ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1108.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1108/2012 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání, které podal obviněný M. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 7 To 303/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 3 T 2/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Ž. byl odsouzen společně se spoluobviněnými D. F., R. B., O. B. a J. K. rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 T 2/2011 za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“). Obviněnému M. Ž. uložil soud trest odnětí svobody podle §240 odst. 2 tr. zákoníku v trvání dvou roků a jednoho měsíce, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s s dozorem podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soud prvního stupně dále uložil tresty i všem spoluobviněným.
Na podkladě odvolání, které proti citovanému rozsudku podali obvinění M. Ž., R. B. a J. K., rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 7 To 303/2011. Podle §256 tr. ř. všechna odvolání zamítl jako nedůvodná.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M. Ž. dovoláním prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Denisy Wesselsové. Uplatnil jej v rozsahu výroku o vině i o trestu a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění označeného dovolacího důvodu spatřoval obviněný v porušení svého práva na spravedlivý proces. Poukázal na to, že soudy neměly k dispozici žádnou výpověď svědka ani obviněných, kteří všichni využili svého práva nevypovídat. Své rozhodnutí o vině tak založily pouze na záznamech telefonních hovorů a výsledků zkoumání pachových stop. Obviněný se především ohradil proti existenci dohody mezi obviněnými na trestné činnosti, pro kterou byla podána obžaloba. Podle jeho přesvědčení nebylo možné ani z odposlechů dovodit, že by se jakkoli podílel na zpracování lihu formou jeho čištění, pokud soudy rozhodly o jeho vině, postupovaly tendenčně, neboť závěr o vině není podložen provedenými důkazy. Obviněný nesouhlasil ani s použitím výsledků analýzy pachových stop. Důvodem byla jednak poměrně dlouhá doba, která uplynula mezi odebráním pachové stopy z rukojeti dvou čerpadel, dvou barelů a jejich srovnáním se vzorkem obviněného, dále způsob vyhodnocení pachových stop, který nebyl proveden přístrojovou analýzou ale „pouze“ psem. Poslední pochybnost, která snižuje věrohodnost tohoto důkazu, vyvodil obviněný z toho, že na zajištěných předmětech použitých ke srovnání pachových stop byly identifikovány stopy ještě dalších čtyř spoluobviněných, a tento důkaz byl soudu předložen až v průběhu hlavního líčení. Podle dovolatele soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a nerozhodly objektivně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Radka Doležela. Charakter dovolacích námitek obviněného M. Ž. podle státního zástupce neodpovídá obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jejich prostřednictvím obviněný nevytýká žádné vady v hmotně právním posouzení skutku či v jiném nesprávném právním posouzení, ale napadá způsob hodnocení důkazů. Jeho výhrady tak směřují výlučně do oblasti procesního postupu soudů obou stupňů, avšak skutková zjištění soudů jsou založena na logickém vyhodnocení výsledků provedeného dokazování a dovolací námitky obviněného tak neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je proto navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. Ž. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Jeho prostřednictvím je možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je pro projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 a násl tr. ř. Přestože některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc uvedené procesní pochybení musí být dovolatelem vytýkáno prostřednictvím jiných důvodů dovolání /např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř./, nikoli důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z uvedeného výkladu rozsahu dovolání, který opakovaně ve svých rozhodnutích akceptoval i Ústavní soud (např. usnesení ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, publikované pod č. 45 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), vyplývá, že naprostá převaha dovolacích argumentů, jimiž se obviněný M. Ž. snažil zpochybnit napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející řízení, nenaplňuje uplatněný dovolací důvod. Navíc obsah dovolání prakticky odpovídá výhradám, které obviněný zahrnul již do svého řádného opravného prostředku – odvolání. Jeho dovolací námitky jsou formulovány z převážné části tak, jakoby se neseznámil s odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu. Krajský soud v Ostravě totiž fakticky vyvrátil veškeré pochybnosti, které vyslovil obviněný znovu v dovolání, a naprosto vyčerpávajícím způsobem, přesvědčivě a zcela srozumitelně vysvětlil, proč je odmítl a v podstatě se ztotožnil se zásadními závěry soudu prvního stupně. Úvahy, jimiž krajský soud v napadeném rozhodnutí vyjádřil své stanovisko k obhajobě obviněného, v podstatě nemá Nejvyšší soud důvod jakkoli zpochybnit. Jsou založeny na jasných a naprosto logických argumentech, které vyplynuly z veškerého ve věci provedeného dokazování. Pokud by soudy vycházely z tvrzení obviněného, nemohly by se opřít o zjištění vzešlé z obsahu jednotlivých důkazů. Obviněný totiž v rámci svých námitek vyjadřuje nespokojenost se způsobem hodnocení důkazů a domáhá se jiného výkladu, než jaký zvolily soudy nižších stupňů. V podstatě žádný argument obviněného nezpochybňuje hmotně právní posouzení skutku, nýbrž se snaží modifikovat skutkové závěry, o které soudy opřely svá odsuzující rozhodnutí. Z hlediska charakteru a účelu dovolacího řízení se proto jedná o nepřípustný požadavek na změnu skutkových zjištění, jemuž nebylo možné vyhovět. Nejvyšší soud předesílá, že podle své vlastní praxe vyjádřené např. v usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikovaném pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ve svazku 17, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy nižších stupňů, s nimiž se dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, tento čin spáchá nejméně se dvěma osobami a ve značném rozsahu. Podle zjištění soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil soud odvolací, spočívala podstata trestné činnosti všech spoluobviněných v tom, že si opatřili denaturovaný ethanol za účelem výroby a prodeje lihovin, který uskladňovali, upravovali snížením obsahu denaturačního prostředku v ethanolu v tekutinu podléhající spotřební dani, kterou neodvedli v celkové výši 1.145.369,- Kč, a následně vyráběli lihoviny, stáčeli do láhví s etiketami různých značek označených ve výroku o vině a distribuovali různým odběratelům za účelem jejich prodeje konečným spotřebitelům.
Z podrobnějšího popisu skutkového stavu ve výroku rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku a z jeho odůvodnění, jsou naprosto zřejmé veškeré okolnosti, které jsou významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků kvalifikované skutkové podstaty. Podkladem skutkových zjištění soudů se staly především záznamy o sledování osob pořízené orgány Celního ředitelství Ostrava, odboru pátrání a dohledu, výsledky domovních prohlídek, při nichž byly zajištěny filtrační zařízení, dále čerpadla a nádoby s tekutinou. Podle výsledků chemického zkoumání pak byly zjištěny shodné izotopové parametry jednotlivých kapalin, což svědčí o shodném zdroji látky ethanol. Konkrétní pachatelé pak byli identifikováni výsledky srovnání pachových stop, zajištěných při domovních prohlídkách, jak na technickém zařízení, tak na nádobách s tekutinou. Dalším důkazem ve věci byly obsahy telefonických hovorů mezi jednotlivými obviněnými, přičemž z obrazového záznamu pořízeného dne 27. 5. 2010 soud v zásadních rysech dovodil způsob páchání zločinu a ve spojení s dalšími uvedenými důkazy vytvořil poměrně zřetelný obraz o podílu jednotlivých obviněných na protiprávním jednání i jeho nejmenší možný rozsah.
Veškeré úvahy soudu prvního stupně o výsledcích provedeného dokazování a především jeho hodnotící činnosti, která jej vedla k odsouzení všech spoluobviněných, vychází ze zásad obecné logiky a především respektují obsah jednotlivých důkazů. Celkový výsledek všech skutkových okolností poskytuje základní představu o konkrétním protiprávním jednání, jež bylo vedeno snahou vyhnout se plnění daňové povinnosti a opatřit tak sobě i jinému finanční prospěch v nejmenším možném rozsahu, který tak musel být omezen jen na období počátku sledování obviněných do jejich zadržení, ačkoli je naprosto zřejmé, že se nedovolené úpravy lihu, výroby a distribuce lihovin dopouštěli i v době předcházející. Nelze proto souhlasit s obviněným M. Ž., že by jeho účast na společném protiprávním jednání, popsaném ve výroku odsuzujícího rozsudku, nebyla prokázána. Ve věci byly opatřeny důkazy v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě, v průběhu dokazování nebyla porušena žádná procesní pravidla stanovená zákonem a důvodné nejsou ani výtky obviněného o možném rozdílném výkladu především obsahu telefonních odposlechů. V návaznosti na již zmíněné důkazy je i přes snahu zastřít pravý obsah telefonních hovorů obviněných, jednak mezi sebou, jednak s osobami podílejícími se na distribuci lihovin ke spotřebitelům, naprosto zřejmé, že skutečným smyslem byla právě koordinace úkolů a činnosti osob zúčastněných na páchání trestné činnosti. Žádnou relevanci nelze přiznat ani námitkám proti způsobu, který zvolily orgány činné v přípravném řízení pro zkoumání pachových stop. Ze záznamu o průběhu a výsledku srovnání pachových stop obviněného M. Ž. nelze zjistit nic, co by odporovalo běžnému způsobu provádění tohoto úkonu, který je i v souladu se Stanoviskem č. 10/1995. v. s. Nejvyššího státního zastupitelství k využívání metody zkoumání pachových stop v přípravném řízení. Nakonec ani sám dovolatel nevznesl jinou námitku než tu, že srovnání bylo provedeno za pomoci psa a nikoli přístrojem, aniž by však vyjádřil jinou než takto obecně formulovanou pochybnost o správnosti výsledku. Podle názoru Nejvyššího soudu se nelze bez dalšího domáhat jiného způsobu provedení důkazu jen za účelem potvrzení své obhajoby, pokud nejsou zjištěny nebo tvrzeny takové výhrady, jež by mohly ovlivnit správnost či věrohodnost výsledku zkoumání. O takovou situaci však v dané věci nejde, proto nebylo možné přijmout dovolací námitky obviněného, které se navíc míjejí s jím uplatněným dovolacím důvodem. Ani při překročení své přezkumné možnosti Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů. Odvolací soud se již s téměř identickými výhradami obviněného M. Ž. vypořádal ve svém usnesení, vysvětlil jejich neoprávněnost a doplnil tak správné závěry soudu prvního stupně. Obviněný tak ve svém dovolání v podstatě zopakoval námitky, které byly součástí jeho odvolání a s nimiž se odvolací soud bezezbytku vypořádal. Ze zásady materiální pravdy zakotvené v §2 odst. 5 tr. ř. totiž nevyplývá oprávnění obviněného vyhovět jeho představám o výsledku trestního řízení a možnost odkazovat na porušení pravidel spravedlivého procesu jen proto, že dojde k pachatelovu odsouzení přesto, že trvá na své nevině.
Nejvyšší soud tedy neshledal žádnou vadu v napadeném usnesení ani v řízení jemu předcházejícím, proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová