ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1443.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 1443/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2012 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 10 To 264/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 58/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 5. 2012, sp. zn. 1 T 58/2012, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí, jež byly v rozsudku konkrétně specifikovány, a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření – zabrání věcí, které byly rovněž v rozsudku podrobně vyjmenovány.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný výše uvedeného zločinu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 11. 3. 2011 do 14. 2. 2012 si na různých přesně nezjištěných místech opatřil předměty používané k nedovolené výrobě metamfetaminu, jako varnou baňku, teploměr, kyselinu solnou, kyselinu orthophosforečnou, digitální váhu, hydroxid sodný, jód, fosfor, lakmusové papírky, skleněné varné kuličky, žiletky, injekční stříkačky a podobné předměty, a v lékárnách zejména ve V. a v B. si nejméně v 10 případech opatřil balení léků s obchodním názvem Modafen či podobných léků, vždy po 12 nebo 24 kusech tablet, které obsahují prekursor pseudoephedrin hydrochlorid, s jejich použitím pak v bytě domu, ul. S., V., který užívá J. Š., nejméně ve 4 případech, naposledy dne 14. 2. 2012 těsně před svým zadržením policií, vyrobil psychotropní látku metamfetamin, známou pod názvem pervitin, který následně z větší části použil pro vlastní potřebu a část za úplatu, bezúplatně nebo jako protislužbu předal v přesně nezjištěném počtu případů a množství různým osobám, zejména L. M. a J. Š., přičemž efedrin/pseudoefedrin je uveden v kategorii I přílohy 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 111/2005 jako prekursor a metamfetamin je uveden v příloze č. 5 Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, v platném znění), a tohoto jednání se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 1T 78/2009, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2010, odsouzen pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 26. 5. 2010.
Označený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 10 To 264/2012, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v dovolání, v souladu s obhajobou uplatňovanou již dříve jak v hlavním líčení, tak i v rámci řízení o odvolání, namítl, že jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nevykazuje znaky zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Měl za to, že se nemohl dopustit tohoto zločinu, neboť při jeho zadržení u něho byly v batohu zajištěny pouze věci a předměty, za pomoci kterých by mohly být nedovoleně vyrobeny omamné a psychotropní látky, což také vyplynulo z odborného vyjádření, které bylo v této věci vypracováno. Avšak žádná zakázaná látka u obviněného zajištěna nebyla. Po celou dobu trestního řízení byl obviněný usvědčován z výše uvedeného zločinu, aniž by u něj byla jakákoliv látka, která by mohla být označována za psychotropní nebo návykovou ve smyslu trestního zákoníku, policií zadržena či odhalena. Jakákoliv spojitost obviněného a omamných a psychotropních látek, konkrétně pervitinu, byla v trestním řízení čistě spekulativně dovozována z výpovědí svědků, dále z důkazů, které policie obstarala v podobě potvrzení z lékárny o tom, že měl obviněný nakupovat lék modafen. Pokud by se soudy obou stupňů opravdu trestní věcí obviněného zabývaly, musely by také dovodit, že z množství prodaného léku, ze kterého měla být údajně obviněným vyráběna droga pervitin, by to ani nebylo možné. Množství a časové období, ve kterém léky nakupoval, to podle vyjádření obhajoby ani teoreticky neumožňují. Proto ani nemohlo k neoprávněné výrobě omamné a psychotropní látky a ani k jakémukoliv zhotovení nebo vytvoření omamné a psychotropní látky obviněným dojít. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že jeho vyskočení z okna bytu svědka J. Š. s batohem, který obsahoval předměty k nedovolené výrobě omamné látky, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, za který byl soudy odsouzen. Domníval se, že měl být souzen pro trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v batohu, který u něj policie při jeho zadržení zajistila, přechovával jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a také aby zrušil vadné řízení mu předcházející a přikázal věc znovu projednat (bez bližší specifikace).
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nevyužila svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se věcně nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně také platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Benešově a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Praze. Výtkami, že u něj žádná psychotropní a ani omamná látka nebyla nalezena, že nebyla prokázána jakákoliv spojitost mezi ním a těmito látkami, zpochybňoval, že drogu skutečně vyráběl. Též tvrzením, že ani teoreticky nebyla její výroba s ohledem na množství a časové období, ve kterém léky nakupoval, vůbec technicky možná, polemizoval se správností skutkových zjištění soudů, od nichž se odvíjela první kvalifikace skutku, a teprve na základě změny skutkových zjištění ve svůj prospěch vyvozoval i jejich příznivější právní posouzení. Jádro domnělého pochybení, proti kterému obviněný brojil, tedy nespočívalo v právním hodnocení skutku popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž primárně ve správnosti zjištění, že obviněný metamfetamin skutečně vyráběl, když u něho byly zajištěny pouze předměty určené k výrobě takové látky, nikoliv však látka samotná.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a obviněný takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se ale nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá dostatečně přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména viz strany 7 rozsudku soudu prvního stupně a 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Soudy postupovaly podle zásad uvedených v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Své závěry také srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř.
Ze spisového materiálu vyplývá, že rozhodující skutečnost samotné výroby drogy (a jejího poskytování dalším osobám) byla prokázána celým komplexem na sebe navazujících důkazů, které ve svém souhrnu neponechávají žádný prostor pro rozumné pochybnosti ve prospěch obviněného. Jedná se zejména o zajištěné stopy zbytků této látky laboratorně prokázané na zajištěných předmětech, které měl obviněný v době zadržení u sebe (viz odborné vyjádření č. l. 193 – 199), dále svědectví L. M. (č. l. 259 – 261) a J. Š. (č. l. 261 – 263), kteří v bytě, kde obviněný drogu vyráběl, bydleli. Naopak nelze přisvědčit námitce obviněného, že tato svědectví nic neprokazují, protože tito svědkové vypovídali v tom smyslu, že samotnému procesu výroby nebyli přímo přítomni, a tudíž jej nemohli vidět. Z kontextu je totiž zřejmé, že tito neměli žádných pochyb, že hlavním účelem pobytu obviněného v uvedeném bytě byla právě výroba pervitinu, a navíc v době, kdy jej vyráběl, se pohybovali ve vedlejší místnosti. Uvedení svědci rovněž vypověděli, že obviněný jim drogu několikrát bezplatně poskytoval jako náhradu za užívání jejich bytu k její výrobě. Tyto skutečnosti jsou v naprostém souladu s původní výpovědí, kterou učinil sám dovolatel v přípravném řízení za přítomnosti svého obhájce dne 2. 4. 2012 (č. l. 119A, 119B), i logickým kontextem celého jeho jednání, vztahu k oběma výše zmiňovaným svědkům a zajištěným důkazům (viz protokol a fotodokumentace na č. l. 37 – 57) na místě činu při prohlídce bytu, provedené dne 14. 2. 2012. Lze proto uzavřít, že nalézací soud prokázal v míře vylučující jakékoliv rozumné pochybnosti, že obviněný nejen látku zvanou pervitin minimálně ve čtyřech případech v uvedené době a místě skutečně vyrobil, nýbrž jej i poskytoval dalším osobám.
Důvodnost nelze přiznat ani námitce obhajoby ohledně nemožnosti vyrobit pervitin z uváděného množství léků (zřejmě míněno množství léků, které bylo obviněným zakoupeno v lékárně, viz č. l. 9), když je zřejmé, že léky obsahující zakázané látky nakupovaly i další osoby pohybující se v okolí jmenovaného, které je zjevně nakupovaly jako surovinu pro další zpracování při výrobě drogy. Nadto není vyloučeno, že obviněný se mohl k potřebnému množství vstupních surovin dostat i jinak než nákupy zdokumentovanými ve spise. Uváděná námitka proto páchání předmětné trestné činnosti nikterak nevylučuje; a ani nemůže, když z provedených důkazů zřetelně vyplývá, že se této činnosti skutečně dopustil.
Soudy obou stupňů se námitkami obviněného dostatečně zabývaly a vysvětlily, proč jeho obhajobě neuvěřily. Není na Nejvyšším soudu coby dovolacím soudu, aby jednotlivé provedené důkazy znovu rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě neznamená, že skutečně došlo k porušení práva na spravedlivý proces a že zásah Nejvyššího soudu je nezbytný.
Pro úplnost Nejvyšší soud ve stručnosti dodává, že soudy nepochybily, posoudily-li jednání obviněného jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán (pachatele tohoto zločinu lze potrestat odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku). Naproti tomu přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu se dopustí, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu (pachatele tohoto přečinu lze potrestat odnětím svobody až na pět let, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty).
Neoprávněnou výrobou se rozumí nejen průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu neoprávněným subjektem; za výrobu omamné a psychotropní látky je třeba považovat jakékoliv zhotovení nebo vytvoření této látky (kromě pěstování určitých rostlin), a to bez ohledu na chemický nebo technologický postup a bez omezení jen na určité způsoby, jimiž je taková látka získána (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1238/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešitě 2, pod č. T 657.). V kontextu s obhajobou užitou obviněným během hlavního líčení je rovněž významné, že trestná je i výroba takové látky pro vlastní potřebu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2863 –2865).
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky zločinu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstata jeho jednání totiž nespočívala v tom, že vyskočil z okna bytu J. Š. s batohem, který obsahoval předměty k nedovolené výrobě omamné látky (samo toto zjištění by skutečně nepostačovalo k naplnění zákonných znaků zločinu ve smyslu §283 tr. zákoníku), ale v tom, že v období nejméně od 11. 3. 2011 do 14. 2. 2012 si jednak opatřil předměty používané k nedovolené výrobě metamfetaminu (pervitinu), ale především též že nejméně ve 4 případech, naposledy právě dne 14. 2. 2012 těsně před svým zadržením také pervitin vyrobil, přičemž pervitin z větší části použil pro svoji potřebu a část za úplatu, bezúplatně nebo jako protislužbu předal v přesně nezjištěném počtu případů a množství různým osobám, především pak L.M. a J. Š.
Takto zjištěné skutečnosti právní posouzení jednání jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku bezpochyby opodstatňují. Naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněný již v dovolání (na rozdíl od řízení odvolacího) výslovně nezpochybňoval, a není proto ani třeba se jimi zabývat.
Subjektivní stránka trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl pachatele, přičemž postačí i úmysl eventuální. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem – úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. V tomto konkrétním případě se však zcela evidentně jednalo o variantu první, tedy úmysl přímý.
Skutek obviněného byl tedy správně právně kvalifikován jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a jeho příznivější právní posouzení jak přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku v konkrétní situaci nepřicházelo v úvahu.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková