ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3816.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3816/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, proti žalovanému R. P., o zaplacení 140.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 238/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2010, č.j. 24 Co 131/2010-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku ze dne 19. května 2010, č. j. 24 Co 131/2010-122, kterým Krajský soud v Hradci Králové potvrdil (v pořadí první) rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. října 2009, č. j. 5 C 238/2007-95, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 140.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
S poukazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobkyně zpochybnila správnost právního závěru, že nemá právo na doplatek z titulu vypořádání společného jmění manželů, námitkou, že odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nesprávně interpretoval obsah dohody o vypořádání společného jmění, kterou účastníci uzavřeli v souvislosti s tzv. souhlasným rozvodem svého manželství (§24a zákona o rodině) a předložili v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 294/2006. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že podle smluvního ujednání obsaženého v článku VI. dohody jí měl žalovaný na vypořádání hodnot podílů zaplatit 960.000,- Kč pouze v případě, že si společné nemovitosti ponechá, zatímco budou-li prodány, bude její vypořádací podíl činit 1,100.000,- Kč, ať již dojde k prodeji do 31. 12. 2006, či později. Tato výhrada je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil svůj právní závěr. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z výkladu smluvního ujednání prezentovaného žalobkyní, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to, že jí vzniklo právo na doplatek vyrovnacího podílu. Stejně tak nelze přihlížet k dovolací výtce, že oporu v provedeném dokazování nemá závěr odvolacího soudu dovozující, že důvodem vzniku dodatku k dohodě o vypořádání bylo toliko opravení chyby v psaní (konkrétně výše částky uvedené v článku VI. písm. a/, kdy namísto částky 960.000,- Kč mělo být podle vůle účastníků správně uvedeno 1,100.000,- Kč). Rovněž tato námitka totiž představuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř.
Otázka, zda mohou bývalí manželé platně měnit ujednání dohody o vypořádání svého společného jmění uzavřené podle §24a zákona o rodině poté, kdy tato dohoda byla předložena soudu, resp. stala se účinnou, nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž skutkově dovodil, že dohoda o vypořádání společného jmění nebyla dodatkem ze dne 5. 2. 2007 změněna, nýbrž že tento dodatek sloužil k opravě chybně vyčísleného vypořádacího podílu, který měl žalovaný žalobkyni podle ujednání obsaženého v článku VI., písm. a/ dohody vyplatit v případě, že společné nemovitosti budou prodány do 31. 12. 2006. Protože však taková situace nenastala (účastníci nemovitosti prodali po 31. 12. 2006), čítal vypořádací podíl podle ujednání obsaženého v článku VI., písm. b/ dohody (který nebyl dodatkem dotčen) částku 960.000,- Kč. Stejně tak nemůže přípustnost dovolání založit otázka, „ zda se v případě prodeje předmětných nemovitostí uskutečněného po expiraci ujednání obsaženého v dohodě o vypořádání společného jmění manželů nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného “. Obstojí-li závěr, že dohoda o vypořádání společného jmění je platným právním úkonem a žalovaný podle ní žalobkyni plnil, nelze dovozovat, že se takovým plněním na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Není totiž naplněna žádná ze skutkových podstat ustanovení §451 odst. 2 obč. zák. V této souvislosti je namístě zdůraznit, že ujednání obsažená v dohodě o vypořádání společného jmění byla projevem svobodné vůle účastníků, resp. jejich smluvní volnosti. Účastníkům při vypořádání dohodou nic nebránilo v tom, aby se odchýlili od zásad stanovených v §150 obč. zák.; práva a povinnosti, které z dohody o vypořádání společného jmění účastníkům vznikly, však musí být respektovány. Posouzení smluvní volnosti pak je otázkou triviální a její řešení nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu