ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1498.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1498/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Poštulkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, U Javorky 976, proti žalované SAREKO s. r. o., se sídlem Vysoké Mýto, Husova 187/II, identifikační číslo: 45539197, zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139, o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 250/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 2009, č. j. 19 Co 470/2005-164, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4.800,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Poštulky, advokáta se sídlem Česká Třebová, U Javorky 976.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhala po žalované, aby bezplatně odstranila vadu úpravy střechy na jejím domě spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny. Uváděla, že žalovaná se zavázala na základě smlouvy ze dne 22. 10. 1999 opravit na jejím domě střechu. Po provedené opravě se však na střeše vyskytla vada spočívající v barevné odlišnosti šablon, kterou žalovaná, přestože byla v záruční době vytknuta, neodstranila.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 9. června 2005, č. j. 5 C 250/2002-66, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost „bezplatně opravit vady opravy střechy na domě č. p. 10 v obci Ch. tak, že na domě na celé střeše bude vyměněna stávající střešní krytina za novou střešní krytinu Dominant, česká šablona - 470 m2 a hřebenáč 400 x 120 - 86 kusů“ (výrok I.), dále zamítl žalobu o zaplacení částky 2.400,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 22. 10. 1999 smlouvu, kterou označily jako smlouvu o dílo, na základě níž žalovaná (zhotovitelka) provedla pro žalobkyni (objednatelku) opravu střechy jejího domu čp. 10 v Ch. za smluvenou cenu. Dne 15. 12. 1999 žalovaná předala žalobkyni objekt s novou střechou a téhož dne účastnice sepsaly zápis o předání práce, v němž se, stejně jako ve smlouvě ze dne 22. 10. 1999, uvádí, že na provedené vláknocementové výrobky Dominant - česká šablona, grafitové (dále jen „šablony“) je záruční doba deseti let podle podmínek uvedených v záručním listu. Zápis obsahuje vyjádření žalované, že na několika šablonách se během pokrývání objevily pravděpodobně výkvěty, že po dohodě se žalobkyní a zástupcem firmy Cembrit panem H., který si střechu prohlédl 7. 12. 1999, se krytina ponechá do 1. 6. 2000 a pokud výkvěty nezmizí, bude dohodnut postup k jejich odstranění. Vyjádření žalobkyně v zápise není uvedeno. Zápis podepsaly obě účastnice. Záruční list obsahující záruční prohlášení výrobce střešní krytiny firmy Cembrit Bohemia a. s. obdržela žalobkyně od žalované při předání práce. Vada spočívající v barevné odlišnosti části střešní krytiny existovala již při dokončení díla. V přípise ze dne 23. 10. 2001 adresovaném a doručeném žalované žalobkyně žádala urychlené řešení reklamace střechy, jejíž krytina vykazuje závady a neodpovídá kvalitě I. jakosti; velká část šablon má porušenou glazuru, ulamují se rohy a značná řada šablon je prasklých. Přípisem ze dne 20. 11. 2001 žalobkyně žalovanou urgovala, aby reklamaci vyřídila. Po reklamaci žalobkyně jednala na doporučení žalované s výrobcem střešní krytiny, který jí dodal 500 kusů šablon. S výměnou pouze poškozených šablon žalobkyně nesouhlasila z důvodů barevnosti a snížení kvality celé střechy. Zadala posouzení vad střešní krytiny soudnímu znalci z oboru stavebnictví Ing. J. J., který po místním šetření vypracoval znalecký posudek č. 106-03/2002 ze dne 20. 9. 2002; v něm uvedl, že střešní krytina vykazuje montážní vady (otlučení a popraskání hran a rohů šablon, nerovné dělení šablon a nekvalitní pokládku v okolí oken a okrajů střechy) a vady materiálu spočívající v odlupování povrchové vrstvy a odlišném zabarvení části šablon, jež vznikly do dvou let od montáže. Ke stejným závěrům dospěl soudem ustanovený znalec z oboru stavebnictví - stavby obytné Ing. M. H., který vyslovil závěr, že vada spočívající v barevné odlišnosti části střešní krytiny vznikla chybnou výrobou a že ji lze odstranit pouze výměnou celé střešní krytiny. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná v uzavřené smlouvě ani v zápise o předání práce neposkytla na šablony záruční dobu deseti let podle záručního listu, ale že ji poskytl v záručním listu výrobce této střešní krytiny. Z takto zjištěného skutkového stavu věci pak dovodil, že účastnice uzavřely smlouvu o opravě a úpravě věci podle §652 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle §631 a násl. obč. zák. Protože se účastnice dohodly o předmětu smlouvy a o ceně, má smlouva zákonné náležitosti a je platným právním úkonem. Jelikož účastnice nesjednaly a ani žalovaná se jednostranným právním úkonem nezavázala poskytnout žalobkyni na šablony prodlouženou desetiletou záruční dobu podle §502 obč. zák., vztahovala se na ně zákonná záruční doba osmnácti měsíců podle §654 odst. 1 obč. zák. Protože žalobkyně volbu práva z odpovědnosti za vady opravy střechy uplatnila až v žalobě doručené soudu dne 21. 10. 2002, učinila tak po uplynutí záruční doby a její právo zaniklo (§655 odst. 2 obč. zák.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. května 2006, č. j. 19 Co 470/2005-92, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost bezplatně odstranit vady úpravy střechy na domě č. p. 10 v obci Ch. ve vlastnictví žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni 2.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Oproti soudu prvního stupně zjistil, že žalovaná jak ve smlouvě ze dne 22. 10. 1999, tak v zápise o předání práce ze dne 15. 12. 1999 poskytla na šablony použité k úpravě střechy záruční dobu deseti let podle záručního listu, která se vztahuje i na vady spočívající ve změně barvy a opotřebení povrchu šablon, které se objeví do dvou let od jejich dodání, a že žalobkyně vadu spočívající v barevné odlišnosti šablon vytkla a právo z odpovědnosti za vady uplatnila v zápise o předání práce z 15. 12. 1999, následně v reklamaci z 23. 10. 2002 a v žalobě doručené žalované dne 15. 11. 2002, tedy v průběhu desetileté záruční doby. Z těchto zjištění dovodil, že účastnice uzavřely smlouvu o úpravě a opravě věci v souladu s §652 obč. zák., v níž žalovaná jednostranným prohlášením podle §502 odst. 1 obč. zák. poskytla na šablony záruční dobu deseti let, po kterou odpovídá za jejich vady. Vyslovil názor, že právo žalobkyně z odpovědnosti za vady nezaniklo; za nerozhodnou totiž považoval okolnost, že žalobkyně zároveň s vytknutím vad neuvedla, které právo z odpovědnosti za vady uplatňuje, neboť podle §655 odst. 1 obč. zák. jí svědčilo pouze právo na bezplatné odstranění vady; teprve jestliže by žalovaná vytknutou vadu v dohodnuté době neodstranila, vzniklo by žalobkyni právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy.
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 28. května 2009, č. j. 33 Cdo 5121/2008-130, dovolání žalované proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu odmítl, a ve výrocích I., III. a IV. jej zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť v rozporu s §213 odst. 2 o. s. ř. na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně učinil jiná skutková zjištění (žalobkyně již v zápise ze dne 15. 12. 1999 reklamovala vady a žalovaná ve smlouvě o dílo a v uvedeném zápise poskytla na šablony záruční dobu deseti let), aniž by tyto důkazy zopakoval. Nepřisvědčil však námitce žalované, že nebyly naplněny zákonné znaky smlouvy o opravě a úpravě věci podle §652 obč. zák., a její argumentaci, že tento právní úkon je neplatný pro absenci projevu její vůle provést pro žalobkyni dílo a ujednání o povinnosti žalobkyně zaplatit jí cenu díla. Vyjádřil názor, že právní závěr odvolacího soudu, že účastnice uzavřely smlouvu v souladu s §652 odst. 1 obč. zák. zjevně vychází ze znění samotné smlouvy, která obsahuje projev vůle žalované provést pro žalobkyni zde vyjmenované práce za sjednanou cenu a závazek žalované tuto cenu žalobkyni zaplatit, jakož i další ujednání, včetně těch, která zajišťují splnění závazků účastnických stran vyplývajících ze smlouvy.
Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 21. prosince 2009, č. j. 19 Co 470/2005-164, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost bezplatně odstranit vady úpravy střechy na domě čp. 10 v obci Ch. ve vlastnictví žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Poté, co zopakoval důkazy provedené již soudem prvního stupně a doplnil dokazování listinnými důkazy, ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že předmětem smlouvy uzavřené účastnicemi dne 22. 10. 1999 byla oprava střechy na domě žalobkyně zahrnující výměnu stávající krytiny za krytinu Dominant, česká šablona, kterou se žalovaná zavázala provést v termínu do 30. 11. 1999. Na provedeném díle se vyskytla do dvou let od předání díla kromě jiného vada spočívající v barevné odlišnosti šablon, kterou lze odstranit jedině výměnou celé střešní krytiny. Tuto vadu žalobkyně vytkla spolu s uplatněním práva z odpovědnosti za vady až v žalobě doručené žalované dne 15. 11. 2002. Oproti soudu prvního stupně však zjistil, že záruční dobu deseti let na provedené vláknocementové výrobky podle podmínek uvedených v záručním listu poskytla ve smlouvě o dílo i v zápise o předání díla žalovaná; smlouvu uzavřely a zápis podepsaly pouze účastnice, za výrobce nebyl nikdo přítomen. Smlouva i zápis obsahují odkaz na záruční list výrobce krytiny Cembrit Bohemia a.s. pouze pokud jde o podmínky záruky. K nim patří podmínka, že vada spočívající v barevné odlišnosti šablon se projeví do dvou let od dodání díla (bod 4.2 záručních podmínek v záručním listě). Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 11. 2006, č. j. 11 E 1914/2006-4, byl nařízen podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 6. 2005, č. j. 5 C 250/2005-66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2006, č. j. 19 Co 470/2005-92, výkon rozhodnutí k vynucení povinnosti žalované provést odstranění vad úpravy střechy na domě žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny. Žalobkyni bylo povoleno, aby si dala práci, o kterou jde, provést někým jiným, nebo si ji provedla sama na náklady žalované. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 5. 2007. Usnesením téhož soudu ze dne 30. 11. 2007, č. j. 11 E 1914/2006-49, bylo provedení nařízeného výkonu rozhodnutí odloženo do pravomocného skončení řízení o dovolání vedeného u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Odo 1579/2006. Žalobkyně v rámci výkonu rozhodnutí si nechala na části střechy vyměnit střešní krytinu za krytinu z přírodní břidlice, neboť s krytinou firmy Cembrit nebyla spokojena. Práce provedl pokrývač Z. Š. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil jen se závěrem soudu prvního stupně, že účastnice uzavřely dne 22. 10. 1999 smlouvu o opravě a úpravě věci podle §652 a násl. obč. zák. Jinak uzavřel, že žalovaná odpovídá za vadu spočívající v barevné odlišnosti šablon, kterou žalobkyně vytkla a právo z odpovědnosti za vady uplatnila v průběhu desetileté záruční doby, kterou žalovaná poskytla jednostranným písemným prohlášením ve smyslu §502 odst. 1 obč. zák. ve smlouvě i v zápise o předání práce. Právo žalobkyně z odpovědnosti za vady tudíž nezaniklo. Námitku žalované, že žalobkyně část střešní krytiny již vyměnila, posoudil jako právně irelevantní; uvedená vada se na části střechy stále vyskytuje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že účastnice uzavřely smlouvu podle §652 obč. zák., jestliže se nezabýval její námitkou stran neplatnosti této smlouvy pro absenci projevů vůle zhotovitele dílo provést a objednatele zaplatit cenu díla. Není srozuměna se závěrem, že odpovídá za vady použitého materiálu na základě svého prohlášení ve smyslu §502 obč. zák., neboť žádné takové prohlášení neučinila. Namítá, že napadeným rozhodnutím jí bylo uloženo plnění nemožné a její povinnost plnit proto zanikla, protože si žalobkyně nechala svévolně vyměnit celou střechu za novou z dražšího materiálu, a exekuční řízení bylo proto soudem pro porušení zákona žalobkyní zastaveno. Na střeše se již žádné barevné odlišnosti nevyskytují. Zdůrazňuje, že na straně žalobkyně jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť zneužívá svého postavení objednatelky. Tomu nasvědčují okolnosti, že její reklamaci vyřešil již výrobce dodáním nových šablon, že odmítla výměnu prasklých šablon a že jí navrhla vyřešení sporu úhradou 150.000,- Kč s tím, že po ní již nebude nic požadovat. Žalovaná poukazuje na výslech svědka H., kterým bylo prokázáno, že reklamaci ze dne 23. 10. 2001 vyřídil výrobce poskytnutím nových šablon, a na to, že výslechem svědka Slavíka bylo zjištěno, že popraskání šablon v takovém rozsahu mohlo být způsobeno jen pohybem osob po střeše, k čemuž došlo při instalaci hromosvodu žalobkyní. Odvolacímu soudu vytýká, že tyto skutečnosti ponechal bez povšimnutí včetně toho, že žalobkyně následně prováděla na díle práce. Z uvedených důvodů navrhuje Nejvyššímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje argumentaci žalované za neopodstatněnou. Odvolací soud i soud dovolací se již s námitkou neplatnosti smlouvy vypořádaly. Závěr o poskytnutí záruční doby deseti let jednostranným prohlášením žalované vyplývá ze znění smlouvy i z obsahu zápisu o předání práce. S tvrzením, že si nechala svévolně opravit střechu a že nařízený výkon rozhodnutí byl zrušen pro nezákonnost, nesouhlasí. Znovu uvádí, že při opravě střechy postupovala podle rozhodnutí soudu, jímž jí bylo povoleno nechat si práce provést jiným subjektem. Soud zrušil nařízený výkon rozhodnutí proto, že původní exekuční titul byl v rámci dovolacího řízení zrušen. Připouští, že na opravu poloviny střechy byla použita dražší krytina; stalo se tak z důvodu ztráty důvěry v kvalitu původní krytiny. Po žalované nikdy nepožadovala úhradu dražší krytiny; rozdíl v cenách bude řešen v rámci exekučního řízení. Za rozporné s dobrými mravy považuje jednání žalované, které zaplatila smluvenou cenu a která vadu střešní krytiny neodstranila. Výkon rozhodnutí byl nařízen pro její nečinnost. Návrh na narovnání sporu zaplacením částky 150.000,- Kč vypracovala k výzvě žalované, která jej argumentačně zneužívá v dovolání. Tvrzení žalované, že vyměnila krytinu na celé střeše, je zkreslující, neboť krytina byla vyměněna jen na polovině střechy. Nejde tak o plnění nemožné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř. ) a že jde o dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., se dále zabýval otázkou, zda je dovolání důvodné.
Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou v dovolání (podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolací soud se proto zabýval dovolacími námitkami, jak je po obsahové stránce žalovaná vylíčila.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěru dovozujícího, že smlouva o opravě a úpravě věci byla uzavřena v souladu s §652 obč. zák., výhradou, že odvolací soud tento závěr učinil, aniž se zabýval námitkou neplatnosti tohoto právního úkonu pro absenci projevů vůle opravu provést a za opravu zaplatit cenu. Výhrada žalované se nemůže prosadit. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí a zejména z odůvodnění předchozího rozsudku dovolacího soudu v této věci je totiž zřejmé, že tato otázka již byla vyřešena; je proto nadbytečné ji znovu nastolovat k řešení. Pro stručnost lze odkázat na závěry vyslovené v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž není důvodu se při nezměněném skutkovém stavu odchylovat.
Žalovaná dále zpochybňuje správnost zjištění, že jednostranným právním úkonem obsaženým ve smlouvě (jakož i v zápise o předání práce) poskytla žalobkyni desetiletou záruční dobu na šablony podle podmínek uvedených v záručním listě, na jehož podkladě odvolací soud dovodil, že právo žalobkyně (která v žalobě doručené žalované dne 15. 11. 2002 vytkla vadu šablon spočívající v barevné odlišnosti a uplatnila právo z odpovědnosti za vady z toho vyplývající) nezaniklo ve smyslu §655 odst. 2 obč. zák. Podle obsahového vylíčení tato dovolací námitka vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy (jiného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané, a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Provedeným dokazováním je jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.
Ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost; pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým (z hlediska možného významu použitých pojmů), logickým (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickým (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu), ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k tvrzené vůli je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. však nemůže měnit či nahrazovat již učiněné projevy vůle.
Ve smlouvě ze dne 22. 10. 1999 se uvádí, že ji uzavírají žalobkyně (označená jako objednatel) a žalovaná (označená jako zhotovitel) a že předmětem smlouvy je oprava střechy ve vlastnictví žalobkyně. Poté v textu smlouvy následuje výčet prací, které budou provedeny, a materiál, který bude na opravu použit, s uvedením cen za jednotlivé práce a materiál. V pasáži označené „Krytiny tvrdé“ jsou kromě jiného pod body 2) a 3) uvedeny položky „Dominant, česká šablona-470 m2“ s cenou 210.430,- Kč a „Hřebenáč 400x120-86ks“ s cenou 8.977,- Kč. Tyto ceny jsou pak zahrnuty do smluvní ceny v části smlouvy označené jako „REKAPITULACE“. Bezprostředně poté následuje pasáž s označením „Záruční doba“, s textem:
- 10 roků na provedené vláknocementové výrobky, dle podmínek uvedených v záručním listu (přiložen),
- 10 roků na provedené klempířské prvky Lindap,
- 36 měsíců na provedené zednické práce.
V pasáži označené jako „Další ujednání“ si účastnice mimo jiné pod bodem VIII. smluvily, že zhotovitel bude fakturovat dílčími měsíčními fakturami (daňovými doklady). Po podpisu smlouvy, navezení základního materiálu (krytina, bednění) a zahájení prací bude fakturovat 180.000,- Kč + DPH 5 %. Soupis provedených prací bude u konečné faktury a odsouhlaseného zápisu o předání práce. V bodu XI. se zhotovitel zavázal zahájit odstraňování případných vad předmětu plnění do 10 dnů od uplatnění oprávněné reklamace a vady odstraní v nejkratší možné době, popřípadě v dohodnutém termínu. Smlouva je na místě určeném pro podpis zhotovitele a objednatele podepsána nečitelnými podpisy a opatřena otiskem razítka žalované.
Lze souhlasit s odvolacím soudem, že z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, a ze znění smlouvy samotné, nelze dospět k jinému skutkovému závěru, než že žalovaná poskytla záruční dobu 10 let na šablony, které od jejich výrobce sama zakoupila a použila na opravu střechy a jejichž cenu se jí žalobkyně zavázala zaplatit ve smluvené ceně díla. Tomu napovídá i systematické zařazení poskytnutí záruky s touto záruční dobou do pasáže, v níž žalovaná poskytla delší záruční dobu než zákonnou i na klempířské prvky a zednické práce. Závěr odvolacího soudu, že odkaz na záruční list výrobce šablon sloužil pouze k vymezení podmínek záruky, se jeví logickým v kontextu s tím, že žalobkyně s tímto výrobcem nebyla - na rozdíl od žalované - v žádném smluvním vztahu. Tvrzení žalobkyně, že ujednání ve smlouvě chápala tak, že jí záruku na šablony poskytuje žalovaná, je v souladu s jejím následným jednáním, kdy vady šablon vytkla nejprve u žalované a teprve na její doporučení u výrobce. K argumentaci žalované, že její vůle při uzavírání smlouvy nesměřovala k poskytnutí záruky se záruční dobou 10 let a že tuto záruční dobu poskytl výrobce šablon, nebylo možno přihlédnout, neboť je v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření obsaženého ve smlouvě. Pokud by měl za vady šablon odpovídat jejich výrobce, bylo by to nepochybně ve smlouvě či zápise o předání práce vyjádřeno. Protože se tak nestalo, nelze obsah smlouvy (stejně jako zápisu o předání práce) vyložit jinak, než že záruku na šablony se záruční dobou 10 let poskytla žalovaná.
Je zřejmé, že žalované se nepodařilo zpochybnit správnost skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil svůj právní závěr, že žalovaná coby zhotovitelka odpovídá i za vadu šablon, která se vyskytla do dvou let po provedené úpravě střechy a která spočívá v barevné odlišnosti šablon (§653 odst. 1 obč. zák.), a že právo žalobkyně na bezplatné odstranění této vady podle §655 odst. 1 obč. zák. nezaniklo ve smyslu §655 odst. 2 obč. zák., jestliže je žalobkyně u žalované uplatnila v průběhu desetileté záruční doby, kterou žalovaná na šablony poskytla podle §502 odst. 1 obč. zák.
Námitky, že odvolací soud nechal bez povšimnutí zjištění, že reklamace ze dne 23. 10. 2001 byla vyřízena výrobcem poskytnutím nových šablon, že popraskání šablon v takovém rozsahu mohlo být způsobeno jen pohybem osob po střeše při instalaci hromosvodu žalobkyní, nejsou podstatné pro rozhodnutí věci, neboť předmětem sporu není právo z odpovědnosti za vadu spočívající v popraskání šablon, kterou žalobkyně vytkla v listině ze dne 23. 10. 2001, ale za vadu šablon spočívají v barevné odlišnosti, kterou uplatnila až v žalobě.
Prosazuje-li žalovaná právní názor, že napadeným rozhodnutím jí bylo uloženo plnění nemožné a že její povinnost plnit proto zanikla ve smyslu §575 obč. zák., činí tak prostřednictvím skutkových tvrzení, že si žalobkyně dala svévolně vyměnit celou střechu za novou z dražšího materiálu, že exekuční řízení bylo proto soudem pro porušení zákona žalobkyní zastaveno a že na střeše se již žádné barevné odlišnosti nevyskytují. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají. Naopak z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 11. 2006, č. j. 11 E 1914/2006-4, a ze dne 30. 11. 2007, č. j. 11 E 1914/2006-49, bylo zjištěno, že výkon rozhodnutí byl nařízen k vynucení povinnosti žalované provést odstranění vad úpravy střechy na domě žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny uložené jí rozhodnutím soudu, s tím, že žalobkyni bylo povoleno, aby si dala práci, o kterou jde, provést někým jiným, nebo si ji provedla sama na náklady žalované. Nařízený výkon rozhodnutí byl odložen nikoli z důvodu nezákonného počínání žalobkyně, nýbrž z důvodu zrušení vykonávaného titulu v dovolacím řízení. Rovněž žalovanou tvrzená výměna střešní krytiny na celé střeše se z obsahu spisu nepodává. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení odvolací soud zjistil, že krytina byla vyměněna na části střechy. Jestliže se žalované nepodařilo zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vyšel, nemůže obstát právní názor žalované, že její povinnost z odpovědnosti za vady zanikla pro nemožnost plnění podle §575 obč. zák.
Bezvýznamná je námitka, že žalobkyně v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí dala vyměnit původní šablony za šablony dražší z přírodní břidlice. Jestliže totiž soud nařídí výkon rozhodnutí provedením prací podle §350 odst. 1 o. s. ř. a povolí oprávněnému, aby práce označené ve vykonávaném titulu, které měl provést povinný, dal provést na náklad povinného někým jiným nebo si je provedl sám, je oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, oprávněn ke všemu, co je potřebné vykonat k provedení určené práce (§350 odst. 2 o. s. ř.). Soud přitom uloží povinnému, aby oprávněnému nahradil jen ty náklady, které jsou potřebné k účelnému a hospodárnému provedení prací označených v titulu. Při určení jejich výše vychází nejen z dokladů předložených oprávněným, ale i z jiných poznatků o obvyklé ceně provedených prací a posuzuje je z hlediska objektivní nutnosti ve vztahu k zajištění splnění povinnosti uložené vykonávaným rozhodnutím.
Žalovaná odvolacímu soudu dále vytýká, že vzhledem k jí tvrzeným okolnostem případu nepoužil korektiv dobrých mravů a žalobkyni neodepřel ochranu výkonu práva z odpovědnosti za vady (§3 odst. 1 obč. zák.).
Odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně nezabýval otázkou, zda nárok žalobkyně uplatněný ve vztahu k žalované lze pokládat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. Dovolací soud však dospěl k závěru, že absenci tohoto posouzení není možno odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, netvrdila-li žalovaná tomu odpovídající skutečnosti a tyto ani jinak nevyšly najevo (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 26 Cdo 829/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 21, ročník 1998, pod č. 152). Žalovanou tvrzené skutečnosti neopodstatňovaly použití korektivu dobrých mravů. Okolnost, že výrobce střešní krytiny dodal žalobkyni 500 kusů nových šablon, není právně významná z hlediska splnění povinnosti žalovanou bezplatně odstranit vytčenou vadu spočívající v barevné odlišnosti šablon. Žalobkyní odmítnutá výměna prasklých šablon se netýkala předmětu tohoto řízení (tj. práva z odpovědnosti za jinou - další vadu). Návrh na finanční narovnání učiněný v rámci jednání o vyřešení sporu mimosoudně lze jen stěží považovat za projev zneužití postavení žalobkyně coby reklamující smluvní strany, zvláště za situace, kdy soudní řízení trvá několik let. Právní posouzení věci odvolacím soudem není proto ani v tomto ohledu nesprávné.
Protože se žalované nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud její dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.500,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 20. března 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu