ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.31.2012.1
sp. zn. 6 Tz 31/2012-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2012 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 7 To 179/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 224/2008, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 T 224/2008, byla obviněná M. V. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že společně se spoluobviněným Z. K. „3) a) - v době od 30. 11. 2007 do 29. 2. 2008 na různých místech okresu L. , obžalovaný Z. K. za celkovou finanční částku nejméně 40.600,- Kč opakovaně prodával methamphetamin (pervitin) vyrobený obžalovaným J. J. obžalované M. V. , která ho následně prodávala v obcích L. , T. , B. n. O. a B. n. O. , a to B. M. , L. M. , K. C. , A. N. , a dalším osobám,
b) - v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce listopadu 2007 do měsíce ledna 2008 v ulicích T. a Ž. v L. , okres L. , obžalovaný Z. K. nejméně v deseti případech za celkovou finanční částku 10.000,- Kč prodal methamphetamin (pervitin) zakoupený od již odsouzeného I. S. obžalované M. V. , která ho následně dále prodávala B. M. , L. M. , K. C. , A. N. , a dalším osobám,
c) - v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce srpna 2007 do 30. 11. 2007 na různých místech v B. nad O. a L. , okres L. , po předchozí telefonické dohodě obžalovaný Z. K. opakovaně nejméně dvakrát týdně prodával methamphetamin (pervitin) za částku vždy nejméně 800,- Kč obžalované M. V. , která část použila pro vlastní potřebu a část dále prodávala B. M. , L. M. , K. C. , P. T. , a dalším osobám,
přičemž methamphetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách“
a dále obviněná sama „4) a) - v přesně nezjištěné době nejpozději od léta 2007 do konce roku 2007 na různých místech v L. , okres L. , nejméně v 7 případech prodala za částky 200,- Kč methamphetamin (pervitin) V. V. ,
b) - v přesně nezjištěné době nejpozději od léta 2007 do měsíce února 2008 v místě svého trvalého bydliště v P. v L. okres L. , jednou až dvakrát týdně prodala methamphetamin (pervitin) M. M. ,
c) - v přesně nezjištěné době v období prázdnin roku 2007 v místě svého bydliště v P. ul. v L. , okres L. , po předchozí telefonické dohodě nejméně ve 2 případech prodala methamphetamin (pervitin) J. K. ,
d) - v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce dubna 2007 do 28. 3. 2008 v místě svého trvalého bydliště v P. v L. , okres L. , a poté v místě svého přechodného bydliště v M. ul. v T. , okres L. , za celkovou finanční částku nejméně 11.000,- Kč jednou za 14 dní nebo jednou měsíčně opakovaně prodávala methamphetamin (pervitin) L. K. ,
e) - v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce dubna 2007 do podzimu 2007 v místě svého trvalého bydliště v ulici P. v L. , okres L. , nejméně v 7 případech za hlídání jejich dětí zdarma předala methamphetamin (pervitin) I. S. ,
f) - od přesně nezjištěné doby nejpozději od měsíce ledna 2007 do 28. 3. 2008 v místě svého bydliště v P. v L. , okres L. , a svého přechodného bydliště v M. v T. , jednou až dvakrát týdně za částky 300,- Kč až 500,- Kč prodala methamphetamin (pervitin) L. H. ,
g) - v průběhu léta 2007 na různých místech v T. , B. n. O. a L. , okres L. , po předchozím telefonickém kontaktu nebo dohodě formou SMS opakovaně jednou až dvakrát měsíčně za částky 200,- Kč až 300,- Kč prodala methamphetamin (pervitin) J. D. ,
h) - v přesně nezjištěné době nejpozději od léta 2007 do poloviny měsíce března 2008 na různých místech v L. , okres L. , nejméně v 10 případech prodala methamphetamin (pervitin) M. V. ,
přičemž methamphetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách“.
Za uvedený trestný čin a za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterým byla uznána vinnou pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 2 T 91/2008, byla obviněná odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci, a to 3,1 g nespotřebovaného methamphetaminu a vah zn. Truweigh. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 2 T 91/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu také ohledně spoluobviněných J. J. , Z. K. a T. P. .
Obviněný Z. K. byl v bodech 3) a), b), c) uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Obviněný J. J. byl uznán vinným [v bodě 1)] trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a [v bodě 2)] trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., přičemž z hlediska projednávané věci souvisejícího jednání popsaného zejména pod bodem 2) c) se obviněný J. J. dopustil tak, že
„v době od 30. 11. 2007 do 29. 2. 2008 v ulici D. v L. z léku MODAFEN a NUROFEN, kyseliny fosforečné, červeného fosforu, jódu, kyseliny chlorovodíkové, toluenu a dalších chemikálií za pomoci laboratorního skla a dalších předmětů opakovaně vyráběl methamphetamin (pervitin), který následně prodával v ulici D. a K. v L. obž. Z. K. za celkovou částku nejméně 40.600 Kč“.
Zatímco obviněná proti tomuto rozsudku odvolání nepodala, takže ohledně ní rozsudek nabyl právní moci dnem 23. 9. 2009, obvinění J. J. , Z. K. a T. P. odvolání podali. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 7 To 179/2009, tak, že odvolání obviněného T. P. zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř. a na základě odvolání obviněných J. J. a Z. K. napadený rozsudek ohledně těchto obviněných podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil a věc vrátil podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona s tím, že pokud jmenovaný soud na základě odvolání obviněných J. J. a Z. K. proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 T 224/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek pouze ohledně těchto obviněných a podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně, aniž by současně rozhodl podle §261 tr. ř. o zrušení rozsudku i ohledně obviněné, byť důvody, které vedly odvolací soud ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněných Z. K. a J. J. svědčily i ve prospěch obviněné , porušil zákon v ustanovení §261 tr. ř. v její neprospěch.
Ministr spravedlnosti připomněl, že podle §261 tr. ř. platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Následně detailně rozvedl odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 7 To 179/2009, přičemž shrnul, že odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl o vině obviněných J. J. a Z. K. na základě nedostatečného a neúplného dokazování, jakož i bez náležitého zhodnocení provedených důkazů, neboť důkazy nebyly hodnoceny ve všech vzájemných souvislostech, ale byly zvažovány pouze ty jejich části, které by mohly nasvědčovat vině obviněných, takže odsuzující rozsudek byl minimálně předčasným.
V návaznosti na to ministr spravedlnosti konstatoval, že odvolací soud nepochybil, když napadený rozsudek stran obviněných Z. K. a J. J. zrušil. Podle něho je totiž zřejmé, že v momentu rozhodování odvolacího soudu (i soudu nalézacího) nebylo ve věci provedeno důkazní řízení v takovém rozsahu (navíc důkazy již provedené nebyly hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.), který by dával podklad pro závěr, že množství pervitinu, které měl obviněný Z. K. odkoupit od výrobců pervitinu - obviněného J. J. (pervitin za 40.600,- Kč) a I. S. (pervitin za 10.000,- Kč) a dále prodat obviněné, jež tento objem měla distribuovat dalším osobám, bylo právě v takovém rozsahu, který byl vyjádřen ve výroku o vině, a nikoli v jiném (tedy menším). Z tohoto důvodu nemohla skutková zjištění soudu prvního stupně obstát. Současně zdůraznil, že objem zakoupeného a dále distribuovaného pervitinu, vymezený ve výroku o vině pod body 3) a), b) ohledně obviněného Z. K. a obviněné a pod souvisejícím bodem 2) c) ohledně obviněného J. J. , přitom byl i ve vztahu k obviněné jedním ze základních pilířů skutkových zjištění, neboť soudem vyvozovaný rozsah jí páchané trestné činnosti se odvíjel především od zde uvedeného objemu pervitinu, který však, jak ze shora uvedeného vyplynulo, nebyl provedenými důkazy správně zjištěn. Proto ani ohledně obviněné nemohl výrok o vině obstát. Jelikož důvody, které vedly odvolací soud ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněných Z. K. a J. J. , svědčily i ve prospěch obviněné, měl být rozsudek ohledně obviněné rovněž podle §261 tr. ř. zrušen, neboť teprve od správně zjištěného a důkazně podloženého objemu od obviněného Z. K. zakoupeného a dále obviněnou distribuovaného pervitinu (ve spojení s délkou doby, po kterou tak činila, počtu osob, kterým drogu prodávala aj.) se mohly odvíjet úvahy soudu prvního stupně ohledně právní kvalifikace jednání obviněné, výše společenské nebezpečnosti jejího jednání, či úvahy o trestu.
Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 7 To 179/2009, pokud jím jako odvolací soud na základě odvolání obviněného J. J. a Z. K. proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 T 224/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně těchto obviněných a podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, aniž by současně rozhodl podle §261 tr. ř. o zrušení rozsudku i ohledně obviněné, byl v její neprospěch porušen zákon v ustanovení §261 tr. ř., a dále postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, ale porušení zákona neshledal.
Nejvyšší soud v první řadě poznamenává, že v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze přezkoumávat jen rozhodnutí, které je pravomocné. Z této jeho vlastnosti vyplývá presumpce správnosti a zákonnosti takového rozhodnutí, tj. Nejvyšší soud musí vycházet ze zásady, že napadené rozhodnutí bylo učiněno po všech stránkách v souladu se zákonem, není-li zjištěn opak. Porušení zákona tedy může Nejvyšší soud vyslovit a případně napadené rozhodnutí zrušit toliko za předpokladu, jestliže je po přezkoumání rozhodnutí i řízení mu předcházejícího dostatečně zřejmé, že rozhodnutí zákonu neodpovídá, a to do takové míry, že nelze trvat na jeho vlastnostech vyplývajících z právní moci, tj. na závaznosti a nezměnitelnosti rozhodnutí. Pro úplnost lze poznamenat, že obdobný princip je vyjádřen i v ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Tyto závěry je na místě přiměřeně vztáhnout i k uplatnění zásady tzv. beneficium cohaesionis ve smyslu ustanovení §261 tr. ř. podle něhož prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.
Rovněž v tomto případě jde totiž o průlom do právní moci rozsudku, neboť postupem podle §261 tr. ř. je zrušeno rozhodnutí, které v mezidobí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. Lze tedy konstatovat, že užití uvedené zásady je na místě tehdy, jestliže je po přezkoumání rozhodnutí i řízení mu předcházejícího dostatečně zřejmé, že rozhodnutí ohledně dalšího spoluobžalovaného (stran něhož již nabylo právní moci) zákonu neodpovídá do takové míry, že nelze trvat na jeho vlastnostech vyplývajících z právní moci, tj. na závaznosti a nezměnitelnosti rozhodnutí. Jinak řečeno, pokud je zřejmé, že přes existenci určité vady by se postavení spoluobviněného nemohlo zásadně změnit, tj. v novém řízení by nemohlo dojít k pro něho podstatně příznivějšímu výsledku, pak není na místě předmětnou zásadu aplikovat.
V návaznosti na uvedená teoretická východiska Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v posuzované trestní věci bylo především třeba se zabývat otázkou, zda odvolacím soudem zjištěná vada rozhodnutí týkající se obviněných J. J. a Z. K. [a z toho plynoucí případná změna skutkových zjištění vyjádřených v bodě 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] by znamenala tak zásadní a podstatnou změnu celkového stavu věci stran obviněné, že by nebyl udržitelný závěr o její vině trestným činem nedovolené výroby a držené omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., resp. že by jí uložený trest byl zcela zjevně a hrubě nepřiměřený.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, jak ostatně plyne ze skutečností charakterizujících odsuzující rozsudek ve vztahu k obviněné popsaných shora, že obviněná byla odsouzena pro skutek tvořený jednáním popsaným netoliko v bodě 3) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale také v bodě 4) výroku o vině téhož rozhodnutí. Nutno pak akcentovat, že bylo nezbytné vést úvahy o tom, zda již jednání popsané v bodě 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nezakládalo znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou látku nebo jed, a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a vůči osobě mladší než osmnáct let.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory.
Z hlediska posuzované věci [též se zřetelem k faktu, že podle právní věty rozsudku soudu prvního stupně obviněná pod body 3) a 4) neoprávněně prodala a jinak jinému opatřila psychotropní látku a takový čin spáchala ve větším rozsahu] je třeba dále konstatovat, že pojem prodá vyjadřuje situaci, kdy pachatel odevzdá některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed za dohodnutou peněžní protihodnotu. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jiným způsobem, než je explicitně definováno v §187 odst. 1 tr. zák., např. darováním, výměnou za jinou věc apod.
V daných souvislostech pak nelze pochybovat o tom, že jednání popsané v bodě 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně naplnilo znaky skutkové podstaty upravené v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., neboť bylo zcela zjevné, že obviněná v převážné části případů jinému bez oprávnění prodala a v menší části darovala, tedy jinak jinému opatřila, metamfetamin (pervitin), který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů. Pochybnosti přitom nemohly vzniknout ani o úmyslném zavinění obviněné (předmětný trestný čin je v základní skutkové podstatě trestným činem úmyslným), a to ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.
Dále proto bylo zapotřebí zodpovědět otázku, zda byl naplněn i znak podmiňující kvalifikovanou skutkovou podstatu §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tj. že obviněná čin spáchala ve větším rozsahu.
Je skutečností, že konkrétní okolnosti rozhodné pro určení, zda je naplněn kvalifikační znak „ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., zákon výslovně nevymezuje. Soudní praxe však již v tomto směru stanovila kritéria. Lze tak konstatovat, že kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve „větším rozsahu“ vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Při splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. i splnění jen jednoho ze shora uvedených kriterií. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003). Z kvantitativního hlediska lze zásadně naplnění kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“ dovozovat při nakládání s 10 g metamfetaminu, což představuje asi 200 dávek běžného konzumenta (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000).
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu . Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě „většího rozsahu“ činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak „ve větším rozsahu“ se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V kontextu těchto obecných úvah je třeba konstatovat, že již skutečnosti soudem prvního stupně zjištěné a vyjádřené v bodě 4) výroku o vině jeho rozhodnutí opodstatňují ve vztahu k jednání obviněné závěr, že zákonný znak „ve větším rozsahu“ byl naplněn.
Nutno zdůraznit, že se nejednalo o jednorázovou nebo nahodilou záležitost, nýbrž o dlouhotrvající velmi aktivní protiprávní činnost obviněné, kdy tato během nejméně čtrnácti měsíců naprosto systematicky, pravidelně prodávala, případně darovala osmi osobám metmafetamin (pervitin) ve vysokém počtu případů, přičemž, byť nebylo přesně definováno množství této drogy, je z kontextu počtu případů a také ceny, za kterou tak činila, dostatečně zjevné, že šlo o takové množství psychotropní látky, které bylo způsobilé sloužit pro větší počet lidí po delší dobu a opakovaně a bylo potencionálně způsobilé ohrozit je na zdraví. V souvislosti s tím nelze přehlížet ani zjevně vyšší částku, kterou obviněná za prodej drogy utržila. Nelze rovněž pominout skutečnost, že šlo o distribuci pervitinu, tedy omamné látky výrazné kvality, která způsobuje dlouhodobý návyk a značným způsobem devastuje lidský organismus.
Rozvedené skutečnosti ve svém komplexu odůvodňují naplnění znaku „ve větším rozsahu“ nejen po formální stránce, ale také z materiálního hlediska (§88 odst. 1 tr. zák.), neboť dostatečně zřetelně odůvodňují závěr, že zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Tím spíše je tento závěr opodstatněný za situace, kdy podle zjištění soudu prvního stupně (jež ani nemohlo být dotčeno kasačním rozhodnutím odvolacího soudu) obviněná, jak sama doznala, prodávala metamfetamin (pervitin) ještě nejméně dalším pěti osobám v období druhé poloviny roku 2007 a počátku roku 2008. Ostatně tento fakt (prodej dalším pěti osobám) není zpochybňován ani stížností pro porušení zákona, která se zaměřila na otázku objemu pervitinu zakoupeného obviněnou od obviněného Z. K. a jí dále distribuovaného.
Nad rámec uvedeného lze připomenout, že v dalším průběhu řízení byl obviněný Z. K. uznán vinným z prodeje a předávání metamfetaminu (pervitinu) obviněné v poněkud menším rozsahu (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 7 To 386/2010), než se stalo shora citovaným rozsudkem soudu prvního stupně. To však nic nemění na faktu, že ve spojení s tím bylo znovu učiněno zjištění, že obviněná část takto získaného metamfetaminu (pervitinu) prodávala i dalším osobám.
Pro úplnost se patří dodat, že okolnosti činu dostatečně spolehlivě odůvodňují závěr, že zmíněný kvalifikační znak „ve větším rozsahu“ byl pokryt úmyslným zaviněním obviněné minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. [z hlediska zavinění přitom se zřetelem k ustanovení §6 písm. b) tr. zák. postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost].
Z rozvedených skutečností plyne, že důvody, pro které Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 T 224/2008, v části týkající se J. J. a Z. K. , neměly vliv na správnost závěru, že obviněná spáchala trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Dále je zapotřebí konstatovat, že obviněné byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody mírně nad spodní hranicí trestní sazby ustanovení §187 odst. 2 tr. zák. Tento trest se zřetelem k okolnostem páchání trestné činnosti (včetně vyšší míry zavinění, a to i ve vztahu k okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby) i k faktu, že byl ukládán též za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterým byla obviněná uznána vinnou pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 2 T 91/2008, nelze označit i přes předchozí bezúhonnost obviněné za hrubě nepřiměřený, a to i s přihlédnutím k faktu, že pro jeho výkon byla obviněná zařazena za použití moderačního ustanovení §39a odst. 3 tr. zák. do mírnějšího typu věznice – do věznice s dozorem.
Na základě všech rozvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nenastala situace, že by bylo dostatečně zřejmé, že stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí zákonu neodpovídá do takové míry, že nelze trvat na jeho vlastnostech vyplývajících z právní moci, tj. na závaznosti a nezměnitelnosti rozhodnutí.
Proto stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání podle §274 tr. ř. Tato forma rozhodnutí bez přítomnosti obviněné, jejího obhájce a ostatních procesních stran není porušením ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože Nejvyšší soud v neveřejném zasedání neprováděl žádné důkazy a v celém rozsahu vycházel z výsledků řízení provedeného před soudy nižších stupňů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý