ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4014.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4014/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o 1.100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 82/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 3. 2011, č. j. 8 C 82/2009-94, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 19 Co 174/2011-101, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 3. 2011, č. j. 8 C 82/2009-94, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 19 Co 174/2011-101, se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 8. 3. 2011, č. j. 8 C 82/2009-94, odmítl žalobu na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že stát (Česká republika – Okresní soud v Kutné Hoře) má právo na jím hrazené náklady v řízení ve výši 30,40 Kč.
K odvolání žalobce směřujícímu proti výroku o povinnosti nahradit náklady hrazené státem Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení hrazených státem podal žalobce dovolání a navrhl, aby mu byly tyto náklady prominuty, příp. aby mu bylo povoleno zaplatit je ve splátkách po 5,- Kč.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“
Žalobce výslovně napadl dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pod bodem I. výroku tohoto usnesení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz. ).
Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení
§237 až §239 o. s. ř. taxativním výčtem.
Dovolání směřuje výlučně do výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení hrazených v tomto řízení státem. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).
Z toho důvodu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu