ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.710.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 710/2012 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2012 o dovolání podaném N. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 3/2012 ze dne 2. února 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 86/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 7 T 86/2010 ze dne 28. listopadu 2011 byla dovolatelka uznána ve dvou případech vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a v jednom případě vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byla (za současného zrušení výroku o trestu z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2010, č. j. 92 T 52/2010-135, jakož i všech dalších rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání N. D. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 9 To 3/2012 ze dne 2. února 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podala N. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že v rámci obecně definovaných námitek zpochybnila závěry, k nimž dospěly soudy obou stupňů s tím, že nebyly naplněny hmotněprávní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a dále dalšího skutku a to trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. tehdy účinného a to, ať již jde o stránku subjektivní (nebyl dán úmysl), tak i o stránku objektivní (absentuje ve věci právně relevantní jednání, následek i příčinná souvislost mezi jednáním a následkem). Poukázala na skutečnost, že středobodem nejen obžaloby, ale i „obou soudů“ jsou neudržitelné závěry, že došlo z její strany k podvodnému jednání ke svéprávným poškozeným K., N. a D. a to tím způsobem, že využila jejich slabosti k její osobě a takto jim způsobila škodu, ačkoli důkazní situace tomu nesvědčila. Ke znaleckému posudku uvedla, že příslušná znalkyně nebyla kompetentní k podanému hodnocení jako psychiatr a odvolací soud tuto vadu znaleckého posudku toleroval a její námitky v uvedeném směru ignoroval. V další části podaného dovolání se zabývala obsahem podaného znaleckého posudku a závěrů z něho vyplývajících, zejména s ohledem na kompetenci znalkyně a způsob zpracování těchto posudků. Poukázala tak na skutečnost, že všichni poškození nebyli nepříčetní, neměli ani zmenšenou příčetnost či způsobilost k právním úkonům a doposud ji nemají ani omezenou s tím, že se podle jejího přesvědčení všichni poškození rozhodovali dobrovolně. Zpochybnila označení soud jako „sňatková podvodnice v sukních“, čímž si podle ní soud protiřečí, protože podle důkazů (založených ve spise) hledala seznámení s přítelem, o sňatku nebylo nikde ani zmínky. Na tom, že jí přítel po seznámení obdaruje, nevidí nic trestného, neboť takto by muselo být trestné jednání všech žen, které se seznámí přes inzerát, přítel je obdaruje a následně se rozejdou (s tím, že v daném případě poukázala na mediálně známý případ celebrity K. B. a P. K.). Dále odkázala na nevyhodnocený důkaz soudy obou stupňů, a to sice provedené výpovědi Mgr. P., když k jeho výpovědi neučinily soudy žádný závěr, se všemi důsledky opomenutého důkazu. Rovněž vyjádřila přesvědčení, že měly být provedeny důkazy k okolnostem zaměstnání poškozeného K. u bezpečnostní agentury a měla být znalecky zkoumána její osoba. V rámci uvedeného došlo dle přesvědčení dovolatelky „k rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů, jež nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, zejména však na neprovedené důkazy, kdy vlastní skutková zjištění jsou pravým opakem toho, co je jejich obsahem.“
Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Brně „podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a taktéž zrušil rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu a dále aby věc byla vrácena postupem podle §265k odst. 1 a §265 l odst. 1 tr. řádu, až do stádia soudu I. stupně s příslušnými závaznými pokyny k doplnění dokazování.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v posuzované věci nedošlo k namítanému extrémnímu nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů z nich vyvozených a nedošlo ani k tzv. opomenutí důkazů. Dodal, že soudy se sice blíže nezabývaly výpovědí svědka Mgr. P., současně se však zabývaly jeho postavením v rámci skutkového děje, a to v rámci listinných důkazů dokládajících majetkové dispozice popsané ve výroku rozsudku o vině dovolatelky. Přitom obsah jeho výpovědi nečiní tohoto svědka pro trestní řízení důležitým a už vůbec ne klíčovým. I když tedy soudy popsaným způsobem pochybily, nestalo se tak způsobem, který by jakkoli odůvodňoval zásah do jejich (pravomocných) rozhodnutí. Stejně tak poukázal na to, že ve věci nešlo o uvedený extrémní nesoulad, když nic nevede ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku PhDr. Marty Skulové stran zjištění osobnostních charakteristik poškozených, a to stran jejich příčetnosti, kdy znalecký posudek z oboru psychiatrie je za daného stavu věcí nadbytečný. Tyto námitky se svou podstatou míjí s uplatněným dovolacím důvodem, nelze k nim přihlížet, stejně jako k soudy užitému pojmu sňatkový podvodník. Hmotně právní posouzení je reálně napadeno (bez podrobnější argumentace) v tom, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka označených trestných činů, konkrétněji potom v absenci znaku uvedení jiného v omyl. V tomto směru však dovolatelka dezinterpretuje závěry soudů, pokud tyto tvrdí, že každý opuštěný muž trpí syndromem opuštěnosti a je tudíž zranitelný, a proto chráněný trestním zákonem a žena, která se ocitne vedle něj se stává potenciálně kriminálně závadovou osobou, pokud přijme od takového muže dispozici k majetku K tomu uvedl, že takové závěry soudy nevyslovily a jde pouze o přiléhavou charakteristiku obětí, které si dovolatelka cíleně vybírala se záměrem vzbudit v nich plnou důvěru k ní a umožnit jí v určitém rozsahu disponovat s jejich majetkem, když poškození nebyli s to její záměry racionálně vyhodnotit. Po získání takové dispozice se potom dovolatelka na jejich úkor obohatila, byť poškození s jejím jednáním v jistém rozsahu souhlasili, avšak pod vlivem jejího podvodného jednání. Je tak zjevné, že dovolatelka svými tvrzeními uvedla poškozené v omyl cíleným postupem v úmyslu přímém, když mezi ním a následkem je zachována i příčinná souvislost. Hmotně právní posouzení skutků soudy bylo učiněno správně, a proto navrhl takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatelka ve svém podání uplatnila, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádné opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatelka však ve svém podání blíže neuvedla, kterou z těchto dvou alternativ má na mysli. O první alternativu tohoto dovolacího důvodu se však v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť ta míří na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí opravného prostředku podle §253 tr. ř., tedy kdy nedošlo k věcnému přezkumu věci, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Přitom je namístě poukázat na to, že odvolání dovolatelky bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. v rámci řádně vedeného veřejného zasedání v předmětné věci. Co se týká druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, ta by mohla být uplatněna s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatelka ve svém podání též uplatnila a o kterém je v rámci tohoto rozhodnutí pojednáno níže.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že valná většina námitek dovolatelky nemůže být právně relevantně uplatněna nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. To proto, že jejich prostřednictvím dovolatelka pouze zpochybnila skutkový děj takový, jaký byl zjištěn soudy dosud činnými ve věci a zejména způsob, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy, zejména znalecký posudek MUDr. Skulové z oboru psychologie. Soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí vysvětlily, proč považovaly posudek z oboru psychologie na osoby jednotlivých poškozených za dostačující a řádně odůvodnily i to, proč jednání dovolatelky právně kvalifikovaly jako trestný čin podvodu (zejména vzhledem k pravidelnému opakování této činnosti a promyšlenosti), když argumentace jinými, médii probíranými kauzami, postrádá jakékoli právní opodstatnění. To postrádá i námitka dovolatelky spočívající v tom, že byla soudy označená jako „sňatková podvodnice“, když nikomu sňatek neslibovala. Dovolací soud má za to, že slovní spojení sňatková podvodnice je obecně dostatečně známo a jeho význam není třeba ozřejmovat v rámci dovolacího řízení, jakožto mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závadných vad právních. Ve věci samozřejmě nelze ani přehlédnout výpovědi jednotlivých (označených) poškozených.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
S jistou mírou tolerance lze mít za důvodně uplatněné námitky dovolatelky spočívající v tom, že (bez bližší argumentace) namítá absenci subjektivní a objektivní stránky označených trestných činů, zejména potom zavinění v podobě existence zákonného znaku uvedení jiného v omyl. Z učiněných skutkových zjištění však zjevně plyne, že dovolatelka poškozené svými (nepravdivými) tvrzeními uvedla v omyl a ti ji, jednající v onom omylu umožnili disponovat se svým majetkem způsobem, který dovolatelce umožnil se na jejich úkor obohatit. Skutkový děj takto vykazuje nepochybně (soudy také podrobně) popsané jednání dovolatelky a to jako cílené, v přímém úmyslu dle §4 písm. a) tr. zák., včetně existence příčinné souvislosti mezi ním a vzniklým následkem. V této části podaného dovolání se takto jedná o námitky vznesené sice právně relevantně, současně se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
K části dovolání, ve které dovolatelka namítla, že dle jejího přesvědčení došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je možno uvést, že ač se ve své podstatě nejedná o námitku hmotně právního charakteru, do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu, podle níž Nejvyšší soud shora uvedený dovolací důvod v některých případech interpretuje příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. V této souvislosti je třeba uvést, že Ústavní soud především zdůrazňuje v rámci řady svých rozhodnutí, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práva a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 51/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 57, sp. zn. III. ÚS 402/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 2/2006). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. Konečně v konstantní judikatuře Ústavního soudu se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu je nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by příslušné právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, a to i z hlediska absence skutkových zjištění, která mohou mít na (právní) posouzení věci podstatný vliv.
O případ opomenutých důkazů se však nepochybně nejedná v otázce dovolatelkou navrhovaného znaleckého zkoumání její osoby a dále v otázce zkoumání okolností zaměstnaneckého poměru poškozeného K. u bezpečnostní agentury. To proto, že již soud prvního stupně řádně zdůvodnil, proč navrhované důkazy neprovedl (str. 27-28 rozhodnutí soudu prvního stupně). Stejně tak se o takový případ nejedná, ani co se týče výpovědi svědka JUDr. P., ze které plyne, že ten se vyjadřoval k okolnostem převodu bytu poškozeného D., když okolnosti tohoto převodu jsou prokázány i celou řadou dalších, zejména listinných důkazů. Přitom nelze přehlédnout, že se jedná o námitku procesního charakteru, kdy je namístě uvést, že přes jisté pochybení soudů, které se uvedenou výpovědí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí nezabývaly (ač tak měly učinit), lze mít současně za to, že zjištěný skutkový děj byl spolehlivě prokázán řadou dalších důkazů. Z uvedeného pak plyne, že popsaná trestná činnost dovolatelky byla nepochybně prokázána, plyne z učiněných skutkových zjištění ve svém souhrnu, přičemž výpověď svědka JUDr. P. na těchto závěrech nemohla nic změnit. Lze takto uzavřít, že hodnocení označené svědecké výpovědi by zajisté nemohlo postavení dovolatelky nijak změnit, stejně jako (jak již řečeno) na závěrech o její vině.
Přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že projednáním dovolání by se na postavení obviněné nic zásadního nezměnilo, když zhodnocení svědecké výpovědi JUDr. P. by ničeho nezměnilo na závěru o vině dovolatelky, která je spolehlivě prokázána celou řadou dalších (označených a poukázaných) důkazů.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka