ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4295.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 4295/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Jiřinou Hájkovou, advokátkou se sídlem Krnov, Revoluční 20, proti žalovanému Ing. J. B., o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod. sp. zn. 16 C 261/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2011, č. j. 38 Co 206/2011-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem pro zmeškání ze dne 19. května 2009, č. j. 16 C 261/2008-41, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaný proti tomuto rozsudku podal odvolání. Protože přes kvalifikovanou výzvu ve smyslu §9 odst. 1, 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, nezaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek z odvolání, soud prvního stupně usnesením ze dne 7. května 2010, č. j. 16 C 261/2008-51, odvolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. června 2011, č. j. 38 Co 206/2011-93, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním, jež označil jako odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci; v něm uvedl, že soudní poplatek ve výši 3.200,- Kč nezaplatil, neboť soudní spor nevyvolal, a navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno.
Z podání žalovaného (posuzováno podle jeho obsahu ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že jím napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním, k jehož projednání je podle §10a o. s. ř. příslušný Nejvyšší soud České republiky.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nemůže být v posuzovaném případě dána již proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není usnesením ve věci samé, i když se jím řízení končí. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutí ve věci samé je takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod C 264/3).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu