ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.967.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 967/2011 -94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání podaném D. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 184/2010 ze dne 27. dubna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 101/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 184/2010 ze dne 27. dubna 2010 zrušuje v části týkající se obviněného D. H., a to pouze ve výroku o trestu .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu z důvodů uvedených v §67 písm. c) trestního řádu se obviněný D. H. bere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 101/2008 ze dne 28. ledna 2010 byl dovolatel uznán vinným ad 1/ přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále je tr. zákoník), ad 2/ zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ad 3/ přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, které byly spatřovány ve skutečnosti, že „ad 1/ dne 17.5. 2006 ve večerních hodinách na Obvodním oddělení Policie ČR, O.-M. H., kde byl předveden za účelem zjištění totožnosti, poté, co k této v O.-M. H., na ulici H. při kontrolní akci Policie ČR uvedl nepravdivé údaje, byly u něj v rámci bezpečnostní prohlídky nalezeny dvě injekční stříkačky, ampulka obsahující čirou tekutinu a ampulka s 3,9811 g hnědé krystalické látky obsahující 84 % methamphetaminu, což je v daném množství 2,6887 g čistého methamphetaminu, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, ad 2/ v blíže nezjištěné době nejméně od měsíce ledna 2007 do 15. 7. 2007, tj. do svého zadržení orgány Policie ČR, ve F.-M., na ulici B.-P., v pronajatém rodinném domě poté, co obviněná E. V., mu k tomuto účelu v bytě v O.-P., na ulici M. R., připravovala z léku Modafen meziprodukt efedrin, opakovaně vyráběl na k tomu určeném provizorním laboratorním zařízení, za pomoci různých chemikálií z léku Modafen drogu pervitin, a to v množství způsobilém k užití více lidmi, kterou poté sám užíval, a dále s vědomím, že se o takovou látku jedná, tuto poskytoval dalším osobám, mezi nimi i osobě P. C., které v letních měsících roku 2007 v O. a ve F.-M. prodal nejméně ve dvou případech za finanční částky ve výši 500,- Kč a 300,- Kč blíže nezjištěné množství pervitinu, M. S., kterému v období od měsíce dubna 2007 do června roku 2007 v O. a ve F.-M. asi v 15 případech bezúplatně poskytl nezjištěné množství pervitinu, zároveň na uvedeném místě, kde se fakticky zdržoval, přechovával, jak bylo zjištěno domovní prohlídkou provedenou dne 16. 7. 2007, 5,61 g pervitinu o koncentraci 83,8 % účinné látky, 25 g pervitinu o koncentraci 14,5 % účinné látky, 1,962 g pervitinu o koncentraci 36,8% účinné látky a 25,34 g pervitinu o koncentraci 72,1 % účinné látky, 200 ks prázdných blistrů od léků Modafen po 12 tabletách, když z 2400 ks tablet Modafenu lze vyrobit při 90% účinnosti reakce cca 60 g methamphetaminhydrochloridu, což odpovídá 300 běžným dávkám pervitinu po 200 mg, 100 ks papírových prázdných krabiček léků Modafen (po 24 ks léků v jednom balení), dále velké množství laboratorního skla, chemikálií (hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, fosfor, kyselinu orthofosforečnou, kyselinu fosforečnou, jód), vařič, laboratorní váhu a mnoho dalších nádob a zkumavek, užívaných k výrobě pervitinu, a rovněž domovní prohlídkou dne 16. 7. 2007 v bytě v O.-P. bylo nalezeno 5 ks kartónových krabic obsahující celkem 792 prázdných blistrů po 12 ks léků Modafen 24, 442 ks krabiček od léků Modafen 24 a další nádoby a chemikálie užívaných k výrobě pervitinu, přičemž pervitin, chemicky definovaný jako methamphetamin je uveden v příloze č. 5 zákona č.167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, ad 3/ v blíže nezjištěné době od začátku měsíce července roku 2005 do konce roku 2005 na různých místech v O., zejména pak v O.-M., poskytoval s vědomím, že se o takovou látku jedná, jiným osobám pervitin, mezi nimi i D. S., kterému nejméně ve 30 případech prodal 0,5 g pervitinu vždy za částku 500,- Kč, celkem tedy minimálně 15 g pervitinu za celkovou finanční částku ve výši 15.000,- Kč, přičemž pervitin, chemicky definovaný jako methamphetamin je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.“ Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
O odvolání D. H. (J. H., P. S., E. V. a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 184/2010, ze dne 27. 4. 2010, tak, že z podnětu dovolatele a státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve výroku o vině po bodem 1) a ve výroku o trestu ohledně dovolatele a uznal jej pod bodem 1/ vinným trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, který byl spatřován ve skutečnosti, že dne 17.5. 2006 ve večerních hodinách na Obvodním oddělení Policie ČR, O.-M. H., kde byl předveden za účelem zjištění totožnosti, poté, co k této v O.-M. H., na ulici H. při kontrolní akci Policie ČR uvedl nepravdivé údaje, byly u něj v rámci bezpečnostní prohlídky nalezeny dvě injekční stříkačky, ampulka obsahující čirou tekutinu a ampulka s 3,9811 g hnědé krystalické látky obsahující 84 % methamphetaminu, což je v daném množství 2,6887 g čistého methamphetaminu, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách . Při nezměněném výroku o vině pod body 2/ a 3/ citovaného rozsudku byl dovolatel nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal D. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že co se týká bodu 1/ citovaného rozsudku nelze jednoznačně určit, že k expertíze byly zaslány vzorky právě ze zajištěné umělohmotné přenosky, kterou měl u sebe. Co se týká bodu 2/ citovaného rozsudku, považuje výpověď svědkyně C. vzhledem k její rozpornosti za nevěrohodnou s tím, že mělo být zadáno vypracování znaleckého posudku ohledně věrohodnosti této svědkyně. K svědku M. S. uvedl, že tento u hlavního líčení odmítl vypovídat a byla tak přečtena jeho výpověď z přípravného řízení, která je dle dovolatele značně nevěrohodná. Poukázal na skutečnost, že zabavené věci z rodinného domu ve F.-M. patřily E. V., ta se k tomuto doznala (i k tomu, že je donesla bez jeho vědomí) a nelze tak žádným způsobem prokázat, že by byly v jeho vlastnictví. Též vyslovil přesvědčení, že došlo k manipulaci se zabaveným materiálem, přičemž nelze přesně určit, jaké vzorky byly ve skutečnosti zaslány k expertíze. Též se vyjádřil v tom směru, že neměl nic společného s nalezenými prázdnými krabičkami Modafenu. K bodu 3/ citovaného rozsudku se vyjádřil v tom směru, že svědek S. uvedl, že byl před výslechem v přípravném řízení donucen vypovídat a to, co vypověděl, se nezakládá na pravdě. Zpochybnil i svou počáteční výpověď s tím, že vypovídal pod vlivem drog. Poukázal na skutečnost, že v průběhu trestního řízení několikrát požadoval doplnění chybějící fotodokumentace, objasnění, jaké vzorky byly poslány k expertíze, navrhoval výslechy svědků a doplnění odposlechů. Co se týká rozhodnutí odvolacího soudu, vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, když správně se má jednat o přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Stejně tak jeho jednání pod bodem 2/ citovaného rozsudku mělo být s ohledem na prodané množství kvalifikováno podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale toliko jako přečin dle ust. §283 odst. 1 tr. zákoníku. U skutku pod bodem 3/ citovaného rozsudku měl být dle svého názoru s ohledem na výpověď svědka S. u hlavního líčení zproštěn obžaloby. V souvislosti s uloženým trestem namítl, že mu měl být ukládán trest souhrnný k rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 42/2005, kterým byl pravomocně ke dni 3. 1. 2008 odsouzen k výkonu trestu ve výši 5 měsíců, přičemž tento trest již vykonal. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud), poté co shledá, že dovolání je důvodné, „zrušil obě napadená rozhodnutí a rozhodl tak, že přikáže Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 1. 2. 2011. Přípisem ze dne 16. 1. 2012 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Námitky, jak je uplatnil dovolatel, z větší části nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším, ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž pouze předkládá vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, která je diametrálně odlišná od té, ke které dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy, přičemž zpochybňuje i kvalitu a šíři (ve věci provedeného) dokazování. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění (svých) přijatých rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, proč uvěřily výpovědím (označených) svědků z přípravného řízení a naopak, proč považovaly za nevěrohodné jejich výpovědi z hlavního líčení, proč považovaly provedené důkazy za dostačující. Stejně tak odvolací soud podrobně reagoval na dovolatelovo tvrzení o údajné manipulaci s důkazy nalezenými při domovní prohlídce (viz str. 8 rozhodnutí odvolacího soudu). Z provedeného dokazování (výslechy svědků S., C., B., S. i listinných důkazů, jakými jsou protokol o vydání věci č. l. 182, protokol o domovní prohlídce č. l. 216-230, protokoly o sledování dovolatele, provedené odposlechy), pak jednoznačně vyplynulo, že se dovolatel dopustil trestné činnosti způsobem a rozsahem, jak je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu prvního, (potažmo) druhého stupně.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
Jakoukoli právní relevanci pak postrádá námitka dovolatele spočívající v tom, že odvolací soud jeho jednání pod bodem 3/ citovaného rozsudku nesprávně právně kvalifikoval jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, když správně se má jednat o přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 1 tr. zákoníku trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Podle odst. 2 tr. zákoníku přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Je tedy více než zřejmé, že přečinem je de facto trestný čin a nemá zásadní právní význam, zda je v právní větě výroku o vině označen jako trestný čin či jako přečin.
Naopak právně relevantně je uplatněna jeho námitka, jejímž prostřednictvím dovolatel vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání pod bodem 2/ citovaného rozsudku mělo být kvalifikováno jako přečin dle ust. §283 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli jako zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a námitka, že mu měl být ukládán souhrnný trest.
K tomu je namístě uvést následující:
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trest. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 2 písm. c) trest. zák. se dopustí ten, kdo spáchá takovýto čin (uvedený v odstavci 1) ve značném rozsahu.
Jak správně dovodily obecné soudy, při stanovení stupňů rozsahu podle trestního zákoníku se v případě jakékoli množstevní hranice jedná pouze o hranici orientační a lze plně přisvědčit odvolacímu soudu, že v každém konkrétním případě je třeba posoudit i další okolnosti. K tomu lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 ze dne 12. května 2010, podle kterého při stanovení jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba vzít v úvahu zmíněné stupně rozsahu činu, který může být větší, značný či velký. Přitom lze posoudit jejich vzájemnou proporcionalitu a společenskou škodlivost, která je vyjádřena sazbami trestu odnětí svobody v kvalifikovaných skutkových podstatách. Existence určitého typu rozsahu nezávisí jen na konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je ji třeba vyvodit i z dalších okolností (např. z toho, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod .). Tyto závěry lze vyvodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 620/2003 ze dne 28. 5. 2003, které se týkalo kriterií pro stanovení „většího rozsahu“ lze je však analogicky vztáhnout i na stanovení „značného rozsahu“. Podle tohoto rozhodnutí kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve "větším rozsahu" ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto ad 1) zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit (musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob), ad 2) významné je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami. Je tak zřejmé, že za dané situace, kdy dovolatel sám pervitin v k tomu vybavených místech opakovaně vyráběl, tento nejenže sám užíval, ale po dobu 6 měsíců distribuoval minimálně dvěma osobám a jen v době domovní prohlídky bylo v jeho bydlišti zajištěno přes 50 g této drogy, naplnil zcela jistě kvalifikační znak „ve značném rozsahu“ tak, jak vyžaduje §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Jedná se tedy takto v tomto případě o námitku, která je zjevně neopodstatněnou.
Naopak lze přisvědčit námitce dovolatele, že v jeho případě měly soudy zvážit uložení souhrnného trestu. To proto, že daných (nyní posuzovaných) skutků se dovolatel dopustil v následujících časových obdobích: 17. 5. 2006 (bod 1/), od ledna 2007 do 15. 7. 2007 (bod 2/) a od července roku 2005 do konce roku 2005 (bod 3/).
Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Dne 2. 5. 2006 byl D. H. odsouzen Okresním soudem v Karviné rozsudkem sp. zn. 6 T 42/2005 pro šest (v něm uvedených trestných činů) podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.). V té době bylo konáno proti dovolateli řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř., a tento rozsudek byl doručen toliko obhájci dovolatele, který proti němu podal odvolání, které bylo Krajským soudem v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 417/2006 zamítnuto. Po zadržení dovolatele a jeho vzetí do vazby bylo nařízeno nové projednání věci, neboť dovolatel podal návrh ve smyslu §306 odst. 2 tr. ř., podle kterého skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. V předmětné věci byl tedy vyhlášen nový odsuzující rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 42/2005 dne 8. 11. 2007.
Z výše uvedeného a ze zásad pro ukládání trestů je tak zřejmé, že přinejmenším trestné činnosti uvedené pod bodem 3/ citovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 101/2008 ze dne 28. 1. 2010 se dovolatel dopustil před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 42/2005, trestné činnosti pod body 1/ a 2/ (a současně i pod bodem 3/) citovaného rozsudku se potom dopustil před vyhlášením druhého odsuzujícího rozsudku v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 42/2005 ze dne 8. 11. 2007. Úvahy o případném uložení souhrnného trestu byly tedy namístě, avšak odvolací soud pouze v rámci projednání odvolání bez dalšího (bližších podrobností s ohledem na argumentaci obhajoby) uvedl, že podmínky pro uložení souhrnného trestu nebyly shledány.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženo takovou vadou, že dovolacímu soudu v rámci řízení o podaném dovolání nezbylo než vyhovět dovolání obviněného H. a napadený rozsudek zrušit podle §265k odst. 1 tr. ř. v části týkající se jeho samotného (bod I.), a to pouze ve výroku o trestu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednáno odvolání D. H., avšak pouze v části týkající se jemu ukládaného trestu, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Ostravě vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Bude tedy na Krajském soudu v Ostravě, aby pečlivě zvážil všechny možné okolnosti vztahující se k případnému uložení souhrnného trestu dovolateli a jeho případné uložení (či neuložení) také podrobně odůvodnil. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, proto je odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu uložený tímto rozsudkem a v příslušném výkonu trestu na dovolateli nelze pokračovat. Nejvyšší soud potom následně rozhodl tak, že se D. H. bere do vazby podle §67 písm. c) tr. ř. (když v tomto směru se obviněný v podaném vyjádření k dovolání nijak nevyslovil), protože z jeho jednání a dalších shora uvedených skutečností (kriminální minulost dovolatele) plyne důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka