ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1541.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1541/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Moravsko-třebovské obchodní společnosti s. r. o., v likvidaci , identifikační číslo osoby 42192111, se sídlem v Moravské Třebové, Brněnská 19, zastoupené Mgr. Petrem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2, proti žalovanému P. Z. , zastoupenému JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 2596/211, o návrhu na obnovu řízení o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 185/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. prosince 2011, č.j. 22 Co 359/2011-304, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud ve Svitavách (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. května 2011, č.j. 9 C 185/2007-272, zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 185/2007 a u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 22 Co 150/2008.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) v záhlaví cit. rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §219 o. s. ř. potvrdil (výrok I.) a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Poukázal na ustanovení §228 odst. odst. 1 písm. a) o. s. ř., mimo jiné konstatoval, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnosti týkající se vzniku i vlastnictví objektu kanceláří v areálu bývalého národního podniku Hedva mohl žalovaný zjistit již v průběhu původního řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedl, že není možné odhlédnout od faktu, že v řízení, v němž se žalovaný před Okresním soudem v Pardubicích a následně před odvolacím soudem domáhal proti společnosti KODERA s. r. o. a JUDr. V. vydání bezdůvodného obohacení, tito argumentovali právě skutečnostmi, které nyní žalovaný označuje za pro něj nové. Tedy tvrdili, že objekt kanceláří byl vybudován národním podnikem Hedva a není ve vlastnictví města M. T. Jestliže byl žalovaný o uvedených skutečnostech takto informován, nelze uzavřít, že by je neznal a bez své viny nemohl použít v původním řízení. Odvolací soud dále uvedl, že správný je i závěr soudu prvního stupně, že i v případě, že by tato tvrzení byla vzata v úvahu a bylo by prokázáno, že objekt kanceláří byl ve vlastnictví národního podniku Hedva, pak tato skutečnost by nemohla přinést žádnou změnu ve věcném rozhodnutí v dané věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) i §241a odst. 3 o. s. ř. Uvádí, že „otázkou zásadního významu vymezuje dovolatel níže rozvedené právní otázky relevance nevědomé nedbalosti účastníka o rozhodných skutečnostech či důkazech pro povolení obnovy řízení“ . Má za to, že napadené usnesení se odvolává na závěry rozsudků, založených na nesprávných a neúplných skutkových zjištěních a ve svých závěrech pomíjí, že právě neúplnost těchto skutkových zjištění, prokázání otázky, zda všechny převáděné nemovitosti byly vlastnictví převodců anebo jen jejich část, je právě tou otázkou, kterou žaloba k obnově předkládá. Proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání v označené věci není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř. a s §238 odst. 2 téhož zákona. Splněna není ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř.), protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. 26 Cdo 333/2008). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o. s. ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. června 2012
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu