ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1209.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1209/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 13 To 221/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 33/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 33/2012, byl obviněný M. K. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 3 T 8/2011, byl odsouzen podle §283 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Nymburce, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle §337 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k trestu propadnutí věci vyjmenovaných ve výroku o vině a bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud druhého stupně rozhodl o obou odvoláních usnesením ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 13 To 221/2012 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Josefa Chlubny. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný vyjádřil své námitky ke všem částem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. K bodu týkajícímu se protiprávního jednání spočívajícího v poskytování omamných látek jiným osobám obviněný poukázal na to, že soudy rozhodovaly pouze na základě výpovědi svědků, jimž však on drogu nikdy neposkytl, naopak např. svědek J. N. obstaral omamnou látku obviněnému. Důvodem pro usvědčení obviněného je existence dluhu, který tento svědek u obviněného má a proto i další svědkyně Š. N., sestra jmenovaného svědka, rovněž svědčila proti obviněnému. Také poslední ze svědků R. Š. má zkušenosti se zneužíváním drog, jež sám nakupoval pro jiné osoby. Ohradil se dále proti zamítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování o výslech policistů Miroslava Pátka a Miroslava Doležala odvolacím soudem, tito by dosvědčili, že obviněný se „ několikrát zúčastnil akce při získávání drogy“. Stejné výhrady uplatnil i vůči skutku kvalifikovanému jako krádež, neboť poškozenou je podle něho zcela nevěrohodná svědkyně Š. N. Obviněný popřel i poškození pneumatik s tím, že skutek spáchala svědkyně Z. S., která se dokonce doznala. Závěrem svého dovolání obviněný vyjádřil své přesvědčení, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí nezohlednil podstatné skutečnosti a stejně jako soud prvního stupně rozhodl na základě nepravdivých svědeckých výpovědí. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného M. K. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michala Basíka. Podle jeho přesvědčení neodpovídají námitky dovolatele uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dokonce ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Námitky dovolatele označil za skutkové, jimiž se není možné v dovolacím řízení zabývat. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále zdůraznil, že nalézací soud své skutkové závěry dostatečně odůvodnil a tyto mají oporu v řádně provedeném dokazování, v tomto směru tedy není soudu co vytknout. K námitce dovolatele, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem policistů, státní zástupce podotkl, že uvedený důkazní návrh se neměl týkat přímo projednávané trestné činnosti, ale účasti obviněného na jiných pravděpodobně policejních akcích, odvolací soud tak nepochybil, když návrhy vyhodnotil jako nadbytečné. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Svůj mimořádný opravný prostředek opřel obviněný o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho prostřednictvím je tak možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy rovněž nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup upravený v §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 a násl. tr. ř. Přestože některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc určitá pochybení v aplikaci procesních ustanovení mohou být v dovolání uplatněna prostřednictvím jiných důvodů, např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však určen k nápravě hmotně právních vad.
Nejvyšší soud považuje za nutné předně konstatovat, že námitky, jimiž se obviněný snažil zvrátit výrok o vině v celém rozsahu, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, nesměřují proti hmotně právním vadám, ale jsou výlučně skutkové. Obviněný vytkl soudům způsob hodnocení provedených důkazů a neúplnost skutkových zjištění, když opakovaně poukázal na podle jeho mínění nepravdivé svědecké výpovědi Š. N., J. N., R. Š., J. Č. a Z. S., matky jeho tehdejší přítelkyně Z. S., na jejichž základě nalézací soud rozhodoval. Zcela totožnými námitkami však obviněný argumentoval již ve svém odvolání a v podstatě byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního stíhání. Již soud prvního stupně vyložil v odůvodnění svého rozsudku (srov. zejména str. 7) své úvahy, jimiž se řídil při hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí a listinných důkazů, které byly v řízení provedeny. Jeho postupu nelze z hlediska pravidel volného hodnocení důkazů zakotvených v §2 odst. 6 tr. ř. cokoli vytknout. Také odvolací soud se náležitým způsobem vypořádal s veškerými výhradami obviněného, vyčerpávajícím způsobem, přesvědčivě a zcela srozumitelně vysvětlil, proč je odmítl a v podstatě se ztotožnil se zásadními závěry soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud proto dospěl k názoru, že v trestní věci obviněného byl zjištěn skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a ten byl soudy následně správně právně posouzen. Je snad možné doplnit, že je výhradním oprávněním soudu, které z opatřených důkazů provede, není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, neboť k rozhodnutí o vině je třeba zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (viz §2 odst. 5 tr. ř.). Zásada nezávislosti soudu zakotvená v čl. 82 Ústavy České republiky mj. jiné znamená, že je výlučně na úvaze soudu, v jakém rozsahu bude provádět dokazování, přičemž vždy musí zvažovat potřebu případného doplnění důkazů a to i bez ohledu na návrhy stran v řízení. (Srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95 a ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000.) Pokud v dané věci soudy náležitým způsobem vyhodnotily důkazní stav, který považovaly za dostatečný pro rozhodnutí o podané obžalobě, nelze jim vytýkat, že neprovedly důkazy navrhované obviněným - výslechy policistů, které se však ani nevztahovaly ke skutkům, o nichž bylo rozhodováno. Obviněný založil své dovolání na vlastním pojetí skutkového stavu, který je však odlišný od zjištění, k němuž dospěly soudy obou stupňů. Žádný argument obviněného nezpochybnil hmotně právní posouzení skutku, nýbrž se snažil modifikovat skutkové závěry, o něž soudy opřely svá rozhodnutí. Z hlediska charakteru a účelu dovolacího řízení se proto jedná se o nepřípustný požadavek na změnu skutkových zjištění, jemuž nebylo možné vyhovět.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová