ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.463.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 463/2012-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2012 v řízení o dovoláních, která podali obvinění R. L. a M. M. (dříve I. L.), proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2005, takto:
Podle §23 odst. 3 tr. řádu per analogiam se s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012 a sp. zn. 5 Tdo 463/2012.
Tyto věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 Tdo 461/2011.
Odůvodnění:
Obvinění R. L. a M. M. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, uznáni vinnými, a to obviněný R. L. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), a obviněný M. M. pomocí k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 tr. zák., přičemž uvedené trestné činnosti se dopustili skutky popsanými pod body 13. a 14. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za to byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněnému R. L. byl uložen za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. a za sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §8 odst. 1 a §128 odst. 2, 4 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, dále za sbíhající se trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 1 To 85/2003, a za sbíhající se trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), podvodu podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a pomoc k trestným činům porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) a §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, za použití §35 odst. 2 a §37a tr. zák. souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Jmenovanému obviněnému byl podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. uložen také peněžitý trest ve výměře 700 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Dále byl tomuto obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v trvání 10 let. Současně krajský soud podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výroky o trestech ohledně tohoto obviněného v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 1 To 85/2003, a dále v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný M. M. byl shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 200 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obou obviněných k náhradě škody způsobené trestným činem.
Z podnětu odvolání obviněných R. L. a M. M. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, ve výroku o trestu ohledně obviněného M. M. a ve výroku o náhradě škody ohledně obou obviněných. Poté odvolací soud sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněnému M. M. uložil podle §255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Dále byl tomuto obviněnému uložen podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 200 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila obchodní společnost ICOM, a. s., v konkursu.
K tomu je třeba doplnit, že shora uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolacího soudu v nyní projednávané věci předcházel rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, kterým bylo rozhodnuto nejen ohledně obviněných R. L. a M. M., ale i o dalších obviněných, jejichž trestní věci byly předloženy Nejvyššímu soudu k řízení o dovolání a které souvisejí s touto trestní věcí vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 463/2012, přičemž se v nich původně konalo společné řízení. Proti posledně citovanému rozsudku soudu prvního stupně, resp. proti jeho odsuzující části, podali všichni obvinění odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010. Zmíněné rozsudky soudu prvního stupně i odvolacího soudu pak byly rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, zrušeny postupem podle §37a tr. zák. ohledně obviněného R. L., pokud jde o výrok o vině trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. uvedený pod bodem 13. v rozsudku odvolacího soudu, a dále v jeho výroku o trestu.
Krajský soud v Brně předložil dne 12. 4. 2012 Nejvyššímu soudu dovolání obviněných R. L. a M. M., která podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2005. U Nejvyššího soudu je dovolací řízení o této věci vedeno pod sp. zn. 5 Tdo 463/2012. Krajský soud v Brně zároveň předložil Nejvyššímu soudu i dovolání, která podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, obvinění Ing. I. D., M. H., JUDr. P. J. a R. L., a to rovněž v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2005. Věc těchto obviněných je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012, neboť jejich dovolání směřují proti jinému rozhodnutí odvolacího soudu než dovolání obviněných R. L. a M. M. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 463/2012.
Rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, a ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, proti nimž směřují dovolání všech jmenovaných obviněných, jsou však rozhodnutími o odvoláních spoluobviněných podaných proti rozsudkům soudu prvního stupně vydaným v téže trestní věci ve společném řízení proti všem obviněným. Je proto nesporné, že trestní věc obviněných R. L. a M. M. souvisí s trestní věcí dalších obviněných, resp. původně šlo u soudu prvního stupně o stejnou trestní věc (a to včetně obviněného Ing. J. L., který podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011, a jehož věc týkající se jeho dovolání byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 462/2012, rovněž spojena s věcí vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012). Za uvedeného stavu je zde proto důvodný zájem na vedení společného řízení o dovoláních všech obviněných včetně dovolání obviněných R. L. a M. M., neboť rozsudky odvolacího soudu napadené dovoláními obviněných navazují na rozsudky soudu prvního stupně vydané ve stejné trestní věci a existuje zde i obsahová spojitost ve spisových podkladech ohledně všech jmenovaných obviněných.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §23 odst. 3 tr. řádu per analogiam o spojení obou věcí týkajících se dovolání všech obviněných ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že tyto věci budou v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu nadále vedeny pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. 6. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y