ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.376.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 376/2012-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. dubna 2012 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 8 To 473/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 55/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 8 To 473/2010, z podnětu odvolání obviněného J. K. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 16 T 55/2009, v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona, v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 1 tr. zákona, za použití §35 odst. 1 tr. zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozeného L. P.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že odvolací soud přejal skutková zjištění z rozsudku soudu prvního stupně, aniž by se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami. V odvolacím řízení uváděl, že se trestné činnosti dopustil ve spolupachatelství s dosud trestně nestíhaným K. S. , což odvolací soud hodnotil jako účelové tvrzení a nezabýval se tím. Rovněž odvolací soud podle obviněného nesprávně konstatoval, že neprovedení výslechu nyní již samostatně stíhané I. A. nezpůsobilo žádnou újmu na jeho právech, přičemž se následně dopustil pochybení svým závěrem, že trestnou činnost spáchal ve spolupachatelství se samostatně trestně stíhanou I. A.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný založil dovolání na námitkách, které vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu, když výlučně směřují proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a na něm učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Tvrzením, že se trestné činnosti dopustil s K. S. , nikoliv s I. A. , se obviněný domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve sekundárně, až na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení. Obviněný tak neuvádí námitky, kterými by zpochybňoval hmotně právní posouzení namítaného skutku tak, jak byly zjištěn již soudem I. stupně. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými.
Je zřejmé, že obviněný uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Typicky se tak děje v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Nad rámec je nutno uvést, že tvrzení obviněného, že se dopustil vniknutí do bytu a odcizení věcí již předtím s K. S. , nic nemění na skutečnosti, že se spoluobviněnou I. A. vnikl do bytu poškozeného, kde společně vypili polovinu lahve alkoholu whisky Ballantines. Z obavy ze zadržení se poté ukryli v koupelně, kde byli přistiženi poškozeným a následně zadrženi na místě činu hlídkou Policie ČR, čímž obviněný naplnil všechny znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona, v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona.
Protože obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by zakládala přezkumnou povinnost dovolacího soudu, bylo jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš