ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1187.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1187/2012-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. prosince 2012 v Brně dovolání obviněných M. K. , R. M. , J. V. , P. K. , V. K. , a M. J. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 61 To 194/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 78/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. K., R. M., J. V., P. K., V. K. a M. J. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 78/2011, uznal obviněné M. K., R. M., J. V., P. K., V. K. a M. J. vinnými každého zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchali tím, že „dne 1. 3. 2011 kolem 23.00 hod. v Praze 8, K. ul. č. …, u vstupních dveří baru U Kapitána, z nichž vycházel poškozený R. H., jehož vylákal na schůzku svědek R. Z. pod záminkou, že s ním projedná skutečnost, že známý poškozeného svědek J. L., který byl formálně ustanoven do funkce jednatele a jediného společníka společnosti PALMÁRE, s.r.o., kterou měl v úmyslu fakticky ovládat obviněný M. K., tomuto obviněnému znemožnil přístup k bankovnímu účtu společnosti a začal z něj vybírat finanční prostředky, všichni obvinění nečekaně ve dveřích slovně zaútočili na poškozeného R. H., vyhrožovali mu, že jej zabijí, odvezou do lesa, pokud jim nesdělí místo pobytu svědka J. L., a současně jej společně strkali z baru ven, což vyvolalo v poškozeném R. H. natolik silnou obavu o jeho zdraví a život, že se pokálel, začal hlasitě křičet o pomoc, vzápětí se mu podařilo ze sevření vytrhnout, a utéci pro pomoc k Místnímu oddělení Policie České republiky Praha 8 - Karlín“. Podle §175 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil všechny obviněné, a to každého z nich, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku všem obviněným výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 61 To 194/2012, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání všech obviněných proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu ohledně všech obviněných. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku odsoudil všechny obviněné podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku obviněným M. K., R. M., J. V., P. K. a V. K. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let a obviněnému M. J. na zkušební dobu tří let.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podali obvinění M. K., R. M. a J. V. včas prostřednictvím společného obhájce obsahově shodná dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Poukázali na vlastní verzi skutkového stavu odlišného od skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů. Namítli, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou neúplná a skutkové závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Uvedli, že ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně není popsáno, jak docházelo z jejich strany k součinnosti při spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Namítli také, že nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto zločinu, neboť popis skutku nevyjadřuje jejich úmyslné zavinění. Rozhodnutí soudu druhého stupně postrádá odůvodnění, jakými právními úvahami se soud řídil při hmotně právním posouzení jejich viny, přičemž stupeň škodlivosti jejich jednání pro společnost je nepatrný. Obvinění dále poukázali na to, že soud druhého stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval hmotně právním posouzením jejich nutné obrany, protože poškozený R. H. se svědkem J. L. vybrali z účtu společnosti PALMÁRE, s. r. o., finanční prostředky.
Obvinění M. K., R. M. a J. V. z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 61 To 194/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 78/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že zprostí obviněné obžaloby v plném rozsahu, protože skutek, pro který jsou stíháni, není zločinem.
Proti výše zmíněnému rozsudku Městského soudu v Praze podali prostřednictvím svých obhájců včas dovolání také obvinění P. K., V. K. a M. J., která se opírají o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Dovolání těchto obviněných jsou v podstatě obsahově shodná s dovoláními obviněných M. K., R. M. a J. V., ačkoliv byla podána prostřednictvím různých obhájců. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obvinění namítli, že podali odvolání proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, ale odvolací soud se vypořádal pouze s výrokem o trestu, zatímco měl podle §256 tr. ř. zamítnout jejich odvolání proti výroku o vině. Uvedli, že skutková věta soudu prvního stupně, která nebyla rozsudkem soudu druhého stupně nijak dotčena, měla obsahovat takový popis skutku, z něhož by jasně vyplývalo, že úmyslně spáchali zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku společně s ostatními obviněnými. Podle jejich názoru měla skutková věta rozsudku soudu prvního stupně vyjádřovat individuální odpovědnost každého z obviněných, tj. jakým jednáním se každý ze spoluobviněných podílel na trestné činnosti a proč u něj byla naplněna subjektivní stránka zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Poukázali také na to, že svědecká výpověď poškozeného R. H. ze dne 11. 3. 2011 je nepoužitelná, neboť jejich trestní stíhání bylo zahájeno až dne 15. 4. 2011, a obhájci obviněných, a to JUDr. Jan Bacílek za obviněného P. K. a JUDr. Michal Račok za obviněného V. K. a Mgr. Pavel Bučina za obviněného M. J., se proto nemohli zúčastnit výslechu tohoto poškozeného. Obvinění dále namítli, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily věrohodnost výpovědi poškozeného R. H., který byl několikrát odsouzen pro trestnou činnost a mezi jeho výpověďmi z přípravného řízení a z řízení před soudem existují zásadní rozpory a ze žádného provedeného důkazu nevyplývá jejich vina. Tím bylo porušeno jejich ústavní právo na spravedlivý proces a existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obvinění P. K., V. K. a M. J. z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 61 To 194/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 78/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovoláním obviněných M. K., R. M. a J. V. uvedl, že tito obvinění uplatnili především skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále uvedl, že výhrady obviněných proti formulaci skutkové věty jsou námitkami procesní povahy a neodpovídají proto žádnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. a že v této trestní věci není nutné ve výroku o vině detailně popisovat jednání jednotlivých obviněných, pokud se společně dopustili úmyslného protiprávního jednání s vědomím, že se na skutku podílí i další spolupachatelé. Námitka, že obvinění jednali v nutné obraně, je nedůvodná, neboť z provedených důkazů nevyplynulo, že by poškozený R. H. odčerpal prostřednictvím svědka J. L. finanční prostředky společnosti PALMÁRE, s. r. o. Tyto finanční prostředky odčerpal svědek J. L. sám bez jakékoli účasti poškozeného R. H..
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovoláním obviněných P. K., V. K. a M. J. uvedl, že obdobné námitky vznesli ve svých dovoláních i obvinění M. K., R. M. a J. V., a odkázal proto na své vyjádření k dovoláním těchto obviněných. Obvinění P. K., V. K. a M. J. navíc uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože podle jejich názoru se odvolací soud vypořádal pouze s výrokem o trestu, a pokud nevyhověl jejich odvoláním proti výroku o vině, měl v tomto rozsahu podle §256 tr. ř. zamítnout jejich odvolání. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že trestní řád nepřipouští, aby se o odvolání téhož obviněného rozhodovalo dvěma protikladnými výroky. Podané odvolání je možno zcela zamítnout (případně odmítnout), zcela mu vyhovět nebo mu vyhovět zčásti, ovšem i v poslední alternativě je tím rozhodnuto o celém odvolání. V rozhodnutí soudu druhého stupně proto žádný výrok nechybí a tato námitka je zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání všech obviněných jako zjevně neopodstatněná, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání všech obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání všech obviněných jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovoláním obviněných M. K., R. M. a J. V.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou dovolatel prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, která jsou podkladem rozhodnutí napadeného dovoláním, jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Obvinění M. K., R. M. a J. V. právně relevantně namítli, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem. Podle §175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, spáchá-li čin uvedený v §175 odst. 1 tr. zákoníku nejméně se dvěma osobami.
Nejvyšší soud této námitce obviněných nepřisvědčil. Vycházel ze skutkového stavu, který byl zjištěn v průběhu jejich trestního stíhání a je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obvinění M. K., R. M., J. V., P. K., V. K. a M. J. nečekaně u vstupních dveří baru U Kapitána obstoupili poškozeného R. H., slovně na něj zaútočili, vyhrožovali mu, že jej odvezou do lesa a že jej zabijí, pokud jim nesdělí místo pobytu svědka J. L., a současně jej společně strkali z baru ven. Tímto jednáním v poškozeném R. H. vyvolali natolik silnou obavu o jeho zdraví a život, že se pokálel, začal hlasitě křičet o pomoc, přičemž se mu podařilo vytrhnout ze sevření obviněných a utéct pro pomoc k Místnímu oddělení Policie České republiky Praha 8 - Karlín. Obvinění tímto jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Obvinění M. K., R. M. a J. V. dále právně relevantně namítli, že vůči poškozenému R. H. jednali v nutné obraně.
Podle §29 odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Podle §29 odst. 2 tr. zákoníku nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmu chráněnému trestním zákoníkem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi. Nutná obrana znamená uplatnění práva proti bezpráví, přičemž svépomoc nahrazuje nedostatek ochrany zájmů chráněných trestním zákoníkem ze strany veřejné moci. Nutná obrana je důvodem vylučujícím protiprávnost (nedovolenost) činu i jeho společenskou škodlivost. Nutná obrana předpokládá odražení útoku přímo hrozícího nebo trvajícího na zájem chráněný trestním zákoníkem, a to, že obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. K nutné obraně je oprávněn kdokoliv, nejen ten, kdo je bezprostředně ohrožen útokem Proti jednání v nutné obraně není nutná obrana přípustná. Zájmem chráněným trestním zákoníkem může být mimo jiné i zájem na ochraně majetku. (Srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I., §1 až l39. Komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 329 až 333)
Ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by poškozený R. H. nějakým způsobem útočil proti majetku společnosti PALMÁRE, s.r.o., že by tedy slovy dovolatelů „plundroval“ majetek společnosti, nebo využíval k tomuto účelu svědka J. L.. Ten z účtu společnosti vybral 150.000 Kč v době, kdy byl jediným jednatelem společnosti PALMÁRE, s.r.o. Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 87767, byl J. L. zapsán jako statutární orgán – jednatel s tím, že jeho funkce vznikla dnem 24. 1. 2011. Téhož dne zanikla funkce jednatele P. Z. Podle uvedeného výpisu jednatel jedná za společnost samostatně bez omezení. Podepisování za společnost se děje tak, že jednatel připojí svůj vlastnoruční podpis k vypsané, otištěné nebo vytištěné obchodní firmě společnosti. Podle společenské smlouvy společnosti PALMÁRE, s.r.o., ze dne 24. 1. 2011 (č. l. 225-228 spisu) byl jediným společníkem uvedené společnosti J. L. Společnost jako právnická osoba má svůj majetek. Vzhledem k tomu nemohlo dojít k útoku na majetek obviněných M. K. a R. M., jak se mylně domnívají. Stejně tak je nedůvodné tvrzení dovolatelů o údajném narůstajícím očekávání útoku poškozeného R. H. nevyjímaje brachiální útok proti obviněným M. K. a R. M.. V tomto směru neexistují žádná skutková zjištění, a proto jsou zmíněné námitky dovolatelů o jednání v nutné obraně zcela neopodstatněné.
Ostatní námitky obviněných jsou námitkami procesními a skutkovými. Těmito námitkami obvinění napadli především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obvinění tak sice formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v žádné z jeho alternativ.
K dovoláním obviněných P. K., V. K. a M. J.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K obsahu dovolacího důvodu platí totéž, co bylo uvedeno výše u dovolání obviněných M. K., R. M. a J. V..
Obvinění P. K., V. K. a M. J. právně relevantně namítli, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud této námitce nepřisvědčil a pro stručnost (§265i odst. 2 tr. ř.) opět zcela odkazuje na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu ke stejné námitce obviněných M. K., R. M. a J. V..
Ostatní námitky obviněných jsou námitky procesní a skutkové. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící výrok spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části rozsudku. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dána tehdy, jestliže v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, avšak není úplný. Neúplným je takový výrok rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Obvinění namítli, že se odvolací soud vypořádal pouze s výrokem o trestu rozsudku soudu prvního stupně, a pokud nevyhověl jejich námitkám proti výroku o vině tohoto rozsudku, měl v tomto rozsahu jejich odvolání podle §256 tr. ř. zamítnout. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §256 a násl. tr. ř., vyplývá, že odvolací soud rozhoduje o odvolání jako celku, přičemž tento řádný opravný prostředek může buď zamítnout (zamítnutí odvolání jako nedůvodného podle §256 tr. ř. přichází v úvahu jedině tehdy, jde-li o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo) nebo podanému odvolání zcela či zčásti vyhoví, takže zruší napadené rozhodnutí buď v celém rozsahu, nebo jen v té části, v níž shledá vadu. Jestliže soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá, a proto v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1373/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 6 Tdo 816/2012). Jestliže v této trestní věci odvolací soud po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že napadený rozsudek je vadný pouze ve výroku o trestu a tento výrok podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil, nemohl již rozhodnout dalším výrokem tak, že se odvolání podle §256 tr. ř. zčásti zamítá, neboť odvolání zásadně tvoří jediný celek (jeden opravný prostředek) a nelze mu proto zčásti vyhovět a zčásti jej zamítnout.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
K tomuto dovolacímu důvodu platí obdobně totéž, co bylo uvedeno výše u dovolání obviněných M. K., R. M. a J. V..
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani v jeho druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných M. K., R. M., J. V., P. K., V. K. a M. J. jsou ve svém celku zjevně neopodstatněná, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek