ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1372.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1372/2012-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného Ing. P. Š., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2012, sp. zn. 4 To 376/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 114/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 5 T 114/2011, byl obviněný Ing. P. Š. uznán vinným pod bodem I. trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, (zák. č. 140/1691 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákon“), pod bodem II. pak trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zákona.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„ I.
poté, co byl JUDr. Jitkou Třeštíkovou dne 18.6.2009 písemně vyžádán ve věci dopravní nehody - střetu osobního vozidla tov. zn. Ford Focus, reg. zn. …, s osobním vozidlem tov. zn. Citroen Xantia 1.9 TD, reg. zn. …, ze dne 21.3.2009 na silnici II. třídy č. … v katastru obce K., když tato trestní věc byla počínaje dnem 21.3.2009 vedena na Policii ČR, Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje, Územním odboru SKPV Strakonice, pod sp. zn. KRPC-3367/TČ-2009-020771, znalecký posudek, kdy měl provést analýzu nehodového děje a posoudit technickou přijatelnost pohybu vozidel před střetem podle protokolu o dopravní nehodě v silničním provozu PČR, a to konkrétně PČR Strakonice, č.j. KRPC-86/DNST-2009-DK-TČ ze dne 21. 3. 2009, po poučení znalce podal jako jednatel společnosti MBL Crash Expert, s.r.o., Mladá Boleslav, zapsané do prvního oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost, č.j. 29/2007-0DS-ZN/5, ze dne 28.3.2007 mimo jiné v oboru - Doprava s rozsahem znaleckého oprávnění pro dopravu silniční a městskou - dne 14.7.2009 písemně znalecký posudek č. … jako znalec z oboru dopravy, odvětví doprava za a) silniční, za b) městská, když
přiřadil původ stopy označené čísly 10 až 13 pravému přednímu kolu automobilu Ford, přičemž zcela zanedbal existenci stopy označené čísly 14 až 16, a tak v obrázku dole na straně 11 tohoto posudku označeném "Střetová konfigurace, vzájemná poloha vozidel v okamžiku střetu", vyšla poloha pravého zadního kola automobilu Ford zcela vně mimo dvojici stop zadokumentovaných na fotodokumentaci pořízené Policií ČR, když tuto nápadnou nesrovnalost výkresu ignoroval, neřešil a nekomentoval původ vzniku paralelní stopy,
odvodil chybně střetovou konfiguraci automobilu Ford Focus a Citroen Xantia,
nepopřel strmé finální vybočení automobilu Ford Focus zprava doleva (avšak jen do střetové polohy, kterou odvodil nesprávně), ale zásadně chybně hodnotil předstřetové jednání řidiče protijedoucího automobilu Citroen Xantia,
rychlost automobilu Ford Focus bezprostředně před střetem navýšil vůči reálu (okolo 60 km/h) na hodnotu 80 až 100 km/h na straně 12 tohoto posudku,
přičemž je zřejmé, že tyto závěry po přezkoumání a posouzení jejich správnosti v revizním znaleckém posudku podaném dne 15. 5. 2010 ADN-Konzult doc. Ing. Jindřich Šachl, CSc., jako ústavem zapsaným do druhého oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost s rozsahem mimo jiné v oboru doprava pro dopravu silniční a městskou se specializacemi na posuzování příčin dopravních nehod a protismykových vlastností vozovek, č.j. 1004-2, v trestní věci obžalované P. V., vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 175/2009 na základě opatření ze dne 21. 12. 2009, č. j. 18 T 175/2009-241, je nutno označit jako nesprávné a neúplné,
II.
dne 23.11.2009 u hlavního líčení konaném u Okresního soudu ve Strakonicích v trestní věci proti P. V., pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona účinného do 31.12.2009, sp. zn. 18 T 175/2009, po zákonném poučení, zejména o následcích trestní odpovědnosti ve smyslu ustanovení §175 trestního zákona účinného do 31.12.2009, upravující trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, poté, co za jeho přítomnosti byl vyslechnut jako znalec Evžen Sperger za účelem stvrzení jím podaného znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví doprava městská a silniční č. …, na základě opatření policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru SKPV Strakonice ze dne 21.3.2009, č.j. KRPC-3367-5/TČ-2009-020771, vypověděl, že mu nic nebrání, aby stvrdil jím vypracovaný znalecký posudek č. …, což následně při výslechu v postavení znalce učinil, čímž tedy neúplné a nesprávné závěry předmětného znaleckého posudku uvedeného v bodě 1) stvrdil;
v rámci svého výslechu u hlavního líčení pak připustil příslušnost stopy číslo 3 až 8 k pohybu automobilu Ford Focus, přičemž však dodal, a to s vědomím nepravdivosti tohoto tvrzení, že tyto stopy „nejsou podstatné pro analýzu vzniku a průběhu dopravní nehody, je podstatná pro výpočet mezní rychlosti průjezdu pravotočivou zatáčkou", přičemž ze závěru revizního posudku uvedeného v bodě 1) vyplynulo, že právě nepřiměřená rychlost jízdy zatáčkou přivedla obžalovanou P. V. k nezvládnutí automobilu, k vjetí až na samý okraj vozovky s následným prudkým vybočením do protisměru; když závěry revizního znaleckého posudku, co do stanovení a průběhu střetu obou vozidel, které korespondovaly se závěry znaleckého posudku znalce Evžena Spergera, avšak byly v příkrém rozporu se závěry znaleckého posudku podaného a stvrzeného jednatelem společnosti MBL Crash Expert, s.r.o., Mladá Boleslav Ing. P. Š., jak je zřejmé i z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.12.2010, č.j. 4 To 765/2010-344, kterým bylo odvolání mimo jiné i obžalované P. V. zamítnuto podle §256 trestního řádu jako nedůvodné.“
Za to mu byl uložen podle §175 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle
§49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru doprava, odvětví doprava městská a silniční na dobu dvou let.
K odvolání obviněného zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 7. 2012, sp. zn. 4 To 376/2012, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného Ing. P. Š. uznal vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zákona.
Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej obviněný dopustil tím, že:
„coby jednatel společnosti MBL Crash Expert, s.r.o., Mladá Boleslav, zapsané do prvního oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru doprava s rozsahem znaleckého oprávnění pro dopravu silniční a městskou, a znalec z oboru dopravy, odvětví doprava silniční a městská, zpracoval na základě žádosti JUDr. Jitky Třeštíkové dne 14. 7. 2009 znalecký posudek č. … analyzující dopravní nehodu - střet osobního vozidla tov. zn. Ford Focus, reg. zn. …, s protijedoucím osobním vozidlem tov. zn. Citroën Xantia 1.9 TD, reg. zn. …, ze dne 21. 3. 2009 na silnici II. třídy č. … v katastru obce K. - šetřenou od 21. 3. 2009 Policií ČR v přípravném řízení trestním pod sp. zn. KRPC-3367 /TČ-2009-020771, v němž v zájmu vyhovět požadavku na nalezení takového technického řešení dopravní nehody, při kterém by místo střetu leželo nikoli v protisměmém jízdním pruhu Fordu, nýbrž v jeho pruhu či při středu vozovky, a nejméně se srozuměním, že jím tvrzené technické řešení nehody neodpovídá zjištěným skutečnostem ,
· nesprávně označil stopy vymezené pozicemi 3-8 a 14-16 jako stopy s nehodou nesouvisející,
· nesprávně přiřadil původ stopy vymezené pozicemi 10-13 pravému přednímu kolu Fordu,
· nesprávně stanovil střetovou konfiguraci Fordu a Citroënu i jejich střetovou
polohu vůči příčné ose vozovky,
v důsledku čehož vyhodnotil nehodu jako střet zmíněných vozidel, k němuž došlo při středu vozovky z důvodu jízdy obou vozidel částečně v protisměru, aniž by řešil příčiny, pro které se vozidla do protisměru měla dostat, přestože při správném přiřazení stop a stanovení střetové konfigurace vozidel došlo ke střetu v jízdním pruhu Citroënu, kam se Ford ve snaze vyrovnat svůj směr jízdy dostal prudkým vybočením vlevo od svého pravého okraje vozovky, k němuž byl přiveden díky své nepřiměřené rychlosti,
a následně dne 23. 11. 2009 v hlavním líčení konaném u Okresního soudu ve Strakonicích v trestní věci vedené pod sp. zn. 18 T 175/2009 tento svůj znalecký posudek přednesl a stvrdil s tím, že sice připustil, že stopu vymezenou pozicemi 3-8 zanechal Ford, ale nepravdivě tvrdil , že není podstatná pro vznik a průběh nehody, přestože právě nepřiměřená rychlost Fordu přivedla jeho řidičku až k jejímu pravému okraji vozovky, odkud se prudkým vybočením vlevo ve snaze vyrovnat svůj směr jízdy dostala do protisměru.“
Odvolací soud obviněnému Ing. P. Š. uložil podle §175 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1
a §59 odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle
§49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru doprava, odvětví doprava městská a silniční na dobu dvou let.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. P. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání , jež opřel o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Zásadní vadu napadeného rozsudku spatřoval dovolatel v tom, že soud posoudil jeho jednání jako spáchané zaviněním ve formě úmyslu. Namítá tedy nesprávný závěr soudu ohledně subjektivní stránky jeho jednání. Dovolatel má za to, že se jednalo o odborný spor mezi znalci, přičemž je stále přesvědčen, že jeho posudek je správný a chybné jsou naopak posudky jeho kolegů. Tyto jeho námitky podle něj nelze považovat za skutkové, neboť soud na skutkové zjištění o správnosti nebo nesprávnosti některého ze znaleckých posudků navazuje právní hodnocení toho, jakou formou zavinění k sepsání, resp. podání znaleckého posudku došlo. Obviněný uvedl, že nezpochybňuje právo soudu hodnotit některý ze znaleckých posudků pro účely řízení ve věci dopravní nehody, ovšem nesouhlasí s tím, aby za nesprávný znalecký posudek měl být stíhaný s tím, že jej měl zpracovat úmyslně chybně.
V další části dovolání vyzdvihl, že v právní praxi je běžné, že znalecké posudky si mohou odporovat a pokud nelze jejich rozpor odstranit, musí soud vycházet z posudku, který je pro obviněného příznivější. Dovolatel brojí proti závěrům odvolacího soudu rozvedeným na str. 8 odůvodnění jeho rozsudku ohledně subjektivní stránky trestného jednání obviněného. Podle dovolatele zde odvolací soud nesprávně z údajných chybně zakreslených stop po nehodě činí závěr právní, když z toho dovozuje úmyslné zavinění ve vztahu k podání nepravdivého znaleckého posudku.
Poukazuje dále na judikaturu Nejvyššího soudu (Tpj 28/70 – III a č. 60/1972 – IV) a Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 1624/09) s tím, že podle jeho přesvědčení soudy učiněná skutková zjištění neprokazují jeho úmyslné zavinění s potřebnou jistotou. Dovolatel dále konstatuje, že pouze ty stopy vozidla Ford, které nevyhodnotil jako reálné pro průběh dopravní nehody (zejména ty, které byly v plánku dopravní nehody zakresleny chybně), nepřiřadil jako vstupní data do počítačového programu PC Virtual Crash 2.2 a v důsledku toho dospěl k závěru, že ke střetu vozidel došlo při středu vozovky.
Obviněný vyslovuje nesouhlas také s tím, jak se odvolací soud vypořádal s jeho námitkou, že v obdobné situaci se ocitají soudci, pokud jejich závěry o tom, že se stal skutek, jak se stal a jaká je jeho právní kvalifikace, jsou posléze zpochybněny nadřízeným soudem, případně Ústavním soudem nebo Evropským soudem pro lidská práva. Namítá, že i v případě velmi extrémních rozporů či zkreslených skutkových závěrů důležitých pro trestní řízení, nikdo a priori netvrdí, že soudce jednal v úmyslu zvýhodnit některou ze stran soudního řízení. Vždy se podle obviněného předpokládá, že může jít maximálně o pochybení či nedbalost, nikoliv však v takové intenzitě, aby došlo o naplnění skutkové podstaty nějakého trestného činu. Má za to, že omyl je nutno předpokládat jako součást rozhodovacího procesu. Tuto situaci podle něj upravuje také trestní zákoník v §31 odst. 1, v němž se připouští jako okolnost vylučující protiprávnost přípustné riziko.
V závěru svého dovolání vyjádřil přesvědčení, že z pouhého závěru o nesprávnosti jím podaného znaleckého posudku nelze bez dalšího dovodit úmysl takto chybný posudek podat. Za bezvýznamnou přitom považuje skutečnost, že posudek byl objednán obhájkyní obviněné a že bylo formulováno zadání, aby znalec hledal určité skutečnosti svědčící ve prospěch obviněné.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu podle §265 l odst. 1 tr. řádu a podle §265m odst. 1 tr. řádu věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ve svém písemně podaném vyjádření podle §265h odst. 2 tr. řádu uvedl, že podle jeho mínění dovolatelem deklarovaný dovolací důvod nebyl námitkou absence subjektivní stránky příslušného deliktu naplněn.
Nesprávnost a nepravdivost znaleckého posudku obviněného nespočívá podle nejvyššího státního zástupce v pouhém odlišném znaleckém názoru, který by měl svou logiku a opodstatnění, nýbrž v deformaci či zkreslení vstupních údajů, ze kterých jeho znalecký posudek vycházel. Že ke zkreslení vstupních údajů, kterých byla celá řada, došlo, bylo podle jeho názoru soudy patřičně zjištěno. Podle nejvyššího státního zástupce dovolatel svůj znalecký posudek mylně považuje za správný a vznáší skutkové námitky, jež nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit. Podle názoru nejvyššího státního zástupce se soudy obou stupňů otázce zavinění obviněného věnovaly pečlivě, jejich závěry považuje za přesvědčivé a správné. Má za to, že nelze věřit obhajobě obviněného, že „se spoléhal na hodnoty vyplývající z dokazování Policií ČR“, v důsledku čehož snad tedy k určitým chybám došlo, protože v době vypracování znaleckého posudku měl k dispozici znalecký posudek znalce Spergera, kterým již byly nedostatky obsažené v materiálech Policie ČR korigovány.
V závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se dovolací soud zaměřil na to, zda námitky obsažené v dovolání Ing. P. Š. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují deklarovaný dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou věcného přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V mezích tohoto dovolacího důvodu lze tudíž namítat, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek tak, jak byl soudem zjištěn. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu v zásadě nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pod deklarovaný dovolací důvod spadá námitka týkající se nesprávného posouzení subjektivní stránky jednání obviněného, byť se dovolatel pouští také do polemiky se skutkovými zjištěními soudů (hodnotí svůj znalecký posudek jako správný a naopak ostatní dva posudky ve věci hodnotí jako chybné). Obviněný je přesvědčen, že soudy neprokázaly, že by podal úmyslně nepravdivý znalecký posudek, pouze má za to, že vyjádřil svůj odborný názor odchylný od dvou jiných znaleckých posudků pořízených ve věci soudem projednávané dopravní nehody.
Podle závěrů krajského soudu obviněný naplnil zjištěným jednáním znaky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a to tím, že jako znalec před soudem uvedl nepravdu o okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí. Tento trestný čin je trestným činem úmyslným, k naplnění jeho subjektivní stránky se tudíž vyžaduje zavinění ve formě úmyslu, a to nejméně nepřímého podle §4 písm. b) tr. zákona. Oba nižší soudy se shodují v tom, že uvedeného jednání se obviněný dopustil úmyslně (viz str. 12 rozsudku okresního soudu, resp. str. 8 rozsudku soudu krajského), přičemž podrobně rozebírají, o jaké skutečnosti tento závěr opřely. Při absenci doznání obviněného musely vycházet z důkazů nepřímých (k tomu viz např. č. 38/1970-I Sb. rozh. trest.) s tím, že tyto tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, vedoucích ke spolehlivému závěru o vině.
Na str. 8 – 10 rozsudku se odvolací soud detailně zabývá formou zavinění jednání obviněného, když uzavřel, že obviněný záměrně deformoval vstupní data (popírání stop vymezených pozicemi 3-8 a 14-16, přiřazením stopy vymezené pozicemi 10-13 pravému přednímu kolu Fordu, neodpovídající střetová konfigurace střetnuvších se vozidel, tvrzením, že rychlost Fordu při průjezdu zatáčkou po stopě vymezené pozicemi 3 – 8 není podstatná pro vznik a průběh nehody), na nichž pak svůj znalecký názor budoval.
Odvolací soud se rovněž řádně vypořádal s námitkou obviněného ohledně možnosti jiného znaleckého názoru, když uvedl, že obviněnému muselo být jako odborníkovi na první pohled zřejmé, pokud je to jasné i laikovi, že v důsledku několika samostatných chybných vad, umístil vozidlo Ford na podstatně odlišnou dráhu, než po jaké se ve skutečnosti pohybovalo. Z toho nelze dovodit jiný závěr, než že tak dovolatel učinil záměrně na objednávku svého klienta. Obviněný svou obhajobu sice staví na tvrzení jiného odborného názoru, který mu žádný z orgánů činných v trestním řízení neupírá, ovšem v posuzované věci bylo zcela jasně prokázáno, že obviněný záměrně přehlížel (přebývající stopa vymezená pozicemi 14-16, chybějící stopa pravého zadního kola Fordu), resp. upravil některá fakta, která nedokázal rozumně vysvětlit tak, aby dostál objednávce svého klienta.
Nejvyšší soud si je vědom, že znalec, pokud zpracovává posudek na základě žádosti některé ze stran ve smyslu §89 odst. 2 tr. řádu, se ocitá pod určitým tlakem ze strany objednatele na splnění jeho požadavků k posílení jeho pozice v probíhajícím trestním řízení. To ovšem v žádném případě neznamená, že by se na znalce neměly vztahovat povinnosti z hlediska obecného zájmu dosažení účelu trestního řízení a že by neměl eventuálně nést trestní následky křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku (srov. §106 tr. řádu).
Tvrzení obviněného, že v důsledku chybně označených stop Policií ČR v plánku dopravní nehody neměl v době zpracování znaleckého posudku k dispozici přesná data, a proto mu nevyšly přesné výsledky, je zjevně účelové. Dovolatel jako zkušený a dlouholetý znalec ve svém oboru posudek zpracovával v době, kdy již měl k dispozici posudek znalce Spergera, v němž data zapsána policejním orgánem již byla korigována, takže z nich mohl a měl vycházet.
Obviněný v dovolání upozorňoval na údajné vady protichůdných znaleckých posudků Evžena Spergera a revizního posudku ADN Konzult. Podle Nejvyššího soudu se jedná o vady drobné, jejichž existence nemůže nijak zpochybnit závěr o záměru obviněného Ing. Š. podat nepravdivý znalecký posudek (blíže viz také 7-8 rozsudku odvolacího soudu).
Obviněnému nelze dát za pravdu ani ohledně jeho tvrzení, že jeho pozici lze přirovnat k pozici soudce, který je však podle názoru dovolatele při své rozhodovací činnosti zcela beztrestný (srov. §76 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soudech a soudcích). Je sice pravdou, že soudci nemohou být stíhání za odlišný názor na hodnocení důkazů či nesprávné právní posouzení zjištěného skutku. Obdobně ale i znalce nelze trestně stíhat ani jinak postihnout za jeho odlišný odborný názor. Jiná je ovšem situace, pokud by soudce některé důkazy záměrně přehlížel, resp. by některé měnil, upravoval apod., aby tak zvýhodnil nebo poškodil účastníka řízení a ovlivnil jeho výsledek. Takové jednání by mělo za následek jeho trestní odpovědnost, např. za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku ( zákona č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že v posuzované věci neshledal existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04, sp. zn. III. ÚS 2110/07), ani nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Krajský soud dokazování k návrhům obviněného částečně doplnil, pokud pak jiné návrhy obviněného na doplnění dokazování zamítl jako nadbytečné, podrobně v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, proč tak učinil (viz str. 6 rozsudku).
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání Ing. P. Š. jako zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr