ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1715.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1715/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. M. , zastoupeného JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2, proti žalované A. Š. , zastoupené JUDr. Vladimírem Dřímalem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Dukelská 66, o zaplacení 110.000,-Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 200.000,-Kč, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 10 C 105/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 25. března 2010, č. j. 10 C 105/2009-104, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. září 2010, č.j. 13 Co 309/2010-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Viléma Urbiše, advokáta se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku ze dne 7. září 2010, č. j. 13 Co 309/2010-122, kterým Krajský soud v Plzni potvrdil (v pořadí první) rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 25. března 2010, č. j. 10 C 105/2009-104, ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 110.000,-Kč se specifikovaným úrokem z prodlení od 24. 8. 2008 do zaplacení a ve výroku, jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalované na zaplacení 200.000,-Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Ačkoli žalovaná v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila pouze dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Podstatou jejích dovolacích námitek jsou výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Prosazuje totiž názor, že „ důkazy typu geometrický plán Ing. H. a výslechy svědků L., M. a Ž. nemohly ve věci přinést žádný zásadní zvrat“, a odvolacímu soudu vytýká, že pochybil při zjištění obsahu kupní smlouvy ve znění jejího „dodatku“ (tj. právního úkonu, na jehož základě na ni bylo převedeno vlastnické právo k rozestavěné budově na pozemku parc. č. st. 227, pozemku parc. č. st. 227 a pozemku parc. č. 102/3, v katastrálním území N. V. u R.) i dohody o úhradě nedoplatku kupní ceny, jestliže z těchto listin vzal za prokázané, že kupní cena za převáděné pozemky a rozestavěnou chatu včetně jejího vybavení byla účastníky sjednána ve výši 1,200.000,-Kč a nikoliv 890.000,-Kč. Stejně tak nesouhlasí se závěrem, že v písemnosti ze dne 27. 6. 2008 projevila vůli uhradit žalobci nedoplatek kupní ceny. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Pokud žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z jí prezentovaného výkladu kupní smlouvy a dohody o úhradě nedoplatku, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to, že nárok žalobce na zaplacení kupní ceny zanikl splněním a že žalobce se na její úkor bezdůvodně obohatil o 200.000,-Kč, které mu plnila nad rámec kupní ceny bez právního důvodu.
Namítá-li žalovaná v dovolání, že dohodu o úhradě nedoplatku podepsala v omylu, jenž zakládá absolutní neplatnost tohoto právního úkonu, tvrdí nové skutečnosti, které nebyly v předchozím řízení uplatněny (a tedy ani prokazovány). Podle §241a odst. 4 o.s.ř. však v dovolání nové skutečnosti ve věci samé uplatnit nelze.
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010), s připočtením částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. března 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu