ECLI:CZ:NS:2012:32.ND.122.2012.1
sp. zn. 32 Nd 122/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce P. B. , proti žalované TAMION, s. r. o. , se sídlem v Košicích, Alejová 5, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 44 63 07 01, o zaplacení částky 550,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 27 C 329/2011, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 27 C 329/2011, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-město.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 550,- EUR s příslušenstvím z titulu nezaplacení ceny přepravy dvou kontejnerů z L. ve Spolkové republice Německo do L. v České republice.
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 24. února 2012, č. j. 27 C 329/2011-18, vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc podle ustanovení §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Zkoumaje pravomoc českých soudů k rozhodnutí věci, odkázal soud prvního stupně na čl. 31 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“), podle něhož žalobce může vést spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku či jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, anebo na jehož území leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání. Protože z žaloby vyplývá, že zásilka převzatá žalobcem k přepravě měla být vydána v České republice, je ve smyslu čl. 31 Úmluvy CMR pravomoc soudů České republiky k projednání věci dána. Okresní soud v Teplicích však není k projednání věci místně příslušným, když nejde ani o místní příslušnost danou na výběr, ani příslušnost výlučnou. Proto vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z ustanovení §2 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu procesním a soukromém, se podává, že ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána. Takovou smlouvou je i Smlouva o fungování Evropské unie. Podle čl. 351 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý čl. 307 Smlouvy o založení Evropského společenství) práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených před 1. lednem 1958 nebo pro přistupující státy přede dnem jejich přistoupení mezi jedním nebo několika členskými státy na jedné straně a jedním nebo několika třetími zeměmi na straně druhé nejsou smlouvami dotčeny.
Soud prvního stupně tak postupoval správně, jestliže uzavřel, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy CMR, když na území České republiky leží místo určené k vydání zásilky. Nicméně jeho další postup správný nebyl, neboť v dané věci lze určit i místní příslušnost soudu, a to na základě Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), který jako přímo použitelný předpis ES svěřuje příslušnost (mezinárodní i místní) soudu určitého místa (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2012, sp. zn. 21 Nd 53/2012 nebo ze dne 19. dubna 2012, sp. zn. 21 Nd 92/2012).
Podle čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).
Jelikož v dané věci je místem, kde závazek, o nějž se jedná (tj. závazek zaplatit cenu provedené přepravy), měl být splněn (jak vyplývá z připojené cenové nabídky a faktury) v pobočce Československé obchodní banky, a. s., v Plzni, tedy v obvodu Okresního soudu Plzeň-město, je podle čl. 5 odst. 1 písm. a) a c) Nařízení místně příslušným soudem Okresní soud Plzeň-město.
Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně, byť veden nesprávným právním názorem, založil podklad pro rozhodování Nejvyššího soudu o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., bylo s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům rozhodnuto, že místně příslušným soudem v této věci je Okresní soud Plzeň-město.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu