ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3728.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3728/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. T. , zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, B. Němcové 585/54, IČO: 26068877, zastoupené JUDr. Františkem Šimákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tylova 4, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 39/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2010, č.j. 1 Co 478/2009-78, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Nesporého, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. října 2009, č.j. 11 C 39/2009-59, uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) částku 100.000,- Kč (výrok I.), zatímco výrokem II. žalobu zamítl co do částky 85.000,- Kč požadovaného finančního zadostiučinění. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. června 2010, č.j. 1 Co 478/2009-78, podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ve věci samé; uvedený rozsudek změnil pouze tak, že vymezil výši náhrady nákladů řízení přisouzených žalobkyni. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, a současně se s ním ztotožnil především i v závěru, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích je dán s ohledem na zjištěné okolnosti případu, jež nalezly svůj počátek dne 23. února 2008 (tj. den po porodu), kdy novorozené dítě žalobkyně vypadlo ošetřující zdravotní sestře na zem a utrpělo frakturu parietální kosti. Tato událost citelně zasáhla do osobnostní sféry žalobkyně, která ji pociťovala nejen bezprostředně po ní, ale vnímá ji i nyní. S ohledem na soudem vyložené skutečnosti případu (shodně se soudem prvního stupně) dovodil opodstatněnost přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích žalobkyni v částce 100.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 2. září 2010 (jinak včasné) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolací důvody spatřuje především v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale připomíná i dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a odst. 3 téhož zákona. Má zejména za to, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) rozhodoval o žalobě podle §13 odst. 2 obč. zák. bez náležitého skutkového základu, a tudíž v rozporu s jí zmíněnou judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřila žalobkyně, která vyslovila s jeho obsahem nesouhlas.
Dovolací soud konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §13 odst. 2 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s aktuální stabilizovanou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy odvolacím soudem byly náležitě vyloženy konkrétní a relevantní okolnosti, jež jej vedly k závěru o opodstatněnosti žalobkyní uplatněného nároku (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. července 2000, sp.zn. 30 Cdo 2304/99; poukázat lze mimo jiné i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. března 2000, sp.zn. II. ÚS 517/99, apod.). Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, kdy nelze dovodit případný judikatorní přesah podaného dovolání, a jestliže exponuje též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř. a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,-Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu