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci - stolního počítače B. L. PC IBM, kovových pout v látkovém pouzdře a autonavigace č. b. v. č. s paměťovou kartou S. D. m. b. v. č..
Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak obviněný, tak státní zástupce, a to v neprospěch obviněného. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 10 To 105/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně rozsudek krajského soudu, a to ve výroku o trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. řádu vrchní soud v této části sám rozhodl tak, že obviněnému za trestnou činnost, kterou byl uznán vinným pod body I – X napadeného rozsudku, uložil podle §241 odst. 3 tr. zák. ve spojení s §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Odvolání obviněného P. B. bylo zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu nalézacího podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu s tím, že podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále se domnívá , že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný spatřuje nesplnění procesních podmínek v tom, že poškozená I. R. nebyla vyslechnuta v hlavním líčení dne 30. 8. 2011 i přesto, že byla v soudní budově a seděla před jednací síní. Výslech nebyl proveden ani při hlavním líčení dne 12. 10. 2011 s ohledem na lékařskou zprávu, podle které „by poškozená výslech při hlavním líčení nezvládla“. Podle obviněného nebyly dány předpoklady, aby soud prvního stupně přečetl výslech poškozené z přípravného řízení s odkazem na §211 odst. 1 tr. řádu ve spojení s §215 odst. 2 tr. řádu. Poukazuje přitom na rozhodnutí publikované pod č. 31/68 Sb. rozh. trest., podle něhož pokud svědek dovršil v průběhu řízení patnáctý rok svého věku, podle §102 odst. 2 tr. řádu se nepostupuje a uplatní se obecná úprava vztahující se k výslechu svědka. Namítá, že nebylo zkoumáno, zda současný psychický stav poškozené je v příčinné souvislosti s předmětným skutkem, když poškozená vyhledala lékařskou pomoc až zhruba rok po jeho spáchání. Obviněný v této souvislosti namítá, že výslech poškozené jako svědkyně nebyl v přípravném řízení proveden v souladu s trestním řádem. Pochybení spatřuje v tom, že výslechu byla přítomna její matka, což je podle něj v rozporu s rozhodnutím publikovaným pod č. 17/1982 Sb. rozh. trest. Má za to, že výslech osoby mladší 15 let by měl být proveden až po zahájení trestního stíhání. Obviněný dále na podporu své věrohodnosti vyzdvihoval, že se doznal ke všem skutkům s výjimkou znásilnění pod body IV a X, a opakuje svou obhajobu, že v obou případech proběhl sexuální styk dobrovolně. Krajskému soudu vytýká, že všechny poškozené k trestnému činu znásilnění vyslechl, vyjma poškozené I. R.. Přitom ohledně skutku pod bodem II krajský soud na podkladě takového výslechu dospěl oproti podané obžalobě k závěru, že se nejedná o znásilnění. Naopak u skutku pod bodem IV soud skutek kvalifikoval jako trestný čin znásilnění, s čímž obviněný nesouhlasí. V tomto ohledu namítá, že poškozené P. bylo více jak patnáct let, na místo činu došla a svlékla se dobrovolně, přičemž mohla kdykoliv odejít. Podle obviněného tato poškozená při výslechu provedeném v hlavním líčení uvedla, co považuje za znásilnění, a že to, co provedl obviněný, za znásilnění rozhodně nepovažuje. Dovolatel je přesvědčen, že v tomto případě chybí v jeho jednání překonání odporu a pouhý nesouhlas poškozené s pohlavním stykem nečiní ze skutku znásilnění. Poukázal přitom na rozhodnutí publikované pod č. 63/1978 Sb. rozh. trest. s tím, že odpor oběti musí být vážně míněný a byl-li pouze předstíraný, nejde o donucení. V další části dovolání obviněný brojí proti nepřiměřenosti uloženého trestu. Opakuje, že šlo o dobrovolné pohlavní styky, obviněný nevěděl, že některým poškozeným bylo méně než patnáct let. Má za to, že mělo být více přihlédnuto k řádnému dosavadnímu způsobu jeho života a také k tomu, že trpí duševní nemocí. Ze znaleckého posudku o vyšetření jeho duševního stavu vyplývá, že u trestných činů znásilnění a pohlavního zneužití byly v době spáchání činů jeho ovládací schopnosti podstatně sníženy, proto neměl být shledán pro nepříčetnost trestně odpovědným. V jeho prospěch mělo být hodnoceno i to, že ke čtyřem spáchaným skutkům se doznal, čímž výrazně napomohl objasnění věci, a také to, že projevil účinnou lítost a poškozeným se omluvil.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, stejně tak rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolací argumentaci obviněného písemně vyjádřil tak, že neshledal naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť odvolací soud ve veřejném zasedání odvolání obviněného řádně přezkoumal, a poté zamítl. Námitky týkající se údajně nesprávně procesně provedeného výslechu poškozené R. nejvyšší státní zástupce považoval za vznesené mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů, resp. mimo jakýkoliv dovolací důvod. Vědom si však možnosti zásahu do skutkových zjištění v dovolacím řízení v případě extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, i k těmto námitkám obviněného se vyjádřil. Má za to, že poškozená I. R. byla zákonným způsobem vyslechnuta podle §102 odst. 2 tr. řádu. Připomíná, že účast rodiče při výslechu je zásadně možná s výjimkou případu, kdy je rodič ve stejné trestní věci sám stíhán. V době konání hlavního líčení tato poškozená dosáhla patnácti let, nemohlo být tedy postupováno podle §102 odst. 2 tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce se však domnívá, že i v hlavním líčení byl tento důkaz proveden řádně podle §211 odst. 1 tr. řádu, neboť z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. až 13. 10. 2011 vyplývá, že obviněný i státní zástupkyně souhlasili se čtením výpovědi poškozené. Stejně tak nejvyšší státní zástupce neshledal extrémní rozpor mezi obsahem výpovědi poškozené K. P. a na jejím základě dovozenými skutkovými a právními závěry. Poškozená totiž podle nejvyšší státního zástupce neuvedla, že by se svlékla dobrovolně a mohla kdykoli v průběhu útoku odejít domů, ale naopak, že ji obviněný pouty připoutal ke sloupu a vykonal na ní proti její vůli pohlavní styk. Co se týká právních námitek obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem IV, má nejvyšší státní zástupce za to, že pro hmotně právní posouzení jednání obviněného není rozhodné, jak si vykládala pojem znásilnění nezletilá poškozená, ale kvalifikace provedená soudy. Podle nejvyššího státního zástupce je z popsaného skutkového děje zřejmé, že obviněný užil fyzickou sílu (ale i svého vyššího věku a tedy větší zkušenosti a vyspělosti a současně momentu překvapení) k tomu, aby poškozenou zásadně omezil v pohybu, tedy užil násilí k tomu, aby mohl realizovat soulož. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s tvrzením obviněného, že poškozená pouze projevovala nesouhlas, jehož překonání není znásilnění. Poškozená projevovala nesouhlas poté, co byla nejprve na poměrně opuštěném místě spoutána, tedy v době, kdy již bylo násilí vykonáno a jen kontinuálně dávala najevo, že pohlavní styk je prováděn zcela bez jejího souhlasu. Právní kvalifikaci skutku jako zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, proto považuje nejvyšší státní zástupce za zcela přiléhavou. Námitky ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podle něj v dovolacím řízení úspěšně namítat. Nejvyšší státní zástupce nepřisvědčil tvrzení dovolatele, že měl být shledán trestně neodpovědným. Ze znaleckých posudků vyplývá, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly takřka zcela zachovalé, jeho ovládací schopnosti potom v části útoků byly rovněž zachovalé, v případech sexuálních styků s poškozenými podstatně snížené, ale nikoli vymizelé.
Nejvyšší státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného P. B. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) a c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání P. B. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Dovolacím důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo měl být posouzen jako jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu v zásadě nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud však pod vlivem judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04) opakovaně připustil, že tento přístup neplatí bezvýhradně, a to v případě, že vytýkané vady důkazního řízení by měly za následek porušení základních práv a svobod v podobě porušení zásady spravedlivého procesu ( fair trial ). V posuzovaném případě tato výjimečná situace připadala v úvahu, když dovolatel tvrdil, že výslech svědkyně (poškozené) I. R., jeden ze stěžejních důkazů pro závěr o jeho vině pod bodem X výroku rozsudku, nebyl proveden v souladu s trestním řádem.
Ze spisu Nejvyšší soud zjistil, že prvý výslech svědkyně I. R. (nar.) byl konán dne 28. 10. 2009 před zahájením trestního stíhání za účasti sociální pracovnice (č.l. 351). Tato výpověď není použitelná jako důkaz pro závěr o vině obviněného a soudy z ní také ve svých závěrech nevycházely. Po zahájení trestního stíhání se její další výslech konal dne 2. 11. 2009 (viz č.l. 341a násl.). V době konání tohoto výslechu nebylo jmenované patnáct let, proto bylo zcela v správně postupováno podle §102 odst. 1 tr. řádu. Tomuto výslechu byla přítomna sociální pracovnice a také obhájce obviněného. Pokud jde o matku poškozené, ze záhlaví protokolu je patrné, že o výslechu byla vyrozuměna, ze samotného obsahu protokolu ale není zřejmé, zda mu byla osobně přítomna, její podpis v závěru protokolu připojen není. Nicmémě z obsahu protokolu je zřejmé, že pokud výslechu přítomna byla, nijak do jeho průběhu nezasahovala. Naopak po výslechu vyšetřovatelem položil svědkyni řadu otázek obhájce obviněného a několik otázek i přítomná sociální pracovnice. K námitkám ohledně přítomnosti matky poškozené Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §102 odst. 1 tr. řádu připouští účast rodiče vyslýchané osoby mladší patnácti let při výslechu, stejně jako rozhodnutí publikované pod č. 17/1982 Sb. rozh. trest., jehož se obviněný dovolává. Z protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 12. – 13. 10. 2011 (č.l. 788) pak vyplývá, že ke skutku pod bodem X byla vyslechnuta matka poškozené Z. R., která mimo jiné sdělila, že dcera je v současné době v léčení dětské psychiatrické lékařky, jež vzhledem k jejímu psychickému stavu nedoporučila opakovaný výslech poškozené a setkání s obviněným. Ve zprávě této ošetřující lékařky(viz č.l. 780) se zásadně nedoporučuje další opakování výslechu poškozené pro akutní riziko její další traumatizace a zhoršení stavu, kterým v důsledku znásilnění a následných opakovaných připomínání skutku v rámci výslechů trpěla. Podle lékařky je zde reálné riziko hospitalizace poškozené v případě opětovného oživování vzpomínek na předmětný skutek. Z protokolu o hlavním líčení (viz č.l. 788 p.v.) je zřejmé, že byla k důkazu přečtena výpověď poškozené I. R. z přípravného řízení ze dne 2. 11. 2009 (tj. je výpovědi, která na rozdíl od výpovědi ze dne 28. 10. 2009 splňovala všechny zákonné předpoklady pro její další použití jako důkazu v případě jejího přečtení v hlavním líčení). Protokolace ovšem postrádá uvedení zákonného ustanovení, podle něhož byla tato výpověď k důkazu přečtena, takže se o zákonném podkladu lze jen dohadovat. Nejvyšší soud konstatoval, že i když podmínky pro její přečtení podle §102 odst. 2 tr. řádu by splněny nebyly, právo obviněného na obhajobu zkráceno nebylo, když zde byly zjevně dány podmínky pro čtení této výpovědi na základě ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu. Z lékařské zprávy podpořené výslechem matky poškozené totiž jednoznačně vyplývá, že nemoc poškozené po dohlednou dobu znemožňuje její výslech. Pokud pak vzápětí došlo k přečtení výpovědi této poškozené na základě souhlasu státní zástupkyně a obviněného dle §211 odst. 1 tr. řádu (viz protokol o hlavním líčení č.l. 789 p.v.), cituje se zde jen výpověď na čl. 351-353, tj. výpověď před zahájením trestního stíhání, kterou k důkazu použít nelze. Přečtení protokolu o výslechu poškozené pořízené před zahájením trestního stíhání tak bylo nadbytečné, neboť soud z něj nemohl vycházet. Nicméně ve výpovědi ze dne 2. 11. 2009 uvedla poškozená všechny skutečnosti relevantní pro právní posouzení skutku spáchaného obviněným. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v tomto ohledu nedošlo k zásahu do práv poškozeného na spravedlivý proces.
Druhý okruh námitek dovolatele směřoval proti posouzení skutkového stavu pod bodem IV výroku rozsudku, resp. proti hodnocení důkazů nižšími soudy podle §2 odst. 6 tr. řádu. Nejvyšší soud však neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Obviněný v dovolání zjevně jednostranně interpretuje některé části výpovědi poškozené K. P., vytrhuje je z kontextu a pomíjí ty její části, které svědčí v jeho neprospěch. Tato poškozená jak ve svých výpovědích v přípravném řízení, tak ve výpovědi v hlavním líčení (viz č.l. 775-776) popsala veškeré atributy jednání obviněného, které z něj činí trestný čin znásilnění (myslela, že jedou do pizzerie,.. nevěděla, že má s sebou pouta, ..myslela si nejdříve, že je to sranda,.. říkala mu, ať toho nechá, že to nechce, že je jí to nepříjemné, .. stále mu říkala, ať toho nechá,..po činu s ním nemluvila,.. brečela.., nešlo to ohlásit, bála se táty) naproti tomu obviněný i za tohoto stavu setrvával na svém stanovisku, že poškozená s pohlavním stykem souhlasila. To, že poškozená uvedla, že nevěděla, co to je znásilnění a myslela si, že pachatel musí oběť nejdříve zmlátit, na právním posouzení jednání obviněného nic nemění, jak to výstižně komentoval ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupce. To vše má své zcela logické vyústění ve správné právní kvalifikaci zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.
Právní námitka obviněného, jež spadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, se vztahuje k naplnění znaku „násilí“ u trestného činu znásilnění ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku. Za násilí ve smyslu §185 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku (resp. §241 odst. 1 tr. zákona) se v souladu s konstantní judikaturou považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Obviněný tvrdí, že poškozená Petrová nemínila svůj odpor vážně. Se zřetelem na provedená skutková zjištění však nižší soudy odůvodněně hodnotily tuto obhajobu obviněného jako účelovou, provedenými důkazy vyvrácenou, kdy mu z chování poškozené muselo být evidentní, že pohlavní styk není dobrovolný. Soudy správně dovodily, že prvotní odpor poškozené s pohlavním stykem byl zcela zřejmý a následná rezignace poškozené je pochopitelná vzhledem k jejímu věku (v době činu jí bylo necelých šestnáct let), tělesné převaze obviněného, ke způsobu jejího znehybnění připoutáním pouty ke sloupku dopravní značky na odlehlém místě, takže její možnosti odporu či dovolání se pomoci byly značně omezené (srov. str. 8 rozsudku krajského soudu). Proto Nejvyšší soud shledal i tuto námitku obviněného lichou.
Námitky dovolatele vůči uloženému trestu odnětí svobody , který považuje za nepřiměřeně přísný, zásadně nelze v dovolacím řízení uplatňovat. Z ustálené judikatury (blíže viz např. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.) vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ však v posuzované věci zjevně nešlo, neboť trest odnětí svobody byl obviněnému uložen v souladu se zákonem a v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem v ust. §241 odst. 3 tr. zák. jako trest úhrnný za více trestných činů ve smyslu §35 odst. 1 tr. zák. Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud konstatuje, že uložený trest odnětí svobody v trvání sedmi let, tedy při spodní hranici trestní sazby (pět až dvanáct let), nelze v žádném případě považovat za nepřiměřeně přísný. Nižší soudy při jeho ukládání braly zjevně v potaz i okolnosti, které obviněnému částečně polehčovaly, o nichž se zmiňuje ve svém dovolání (viz str. 11 – 12 rozsudku Vrchního soudu poukazující na přístup některých poškozených i snížení ovládacích schopností obviněného).
Dovolateli nelze dát za pravdu, že by snad měl být shledán trestně neodpovědným. Ze znaleckého zkoumání jeho duševního stavu vyplynulo, že jeho rozpoznávací schopnosti byly zachovány u všech činů, ovládací schopnosti u činů v přímém kontaktu s poškozenými byly podstatně snížené, nikoli však zcela vymizelé, aby mohl být shledán trestně neodpovědným z důvodu nepříčetnosti ve smyslu §26 tr. zákoníku, jak již bylo řečeno. Soud nalézací i soud odvolací k této skutečnosti přihlédly při ukládání trestu.
Nejvyšší soud přitom nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2110/07).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v obou alternativách . První alternativa, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, zjevně naplněna nebyla. V posuzovaném případě totiž došlo k věcnému přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně soudem odvolacím, nedošlo k jeho zamítnutí z tzv. formálních důvodů, jak úspěšné uplatnění zmíněné alternativy předpokládá. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu měla spočívat v tom, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v tomto případě důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stanovisko Nejvyššího soudu k naplnění tohoto dovolacího důvodu v druhé alternativě se plně odvíjelo od shora zmíněného negativního stanoviska k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného P. B. jako zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr