ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3697.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3697/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 900.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 111/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, č. j. 13 Co 62/2011 - 76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 7. 2010, č. j. 18 C 111/2010 - 40, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 900.000,- Kč, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem soudů v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 156/88.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje v otázce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené neprojednáním věci v přiměřené lhůtě jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011 Tento rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz . , a v něm uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se ani po zvážení argumentace dovolatele odchylovat.
Rovněž otázka, zda žalovanou uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, nečiní z rozhodnutí odvolacího soudu jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 2364/11), od níž rovněž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. srpna 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu