ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1422.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1422/2012 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání podaném Z. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 92/2012 ze dne 18. dubna 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 247/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 92/2012 ze dne 18. dubna 2012 a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. ledna 2012, sp. zn. 2 T 247/2011, zrušují.
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Třebíči přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný Z. H. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 247/2011 ze dne 9. ledna 2012 byl dovolatel pod bodem 1/ uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený zvlášť závažný zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen k trestu propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku výše citovaného rozsudku.
O odvolání Z. H. (a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením sp. zn. 42 To 92/2012 ze dne 18. dubna 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal Z. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého právního zástupce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení s tím, že již v rámci svého odvolání poukázal na řadu pochybení. Co se týká skutkové podstaty trestného činu, za který byl odsouzen, k této uvedl, že v průběhu celého trestního řízení se hájil tím, že nevyráběl ani nedistribuoval pervitin, ale jeho náhražku piracetamol. Shrnul důkazy, na jejichž základě byl odsouzen a poukázal na skutečnost, že soudy ponechaly bez povšimnutí řadu důkazů, na něž poukazovala obhajoba (výslech svědkyň H., P., svědka V. Uvedl, že navrhl pouze jako eventualitu zpracování znaleckého posudku z oboru kriminologie, odvětví chemie), případně i z oboru zdravotnictví – toxikologie ke zkoumání rozdílů mezi metamfetaminem a piracetamolem, s jehož provedením či neprovedením se odvolací soud nevypořádal. Co se týká skutku, kdy měl distribuovat drogu M. Č., z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vůbec nevyplývá, z jakých důkazů soudy tuto distribuci dovodily, u svědkyně Ž. je množství drogy v příkrém rozporu s tím, co svědkyně vypověděla v přípravném řízení. Námitky vyjádřil dovolatel i k trestu propadnutí věci, když nebylo prokázáno jejich vlastnictví a v tomto směru nebylo vedeno žádné dokazování. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je podle dovolatele dán proto, že odvolací soud meritorně rozhodl, ač pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky. To proto, že dle dovolatele bylo rozhodnutí soudu první stupně zjevně zčásti nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádalo s celou řadou relevantních důkazů. Jako další důvod dovolání podatel označil „dovolací důvod spočívající v extrémních pochybeních odvolacího soudu,“ který dle jeho přesvědčení spočívá ve skutečnosti, že odvolací soud nehodnotil a opomenul stěžejní důkazy, provedené důkazy hodnotil neúplně až účelově a jemu nebyla dána šance se řádně obhájit. Poukázal též na skutečnost, že mu nebyla dána možnost zpochybnit věrohodnost svědků - policistů. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené usnesení odvolacího soudu případně i rozsudek soudu I. stupě v celém rozsahu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, avšak přípisem ze dne 15. listopadu 2012, po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nejvyšší státní zástupce vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pod takto koncipovaným dovolacím důvodem, nelze úspěšně uplatnit námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů, jejichž prostřednictvím dovolatel brojí toliko proti skutkovým závěrům obecných soudů a předkládá dovolacímu soudu vlastní, pro něj příznivější, verzi skutkového děje. Jedná se tak zejména o stěžejní námitku dovolatele, že nevyráběl pervitin, ale pouze jeho náhražku piracetamol. Z provedeného dokazování, zejména ze samotného doznání dovolatele v přípravném řízení, stejně jako z dalších výpovědí učiněných v přípravném řízení a odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie (které zkoumalo věci vydané dovolatelem), bylo jednoznačně prokázáno, že dovolatel vyráběl metamfetamin.
Pod deklarovaný dovolací důvod obsahově nespadá ani námitka dovolatele týkající se prohlídky garáže při jeho zadržení, která je procesního charakteru a nelze ji tak podřadit ani pod zvolený hmotně právní dovolací důvod, ale ani pod žádný další ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Nicméně k ní lze jako obiter dictum uvést, že dovolatel byl dne 19. 7. 2011 zadržen podle §76 odst. 1 tr. ř. (č. l. 120), když věci vydal dle §78 tr. ř. – protokol o vydání věci č. l. 158, ve kterém dovolatel uvedl, že věci používal k výrobě pervitinu a na vyzvání je předal policistům ve V. B.i při svém zadržení a umožnil jim prohlídku garáže, kterou měl půjčenou od své bývalé manželky za účelem zjištění, zda se zde nenacházejí žádné další věci sloužící k trestné činnosti. O zákonnosti takto získaných důkazů nemá tedy ani Nejvyšší soud důvod pochybovat.
Co se týká námitek dovolatele ohledně uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve smyslu §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, k těmto je namístě uvést, že se jedná o námitky právně relevantně uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné. To proto, že sice podle §70 odst. 2 tr. zákoníku lze tento trest uložit pouze u věcí náležejících pachateli, avšak v tomto směru je třeba výše uvedené ustanovení vykládat v kontextu s ustanovením §135 tr. zákoníku, podle kterého věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli , jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávněný vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám. Je tedy zřejmé, že za dané situace, kdy dovolatel předmětné věci užíval k výrobě drog a fakticky s nimi nakládal jako vlastník, k vlastnictví jiných osob nebyly učiněny žádné relevantní poznatky, jsou splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve smyslu §70 tr. zákoníku. Pokud by byla obsahem dovolání pouze tato námitka, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Naopak určité opodstatnění lze přiznat námitkám dovolatele týkajících se jistých vad skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (a to i v souvislosti s dovolatelem ne zcela přesně formulovaným extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními). Z odůvodnění tohoto (výše citovaného) rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých důkazů byl do skutkové věty zahrnut M. Č., když z předmětného spisového materiálu je zřejmé, že tento odmítl před soudem vypovídat a z odůvodnění předmětného rozsudku není možno jakýmkoli způsobem zjistit, na základě jakých skutečností byly skutkové závěry týkající se tohoto svědka učiněny. Též co se týká množství drogy distribuované svědkyni L., lze přisvědčit dovolateli, že množství popsané ve skutkové větě není podložené žádnými (ve věci provedenými) důkazy, když z protokolu o výslechu této svědkyně (č. l. 91), který byl zřejmě podkladem pro takto učiněné skutkové závěry, skutečně vyplývá, že od dovolatele obdržela drogu asi v deseti případech v celkovém množství 1 – 1,5 g, nikoli tedy v nejméně 10-ti případech, pokaždé v množství 1,5 g. Je tak zřejmé, že ohledně těchto skutečností soud prvního stupně ve svých závěrech (i skutkových) jednoznačně pochybil. Nelze sice přehlédnout, že dovolatel byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a trest mu byl ukládán podle §283 odst. 2 tr. zákoníku (s ohledem na jeho dřívější potrestání za takovýto delikt), skutečnosti týkající se počtu osob a množství jím distribuované drogy (ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto trestného činu, kdy stačí pouhá distribuce jakéhokoli množství látky třeba i jedné osobě) by však mohly mít vliv na výši takto ukládaného trestu.
K části dovolání, ve které dovolatel de facto namítl, že dle jeho přesvědčení došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je možno uvést, že ač se ve své podstatě nejedná o námitku hmotně právního charakteru, do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu, podle níž Nejvyšší soud shora uvedený dovolací důvod v některých případech interpretuje příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. V této souvislosti je třeba uvést, že Ústavní soud především zdůrazňuje v rámci řady svých rozhodnutí, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práva a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy , tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval , proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 51/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 57, sp. zn. III. ÚS 402/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 2/2006). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. Konečně v konstantní judikatuře Ústavního soudu se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu je nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by příslušné právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, a to i z hlediska absence skutkových zjištění, která mohou mít na (právní) posouzení věci podstatný vliv. Pokud tedy dovolatel namítl, že soudy nezhodnotily důkazy ve prospěch dovolatele (výslechy označených svědků, listinné důkazy týkající se piracetamolu), jedná se o zásadní vady odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť z předmětného spisu je zřejmé, že ač soud prvního stupně tyto důkazy provedl, v odůvodnění svého rozhodnutí se takovýmito důkazy žádným způsobem nezabýval a nelze tak žádným způsobem přezkoumat, jak tyto (ve věci provedené) důkazy hodnotil.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). První alternativa tohoto dovolacího důvodu (kterou dovolatel ve svém podání označil) je ryze procesního charakteru, vztahující se k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto dle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však odvolání dovolatele odvolacím soudem projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto. Pokud jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, nezbývá než odkázat na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu blíže rozepsané výše, kde bylo rozebráno, proč lze některým námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiznat opodstatnění.
Rozhodnutí soudu prvního stupně (a tím i napadené rozhodnutí soudu odvolacího) je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolací soud musel v rámci rozhodnutí o dovolání obě tato rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušit. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, je soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Konečně podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Dotazem učiněným v den rozhodnutí na Centrální evidenci vězňů v Praze bylo zjištěno, že obv. H. vykonává v současné době trest odnětí svobody ve Věznici R., a to v nyní projednávané věci. Na tento trest navazuje výkon trestu odnětí svobody z rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 13 T 243/2007. Protože byl dovolatel na základě tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu převeden do výkonu zmíněného trestu odnětí svobody z rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě, nebylo tak již namístě rozhodovat o jeho vzetí do vazby.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka