ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.42.2012.1
sp. zn. 3 Tz 42/2012 -25
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. června 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V. , nar., proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §36 odst. 2 a §216 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V..
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Děčíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §205b odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil jednáním ze dne 28. 6. 2002 podrobně popsaným ve výroku rozsudku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému dále uložil povinnost nahradit poškozené K. b., a. s., škodu ve výši 100.000,- Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená organizace podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek nabyl právní moci v den vyhlášení, neboť obviněný i státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání (obviněný i za osoby dle §247 odst. 2 tr. ř).
Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. V.. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 a §36 odst. 2 tr. ř.
V podaném mimořádném opravném prostředku stěžovatel poukázal na znění ustanovení §2 odst. 5, §36 odst. 2, §105 odst. 1 a §116 tr. ř. s tím, že podle jeho názoru se Okresní soud v Děčíně uvedenými ustanoveními trestního řádu důsledně neřídil.
V předmětné trestní věci totiž muselo být nalézacímu soudu známo, a to nejpozději v okamžiku, kdy byl dne 12. 3. 2004 poprvé obviněným informován (č. l. 132), že trpí psychickými potížemi a že je léčen psychiatrem, že lze mít důvodné pochybnosti o jeho schopnosti náležitým způsobem se hájit a účastnit se soudního řízení. Obviněný tyto informace následně soudu opakovaně sděloval a v průběhu řízení před soudem doložil své léčení pro psychiatrickou diagnózu i lékařskou zprávou psychiatra při hlavním líčení dne 16. 3. 2005. Tehdy také výslovně sdělil, že je v plném invalidním důchodu od roku 2002 a navrhoval k posouzení svého duševního stavu přibrat znalce. Zprávu psychiatra měl nalézací soud k dispozici a přečetl ji v hlavním líčení dne 24. 11. 2005 podle §213 tr. ř. jako listinný důkaz. Z vyšetřovacího spisu PČR, OŘ, SKPV, Frýdek - Místek, pracoviště Třinec ČTS: ORFM-91/TO-307-2006, především pak z jeho znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného k duševnímu stavu obviněného M. V. vyplývá, že jmenovaný byl již v roce 1999 delší dobu v evidenci a léčení psychiatrů, a navíc v době, kdy měl možnost seznámit se se spisem v trestní věci Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 2 T 121/2003, byl (od 28. 7. až 5. 9. 2003) hospitalizován na psychiatrii v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Jeho opakovaný pobyt na psychiatrii v Městské nemocnici v L. je pak dokumentován v období od 30. 9. do 27. 10. 2003. Nalézací soud se však ani na základě obviněným tvrzených skutečností a jím předložených důkazů nezabýval otázkou, zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. a zda není nutno vyšetřit jeho duševní stav znalcem psychiatrem postupem podle §105 odst. 1 a §116 odst. 1 tr. ř.
Důvody nutné obhajoby jsou uvedeny v §36 tr. ř. Za podmínek §36 odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby. Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že v tomto případě je zcela ponecháno na soudu, aby řešil, zda jde či nejde o nutnou obhajobu, a to s ohledem na charakter a rozsah tělesné a duševní indispozice obviněného a toho, jaký tyto mají dopad na jeho způsobilost náležitě uplatnit obhajobu. V předmětné trestní věci z obsahu spisu, přinejmenším do fáze podání obžaloby, důvody nutné obhajoby obviněného V. zcela jednoznačně nevyplývaly. Nicméně je doložitelné, že okresní soud po podání obžaloby byl srozuměn s tím, že obviněný trpí psychickými obtížemi, které by mohly omezovat jeho schopnost vnímání průběhu trestního řízení, a tak bránit jeho plnohodnotné účasti na soudním řízení a správném vnímání důsledků soudního rozhodnutí, přičemž pro tento závěr svědčí opakovaná podání obviněného, ve kterých sděloval soudu svůj zdravotní stav, doložil ho i lékařským potvrzením a navrhoval vyžádání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně svého duševního stavu. Tento návrh nebyl soudem akceptován a nebylo o něm ani rozhodnuto, ačkoliv v této fázi řízení bylo nutno, aby nalézací soud na tyto informace reagoval a posoudil je z hlediska podmínek stanovených v §36 odst. 2 tr. ř., tedy zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby.
Dle názoru stěžovatele popsaným postupem Okresní soud v Děčíně nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, neobjasnil okolnosti, které by mohly svědčit ve prospěch obviněného a tím porušil zákon v jeho neprospěch.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 a §36 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný M. V. již přípisem ze dne 12. 3. 2004 (č. l. 132 spisu) soudkyni Okresního soudu v Děčíně sdělil, že trpí psychickými potížemi a léčí se u MUDr. B. M.. Přípisem ze dne 3. 2. 2005 (č. l. 141 spisu) pak žádal soud o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, neboť je v invalidním důchodu pro trvalou duševní chorobu a v době páchání trestné činnosti byl pod vlivem silných psychofarmak. V hlavním líčení konaném dne 16. 3. 2005 obviněný soudu předložil vyjádření MUDr. B. M., sdělení Č. s. s. zabezpečení v P. (č. l. 153 spisu) a opětovně požádal o vypracování znaleckého posudku . Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito bez uvedení důvodů. Následně soud vyžádal spis Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 2 T 145/2002, a k hlavnímu líčení nařízenému na den 28. 7. 2005 předvolal svědkyni V.. Hlavní líčení se ovšem z důvodu omluvy obviněného M. V. (odkázal na špatný zdravotní stav) nekonalo a bylo odročeno na den 24. 11. 2005. V hlavním líčení konaném dne 24. 11. 2005 soud vyslechl svědkyni V., přečetl listinné důkazy a dokazování podle §216 tr. ř. prohlásil za skončené s tím, že dle §215 tr. ř. žádná ze stran nečiní návrh na doplnění dokazování . Následně vyhlásil rozsudek. Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce i obviněný vzdali práva odvolání, a to obviněný i za osoby dle §247 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k této skutečnosti pak byl vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění ve smyslu §314d odst. 3 tr. ř., účinného do 31. 12 . 2011.
Ze zprávy Privátní psychiatrie v D., primáře MUDr. B. M. se podává, že obviněný M. V. je u nich dlouhodobě v evidenci a léčení. V minulosti byl opakovaně hospitalizován na lůžkovém oddělení. Je plně invalidní z psychiatrické indikace. Zpráva byla v hlavním líčení konaném dne 24. 11. 2005 jako důkaz čtena.
Součástí spisového materiálu je rovněž dopis psaný obviněným M. V. (č. l. 166 spisu) pracovníkovi K. b., a. s., T. H., ve kterém obviněný uvádí, že nemá peníze na zaplacení dluhu a žádá o odklad. Jako protihodnotu nabízí odstranit i více osob. Stačí dodat adresu a fotografii. Není pro něj problém někoho zabít. Tento dopis jako listinný důkaz čten nebyl.
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je součástí vyšetřovacího spisu Policie ČR, OŘ, SKPV, Frýdek - Místek, pracoviště Třinec ČTS: ORFM-91/TO-307-2006, vyplývá, že obviněný M. V. byl již v roce 1999 delší dobu v evidenci a léčení psychiatrů, a v době, kdy měl možnost seznámit se se spisem v trestní věci Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 2 T 121/2003, byl (od 28. 7. 2003 až 5. 9. 2003) hospitalizován na psychiatrii v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Jeho opakovaný pobyt na psychiatrii v Městské nemocnici v L. je pak dokumentován v období od 30. 9. 2003 do 27. 10. 2003.
Důvody nutné obhajoby jsou stanoveny v §36 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř., podle něhož musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.), je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, anebo jde-li o řízení proti uprchlému. Podle §36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení i tehdy, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Z takto vymezených okolností zakládajících důvod nutné obhajoby vyplývá, že je nezbytné obhajobu obviněnému zajistit v případech, kdy obviněný nemůže, vzhledem k zákonem vymezeným objektivním okolnostem, sám svou obhajobu náležitě obstarat, ať již proto, že se volně nepohybuje na svobodě, nebo mu v tom brání jeho psychická nebo fyzická nezpůsobilost. V případech uvedených v §36 odst. 1, 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce i v přípravném řízení. Dle podmínek §36 odst. 2 tr. ř. tato povinnost stanovena není, platí však, že obviněný musí mít obhájce od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby . Je-li tento důvod dán již v době zahájení trestního stíhání, musí mít obviněný obhájce od zahájení trestního stíhání (viz rozh. č. 1/1979 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud v postupu okresního soudu spatřuje pochybení zejména v tom, že se již v okamžiku, kdy mu bylo obviněným sděleno, že trpí psychickými potížemi (přípis ze dne 12. 3. 2004), nezabýval otázkou, zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. Tento důvod nutné obhajoby nevyplývá z konkrétně stanovených skutečností, jako je tomu u důvodů podle §36 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., u nichž je zákon přímo vymezuje, ale jde o takové skutečnosti, které jsou zákonem dány na posouzení soudu (v přípravném řízení státnímu zástupci), který je s ohledem na konkrétní skutečnosti vyplývající z předmětné věci posoudí a o nutnosti obhajoby rozhodne. Zejména tak činí s ohledem na tělesné a duševní vady obviněného, podle nichž uváží, zda je obviněný způsobilý se náležitě hájit. Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že je v tomto případě zcela ponecháno na soudu, aby sám řešil, zda jde či nejde o nutnou obhajobu, a to s ohledem na charakter a rozsah tělesné a duševní indispozice obviněného a toho, jaký mají dopad na způsobilost obviněného náležitě uplatnit svou obhajobu.
Skutečná realizace práva na obhajobu ústavně zakotvená v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv svobod a v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod je jednou z klíčových podmínek spravedlivosti trestního řízení; tomuto právu musí být dán průchod ve všech fázích trestního řízení bez ohledu na to, zda svědčí osobě s duševními schopnostmi průměrnými či nadprůměrnými, nebo naopak osobě, u níž jsou tyto schopnosti sníženy. Právě při jejich snížení musí být obhajovací práva posílena, neboť jen tak lze dosáhnout toho, že se trestně stíhané osobě schopné jen omezeně chápat smysl trestního řízení dostane srovnatelně spravedlivého procesu v porovnání s osobami, které žádným defektem duševních schopností netrpí. Je vyloučeno, aby soud eliminoval právo na obhajobu akceptací procesních kroků, k nimž osoba, která je učinila, nemá pro své nedostatečně vyvinuté mentální schopnosti způsobilost, a to dokonce i kdyby její způsobilost k právním úkonům nebyla autoritativním výrokem soudu, tedy orgánu veřejné moci, omezena, či zcela vyloučena (nález ze dne 14. února 2005, sp. zn. IV. ÚS 188/2004, uveřejněn pod č. 28 ve sv. 36 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
Vycházeje z těchto pravidel bylo povinností okresního soudu posuzovat na základě podmínek stanovených v §36 odst. 2 tr. ř., zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby. Pro pochybnosti o tom, zda je obviněný schopen se náležitě hájit svědčil již přípis obviněného okresnímu soudu, ve kterém sděloval, že trpí psychickými potížemi, léčí se u MUDr. B. M. a pobírá plný invalidní důchod. Tato tvrzení následně doložil vyjádřením primáře Privátní psychiatrie v D. MUDr. B. M. a sdělením Č. s. s. z. v P.. Pokud by okresní soud zprávám obviněného ohledně jeho zdravotního stavu věnoval náležitou pozornost a vyžádal od ošetřujícího lékaře MUDr. B. M. podrobnou lékařskou zprávu, zjistil by, že obviněný M. V. byl již v roce 1999 delší dobu v evidenci a léčení psychiatrů, to je v době několik let před spácháním trestné činnosti, a to v důsledku dlouholetého abusu grog (znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je součástí vyšetřovacího spisu Policie ČR, OŘ, SKPV, Frýdek – Místek hovoří o nevratném postižení centrálních mozkových funkcí). Tyto okolnosti mohly pak soud vést k závěru o podstatném snížení schopností obviněného svá obhajovací práva bez pomoci další osoby uplatnit. Z ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. přitom pro rozhodnutí o nutné obhajobě postačí existence pochybností o schopnosti obviněného se náležitě hájit, a soud považuje za nutné, aby obhájce obviněný měl. Podle dikce uvedeného ustanovení není nutné nepochybně prokázat, že taková nezpůsobilost se řádně hájit fakticky nastala. Pokud okresní soud nepostupoval v projednávané věci ve shora naznačeném směru a otázku nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. nezkoumal, porušil zákon.
Podle §105 odst. 1 tr. ř., účinného do 31. 12. 2008, je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, pokud je k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
Podle §116 odst. 1 tr. ř. je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.
Okresní soud jako listinný důkaz přečetl vyjádření MUDr. B. M., primáře P. p. v D., z něhož se podává, že obviněný M. V. je u nich dlouhodobě v evidenci a léčení, v minulosti byl opakovaně hospitalizován na lůžkovém oddělení a je plně invalidní z psychiatrické indikace. Tomu také odpovídá vyjádření Č. s. s. z. v P..
Vzhledem k předloženým lékařským zprávám týkajícím se zdravotního stavu obviněného pak nelze přehlédnout dopis psaný obviněným M. V. pracovníkovi K. b., a. s., T. H., kde mimo jiné nabízí odstranit i více osob s tím, že stačí dodat adresu a fotografii, neboť pro něj není problém někoho zabít.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ačkoliv měl okresní soud k dispozici důkazy dokladující, že obviněný trpí psychickými potížemi, léčí se na psychiatrii a pobírá plný invalidní důchod, těmito se nezabýval, na tyto nereagoval a neřešil tak otázku, zda není nutno vyšetřit duševní stav obviněného znalcem psychiatrem postupem podle §105 odst. 1 a §116 odst. 1 tr. ř.
Podle §215 odst. 4 tr. ř. po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění dokazování.
Podle §216 odst. 1 tr. ř. není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.
Jak již bylo konstatováno shora, obviněný soudu sdělil, že trpí psychickými potížemi, léčí se na psychiatrii a pobírá plný invalidní důchod. Z toho důvodu také přípisem ze dne 3. 2. 2005 žádal soud o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, kdy svoje tvrzení doložil lékařskou zprávou. Žádost o vypracování znaleckého posudku pak zopakoval v hlavním líčení. Okresní soud na tyto návrhy nijak nereagoval a dokazování prohlásil za skončené s tím, že žádná ze stran nečiní návrh na doplnění dokazování.
Ustanovení §215 odst. 4 tr. ř. umožňuje, aby soud získal stanovisko stran k zamýšlenému ukončení fáze dokazování v hlavním líčení (§216 odst. 1 tr. ř.). Protože strany mohou mít oproti soudu odlišný názor na otázku, zda byly provedeny skutečně všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí v hlavním líčení, mají právo navrhnout doplnění dokazování. Jestliže tohoto práva kterákoli ze stran využije, soud je povinen rozhodnout (§216 odst. 1 tr. ř.) o tom, zda dokazování bude doplněno, a za tím účelem případně odročí hlavní líčení (§219 odst. 1 tr. ř.) či umožní státnímu zástupci, obžalovanému nebo obhájci na jejich žádost provedení důkazu (§215 odst. 2 tr. ř.), anebo zda návrhy na doplnění dokazování zamítne a toto zamítavé stanovisko se pak musí projevit v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé (§125 odst. 1, §134 odst. 2 tr. ř.).
Z ustanovení §216 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že k ukončení dokazování v hlavním líčení dochází tím, že předseda senátu prohlásí dokazování za skončené. Předpokladem tohoto prohlášení je zjištění a konstatování, že byly provedeny všechny potřebné nebo dodatečně navržené důkazy a není zde dalších důkazních návrhů, anebo že soud rozhodl o zamítnutí návrhů na provedení dalších důkazů .
Ústavní soud ve svých rozhodnutích již několikráte zdůraznil, že nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním i zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Právě procesněprávní rámec představují především a zejména principy řádného a spravedlivého procesu, jak plynou z čl. 90 Úst a čl. 36 a násl. LPS. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojem právního státu (čl. 36 odst. 1 LPS, čl. 1 Úst), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i možnost účastníka řízení před soudem vyjadřovat se ke všem prováděných důkazům (čl. 38 odst. 2 LPS). Tuto možnost je nutno interpretovat i tak, že pokud účastník řízení před soudy navrhuje provedení zásadních důkazů k prokázání svého tvrzení, a to zákonem stanoveným způsobem, není soud povolán k tomu, aby provedení takových důkazů bez dalšího odmítl, případně se takto navrženými důkazy nezabýval či na návrh k jejich provedení vůbec nereagoval . Případné odmítnutí provést takto navržené důkazy musí být odůvodněno vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem prokazujícím nepotřebnost či nadbytečnost takového dokazování, obzvláště za situace, kdy existuje řada dalších skutečností vedoucích k důvodnému závěru, že celé trestní řízení nebylo vedeno objektivně a zjevně nerespektovalo základní zásady spravedlivého procesu (nález ze dne 15. května 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, uveřejněn pod č. 57, ve sv. 8 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
V rozporu s tím, co bylo ze spisového materiálu zjištěno, konstatoval okresní soud, že žádná ze stran nečiní návrh na doplnění dokazování a prohlásil dokazování za skončené. O návrhu obviněného na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, tak nebylo rozhodnuto. Rovněž tímto postupem porušil okresní soud zákon. Přitom právě vyřešení otázky, zda obviněný trpí duševní poruchou a zda je trestně odpovědný za svoje jednání, bylo stěžejní pro rozhodnutí soudu o vině a případně i trestu a náhradě škody.
Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedeným závěrům podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §36 odst. 2 a §216 odst. 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud rozsudek okresního soudu zrušil v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že okresní soud ustanoví obviněnému podle §36 odst. 2 tr. ř. obhájce a dále se bude zabývat otázkou, zda obviněný trpí duševní poruchou, případně zda je trestně odpovědný za svoje jednání. Za tím účelem přibere znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který se k duševnímu stavu, resp. duševní poruše a jejímu vlivu na rozpoznávací a ovládací schopnost obviněného, vyjádří.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a