ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.641.2012.3
5 Tdo 641/2012-I.-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2012 o dovolání, které podal obviněný A. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 6 To 557/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 133/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se č á s t e č n ě zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 6 To 557/2011, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině pod bodem 1. v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 1 T 133/2011, jímž byl obviněný A. V. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále v celém výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný A. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 1 T 133/2011, uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, přičemž jednotlivé věci, jichž se týká, jsou podrobně specifikovány ve výroku o tomto druhu trestu. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.
Proti zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Kroměříži podal obviněný A. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 6 To 557/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) a e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil také trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, přičemž jednotlivé věci, jichž se týká, jsou podrobně specifikovány ve výroku o tomto druhu trestu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně podal obviněný A. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Pokud jde o druhý z nich, podle názoru obviněného odvolací soud nerozhodl výrokem o vině ani o ochranném opatření, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že zůstaly nedotčeny. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný zpochybňuje u zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) naplnění jeho znaků spočívajících v učinění pornografického díla veřejně přístupným a ve spáchání tohoto činu veřejně přístupnou počítačovou sítí, protože předmětné snímky zaslal toliko poškozené. Jestliže se k nim dostala i jiná osoba, nemůže být taková okolnost významná pro závěr o naplnění zmíněných znaků. V případě přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) je obviněný přesvědčen, že s ohledem na některé skutkové okolnosti nemohl tímto činem ohrozit mravní vývoj dítěte. Přitom obviněný zpochybňuje svou trestní odpovědnost i za zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, neboť byl potrestán za to, že si nevytvořil korektivní náhled na věk poškozené.
Závěrem svého dovolání obviněný A. V. navrhl, aby ho Nejvyšší soud zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného A. V. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný naplnil znak spočívající ve spáchání činu veřejně přístupnou počítačovou sítí uvedený v §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť pornografické snímky byly vzhledem k jejich volnému uložení v počítači přístupné neomezenému počtu osob. Státní zástupce označil za neopodstatněné i námitky obviněného zpochybňující spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a nepovažuje za důvodné ani námitky obviněného, které uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného A. V., neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný A. V. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný A. V. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v napadeném rozhodnutí chybí některý výrok nebo je neúplný.
Protože dovolací námitky obviněného A. V. částečně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné, pokud se týká správnosti právního posouzení skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný A. V. ve svém dovolání, je naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný A. V. však v části své argumentace obsažené v dovolání nesouhlasí s některými rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k těmto skutkovým zjištěním, zejména pokud popírá, že by znal věk poškozených dívek. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaných skutků tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Přitom formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný A. V., předpokládá nesprávnou aplikaci hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o naplnění citovaného dovolacího důvodu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které učinily ve věci soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil stíhaných skutků tak, jak je popsáno především ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, popřípadě rozvedeno v jeho odůvodnění a v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu. Dovolací námitky obviněného, jež se týkají správnosti a úplnosti těchto rozhodných skutkových okolností, resp. správnosti postupu dokazování a hodnocení důkazů, který vedl k jejich zjištění, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Nejvyšší soud pak považuje za nedůvodné ty námitky obviněného A. V., jimiž zpochybnil spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože podle jeho názoru nemohl ohrozit mravní vývoj konkrétní nezletilé poškozené, která jednala naprosto dobrovolně a obdobné jednání se mohlo odehrát i mezi ní a jejími vrstevníky. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že i když dítě v postavení poškozené osoby žije nemravným způsobem života nezapříčiněným pachatelem, tato skutečnost sama o sobě nevylučuje trestní odpovědnost pachatele za zmíněný trestný čin. Jak totiž vyplývá z dosud použitelné judikatury (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 65/1999 Sb. rozh. tr.), naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 tr. zákoníku je možné i za situace, pokud poškozená osoba mladší osmnácti let již vedla sexuální život před závadným jednáním pachatele vůči ní, a to popřípadě i život nemravný; pro naplnění znaků objektivní stránky tohoto trestného činu totiž postačí, aby jednání pachatele, které má povahu svádění k nemravnému životu, utvrzovalo a posilovalo negativní návyky poškozené osoby. Proto je bez významu, zda poškozená mohla vést podobný způsob života ještě před spácháním posuzované trestné činnosti.
Naproti tomu Nejvyšší soud pokládá za odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a za důvodné ty námitky obviněného A. V., jimiž zpochybnil naplnění objektivní stránky zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a to pokud jde o znak spočívající v tom, že učinil pornografické dílo veřejně přístupným (§192 odst. 2 tr. zákoníku) a že spáchal tento trestný čin veřejně přístupnou počítačovou sítí [§192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku].
Ke zmíněnému trestnému činu Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že se ho dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla, a spáchá takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Jak je patrné z tzv. právní věty obsažené pod bodem 1. písm. b) ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný A. V. vyrobil fotografické a filmové pornografické dílo, které zobrazuje dítě, toto dílo učinil veřejně přístupným a čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. K tomu, aby pachatel učinil pornografické dílo veřejně přístupným ve smyslu jedné z alternativ podle §192 odst. 2 tr. zákoníku, se vyžaduje, aby poskytl blíže neurčenému okruhu jiných osob možnost seznámit se s takovým dílem. Za veřejně přístupnou počítačovou síť ve smyslu §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se považuje funkční propojení počítačů do určitého celku s cílem vytvořit informační systém pracující s dálkovým přístupem (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1887 a 1896).
Jak vyplývá z popisu skutku pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný A. V. měl spáchat zločin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [a také zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] tím, že v přesně neustanovenou neděli v březnu 2011 v odpoledních hodinách po předchozí vzájemné dohodě učiněné prostřednictvím internetové sociální sítě „lidé.cz“ přijel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Hyundai, do obce Z., okr. K., na schůzku s nezletilou M. Š., s kterou následně odjel do obce T., okr. K., a zastavil na polní cestě, kde ji s vědomím, že ještě nedovršila 15. rok věku, na zadním sedadle vozidla líbal, svlékl sebe i ji, osahával ji na prsou i přirození, vzájemně si prováděli orální sexuální aktivity a poté vykonal s nezletilou vaginální soulož, přičemž své vyvrcholení uskutečnil do jejích úst, a pokoušel se i o anální styk. Přitom obviněný si zaznamenával uvedené jednání na svůj mobilní telefon a pořídil z něj několik fotografií, které společně s dvěma videonahrávkami následně v přesně nezjištěné době počátkem dubna 2011 zaslal nezletilé na její profil „M.“ na síti „lidé.cz“.
Z tohoto popisu skutkového děje – zejména pak z jeho závěru – však podle názoru Nejvyššího soudu nelze dovodit naplnění znaků zmíněného trestného činu spočívajících v tom, že obviněný učinil pornografické dílo veřejně přístupným a že spáchal tento čin veřejně přístupnou počítačovou sítí. Pokud jde o první z těchto znaků, z rozhodných skutkových zjištění není především patrné, zda obviněný A. V. zaslal nezletilé M. Š. pořízené fotografie a videonahrávky jako pornografické dílo do její soukromé tzv. e-mailové schránky, ke které měla přístup na základě konkrétního hesla pouze ona, anebo zda ho umístil na tzv. nástěnku, která v rámci konkrétního tzv. profilu uživatele umožňuje vkládání a použití příspěvků (textů, fotografií, videozáznamů apod.) nejen samotnému uživateli, ale i jiné osobě, která se přihlásí pod svým profilem a heslem. Z pouhého konstatování soudu prvního stupně, podle něhož obviněný zaslal pornografické fotografie a videonahrávky jmenované nezletilé „na její profil“, tedy není vůbec zřejmé, co je třeba rozumět oním „profilem“, zda to bylo místo veřejně přístupné neurčitému počtu uživatelů nebo alespoň jejich širšímu okruhu, anebo zda k němu měla přístup pouze samotná poškozená nebo osoby, které označila, anebo někdo další. Proto bylo nezbytné zjistit a přesněji popsat, jestli obviněný odeslal pornografické dílo do nějakého volně přístupného elektronického úložiště dokumentů, které vytvořila jmenovaná poškozená nebo někdo jiný, anebo zda jí ho zaslal jen elektronickou poštou (tzv. e-mailem) do její soukromé e-mailové schránky a kdo k ní měl případně přístup. Z dosavadních skutkových zjištění ovšem nejsou patrné všechny zmíněné podstatné okolnosti, takže ani nebylo možné vyvodit závěr, že obviněný učinil pornografické dílo veřejně přístupným. Přitom samotné zaslání pornografického díla existujícího v elektronické podobě prostřednictvím elektronické pošty (tzv. e-mailu) do soukromého úložného prostoru využívaného určitou osobou nelze považovat za naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel učinil takové dílo „veřejně přístupným“ ve smyslu §192 odst. 2 tr. zákoníku.
Totéž obdobně platí ohledně naplnění znaku obsaženého v ustanovení §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, který vyžaduje spáchání činu veřejně přístupnou počítačovou sítí. Odvolací soud sice v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1467/2010, jež se zabývalo výkladem obdobného zákonného znaku trestného činu šíření pornografie podle §205 odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. V uvedeném případě šlo ovšem o skutkově poměrně značně odlišnou situaci, protože pachatel ve věci řešené citovaným rozhodnutím rozesílal elektronickou poštou (tzv. e-mailem) pornografická díla zobrazující děti mladší 15 let celkem ve 163 případech různým adresátům elektronické korespondence. Obviněný A. V. přitom v nyní posuzované trestní věci zaslal pornografická díla pouze poškozené nezletilé M. Š. Již tato skutečnost zpochybňuje naplnění shora uvedeného znaku, protože spáchání trestného činu veřejně přístupnou počítačovou sítí musí být srovnatelné se spácháním trestného činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, tj. mělo by umožnit, aby se s pornografickým dílem seznámil podstatně širší okruh osob, než jaký postačuje k naplnění základní skutkové podstaty trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2 tr. zákoníku. Navíc, odkaz odvolacího soudu na shora citované usnesení Nejvyššího soudu zde nepostačuje ani z toho důvodu, že Nejvyšší soud zaujal v dalších svých rozhodnutích odlišný názor na otázku naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu „prostřednictvím veřejné počítačové sítě“ (viz např. usnesení ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 414/2011, usnesení ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 669/2011, a usnesení ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1561/2011). Ostatně i podle respektované odborné literatury (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1895) k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku nepostačuje zasílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty do soukromých tzv. e-mailových schránek jiných osob. Pokud tedy slouží veřejně přístupná počítačová síť pouze jako prostředek pro přenos zprávy jednotlivým konkrétním uživatelům (obdobně jako dopis zasílaný poštovní přepravou), nelze podle názoru Nejvyššího soudu považovat za naplněný znak spočívající ve spáchání trestného činu „veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Jinak by tomu bylo, kdyby uživatel zveřejnil přístupové údaje k tzv. e-mailové schránce dalším osobám nebo rozesílal datovou zprávu obsahující dětskou pornografii širšímu okruhu osob.
Dále obviněný A. V. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, protože podle jeho názoru odvolací soud pochybil, jestliže po zrušení výroku o trestu nerozhodl i o výroku o ochranném opatření. Nejvyšší soud však považuje tuto námitku za nedůvodnou. Podle dosavadní judikatury (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, uveřejněné pod č. T 531. ve svazku 23 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003) totiž platí, že ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§254 tr. řádu) a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 a §256 tr. řádu, vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok o vině a výrok o trestu, zůstávají nedotčeny a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Podle §256 tr. řádu odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. Obdobně se pak postupuje v případě, když odvolací soud částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o trestu. Výrok o uložení ochranného opatření totiž není součástí výroku o trestu, protože jde o dva samostatné výroky vzájemně nepodmíněné. Jak vyplývá z ustanovení §36 tr. zákoníku, za samostatné druhy trestních sankcí se považují tresty a ochranná opatření. Jednotlivé druhy trestů jsou uvedeny v §52 tr. zákoníku. Druhy ochranných opatření vyjmenovává ustanovení §98 odst. 1 tr. zákoníku. Je tedy zřejmé, že právní úprava rozlišuje mezi těmito druhy trestních sankcí a stanoví i odlišné podmínky, za kterých je lze uložit a promítnout do výroku o trestu nebo výroku o ochranném opatření. V trestní věci obviněného A. V. to pak znamená, že pokud odvolací soud zrušil jen výrok o uloženém trestu, nemohl znovu rozhodovat o výroku o ochranném léčení, který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud navíc na str. 7 odůvodnění svého rozsudku uvedl, proč nebylo nutné zrušit i výrok o ochranném léčení. Námitky obviněného jsou proto nedůvodné.
Okresní soud v Kroměříži tedy učinil ve svém rozsudku nesprávné právní posouzení skutku, jehož spácháním byl obviněný A. V. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině, a to ohledně naplnění shora zmíněných znaků objektivní stránky trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud v rozsudku napadeném dovoláním pak neodstranil tuto vadu, ač tak mohl a měl učinit z podnětu odvolání obviněného, takže tím byl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 6 To 557/2011, a to jednak pokud jím byl potvrzen výrok o vině pod bodem 1. v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 1 T 133/2011, jímž byl obviněný uznán vinným zločiny pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a jednak v celém výroku o uloženém trestu. Naopak, nedotčený zůstal výrok o vině pod bodem 2. v rozsudku soudu prvního stupně a výrok téhož rozsudku o uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě, u nichž Nejvyšší soud neshledal žádné pochybení, které by odpovídalo uplatněným dovolacím důvodům.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejím zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako odvolací soud tak na podkladě odvolání obviněného A. V. v uvedeném rozsahu opětovně projedná jeho trestní věc a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Odvolací soud se především důsledně vypořádá s naplněním znaků objektivní stránky zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spočívajících v tom, že pachatel učinil pornografické dílo veřejně přístupným a že spáchal tento čin veřejně přístupnou počítačovou sítí.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a podle §265s odst. 2 tr. řádu je povinen respektovat zákaz reformationis in peius.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného A. V. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 7. 2012
Předseda senátu
JUDr. František P ú r y