ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2941.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2941/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce A. H. , zastoupeného Mgr. Alenou Krejčovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo nám. 22, proti žalované RASTAV, Rakovnická stavební s. r. o., se sídlem v Rakovníku, Pražská 8, identifikační číslo osoby 16 98 10 90, zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o zaplacení částky 1,088.660,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 582/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. 31 Co 414/2006-297, ve znění opravného usnesení ze dne 6. května 2010, č. j. 31 Co 414/2006-311, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze označenému v záhlaví (jenž je v pořadí třetím, když předchozí rozsudky odvolacího soudu byly k dovoláním žalované ve vyhovujících výrocích ve věci samé zrušeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 511/2004 a ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 1844/2007, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení), kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 21. dubna 2006, č. j. 6 C 582/2002-210, v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž Okresní soud v Rakovníku uložil žalované zaplatit žalobci částku 1,093.660,- Kč s 11% úrokem z prodlení z částky 1,094.560,- Kč od 24. července 2002 do 3. února 2006 a s 11% úrokem z prodlení z částky 1,093.660,- Kč od 4. února 2006 do zaplacení, dále byl změněn ve výroku o nákladech řízení a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné - oproti mínění dovolatelky - podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.“), neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 1,088.660,- Kč s příslušenstvím. Co do zbývající částky 5.000,- Kč s příslušenstvím (v níž dovolatelka spatřuje rozdílnost rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně) bylo již pravomocně rozhodnuto předchozím rozsudkem odvolacího soudu ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 31 Co 414/2006-249, tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
Domnívá-li se žalovaná, že dovolání je přípustné i podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s ohledem na předchozí zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu, není tento její názor správný, protože odvolací soud rozhodl rozsudkem označeným v záhlaví shodně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 31 Co 414/2006-249, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 1844/2007. I kdyby však rozhodl odlišně, podmínky přípustnosti dovolání určené ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebyly v souzené věci naplněny.
Dovolání žalované však nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení (ne)platnosti ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky 21. prosince 1998, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá, protože výklad ujednání v čl. IV. bodu 2 této smlouvy respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními §35 odst. 2 občanského zákoníku a §266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. Posouzení správnosti tohoto závěru tak nemá zásadní právní význam.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady k tomu, v jaké výši byly zjištěny úroky z prodlení. Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že odvolací soud určení výše a výpočet odůvodnil odkazem na ustanovení §735 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000, přestože správně jde o ustanovení §369 odst. 1 obch. zák. Vzhledem k tomu, že znění obou ustanovení v rozhodné době, pokud jde o určení výše úroků z prodlení, nebyly-li ve smlouvě dohodnuty, je totožné, a to, že dlužník je povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená podle §502 obch. zák. a že průměrná roční bankovní sazba u krátkodobých úvěrů podle zjištění odvolacího soudu činila 13,475 % a odvolací soud rozhodl o úroku z prodlení ve výši 11 % požadovaných žalobcem, neměl nesprávný odkaz na ustanovení §735 obch. zák. vliv na správnost výpočtu výše úroků z prodlení.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu