ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.267.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 267/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného F. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 11 To 90/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 7/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 1 T 7/2010, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (nadále tr. zák.), a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných T. K., M. T., V.M., D. K. a Š. M.
Podle skutkových zjištění pod bodem 3) rozsudku nalézacího soudu se obviněný F. S. společně se spoluobviněnými T. K., V. M., D. K., Š. M. a M. T. výše uvedeného trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustili tím, že nejméně od počátku července 2008 do 1. 6. 2009 v Č. B. T. K. organizoval a zajišťoval pro výrobu pervitinu nákup volně prodejných léků Modafen a Nurofen prostřednictvím D. K., V. M., Š. M. i dalších osob v lékárnách v J. kraji, pro následnou výrobu pervitinu zajišťoval i dovoz těchto léků zakoupených na S., kdy tyto léky dopravovali F. S., D. K., Š. M. i další osoby, přičemž jmenovaní věděli, že tyto léky budou užity k výrobě pervitinu, a z těchto léků Š. M. sám, případně za pomoci V. M. a dalších osob vyráběl nejméně v J., okr. Č. K., K. Ř., okr. J. H., v obci N., okr. Č.B., pervitin na zařízení, které si opatřil, a v uvedeném časovém období T.K. vyrobený pervitin, který obdržel od Š. M., prodával, daroval či směňoval za odcizené věci, případně pervitin prodával prostřednictvím D. K. a V. M., kteří pervitin prodávali závislým osobám na určených místech, přičemž obvyklá cena pervitinu byla 500,- Kč za jednu dávku, a získané peníze předávali T. K. a takto v uvedené době T. K. prodal M. N., do doby, než dovršila osmnáct let, nejméně 20 dávek pervitinu, v prosinci 2008, v lednu, dubnu a květnu 2009 nejméně 8 dávek pervitinu a v únoru a březnu 2009 nejméně ve 20 případech dávku pervitinu vždy za částku 500,- Kč, P. H., v průběhu roku 2008 a do 1. 6. 2009 nejméně v 10 případech pervitin za částku nejméně 20.000,- Kč, v některých případech prostřednictvím V. M. a D. K. V. S., daroval nejméně 4 dávky pervitinu, M. V. v nejméně 20 případech pervitin, za který jmenovaná někdy poskytovala peníze, někdy sexuální služby, G. N., nejméně v 1 případě pervitin za 500,- Kč, J. W., daroval za různé protislužby pervitin nejméně v 50 případech, V. J., daroval pervitin nejméně v 72 případech, Š. V. pervitin daroval nejméně ve třech případech a dvakrát jí prodal pervitin vždy za částku 1.000,- Kč, D. Ř., daroval nejméně jednu dávku pervitinu, T. F., daroval nejméně jedenkrát pervitin, přestože věděl, že ještě nedosáhla osmnácti let, Z. S., daroval v jednom případě pervitin za sexuální služby, přestože věděl, že nedosáhla osmnácti let, L. R., prodal nejméně v devíti případech pervitin vždy za částku 500,- Kč, J. D., prodal nejméně 21 dávek pervitinu vždy po 500,- Kč, další pervitin v přesně nezjištěném množství prodal či daroval M. H., D. K., prodal či daroval pervitin nejméně v 15 případech, I. R., prodal nejméně 15 dávek pervitinu po 500,- Kč a ve čtyřech případech jí pervitin daroval, M. K., prodal a daroval nejméně dvě dávky pervitinu, P. S., prodal nejméně ve dvou případech pervitin vždy za částku 500,- Kč, J. K., daroval v jednom případě dávku pervitinu, Z. K., daroval nejméně tři dávky pervitinu, M. N., daroval nejméně v jednom případě dávku pervitinu a K. Z. nejméně ve třech případech prodal dávky pervitinu a v jednom případě jí jednu dávku pervitinu daroval, přičemž dávky pervitinu obsahovaly přibližně 0,1 gramu pervitinu,
- v únoru 2009 poslal po J. W. do Š. nejméně 50 dávek pervitinu, které měla M. T. ve Š. prodávat,
- v uvedené době V. M. nejméně v jednom případě daroval M. N., jednu dávku pervitinu, jednu dávku pervitinu daroval L. R., a jednu dávku pervitinu daroval Z. S., a T. F., ačkoliv si byl vědom, že tyto dvě dívky jsou mladší osmnácti let,
- F. S. nejméně v jednom případě daroval dávku pervitinu M. N.,
- D. K. daroval M. J., nejméně ve třech případech dávky pervitinu, L. R., a P. S., daroval vždy jednu dávku pervitinu,
přičemž shora popsaného jednání se obvinění dopouštěli přesto, že věděli, že pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, která je zařazena do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků.
Označený rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními jednak obvinění T. K., M. T., F. S., V. M., Š. M., jednak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Odvolání obviněných směřovala proti výroku o vině i trestu, státní zástupkyně v odvolání podaném v neprospěch všech obviněných nesouhlasila s výroky o vině i trestech, jak je učinil nalézací soud . Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 11 To 90/2010, byli pod bodem III. a) z podnětu odvolání státní zástupkyně a obviněných F. S. a V. M. jmenovaní obvinění podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. KZV 22/2009, pro skutek uvedený pod bodem I. Pod bodem III. b) byli z podnětu odvolání státní zástupkyně a obviněných T. K., M. T., F. S. a V. M. tito obvinění podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. KZV 22/2009, pro skutky uvedené pod bodem I. V dalším bylo znovu rozhodnuto o trestu obviněných T. K. a Š. M. (bod II.) a k doplnění neúplného výroku o vině pokusem trestného činu obchodování s lidmi podle §8 odst. 1 tr. zák., §232a odst. 2 písm. a) tr. zák. ohledně obviněných T. K. a M. T. (bod I.). Je tedy zřejmé, že rozsudek soudu prvního stupně zůstal v odsuzující části týkající se obviněného F. S. nezměněn.
Obviněný F. S. podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle dovolatele skutkový stav zjištěný odvolacím soudem nevykazuje znaky jednání člena organizované skupiny. Připomněl definici organizované skupiny, jak se podává z judikatury soudů, a upozornil, že v důkazním řízení bylo zjištěno pouze to, že v jednom případě přivezl ze S. r. k žádosti svého příbuzného T. K. 100 kusů krabiček léků obsahujících prekursor, aniž věděl, o jaké léky jde. Zdůraznil, že léky nevozil pravidelně a nepodílel se na jejich opatřování, nebylo prokázáno, že by pervitin vyráběl, prodával a distribuoval. Jednorázové společné užití dávky pervitinu s M. N. podle něj není znakem jednání člena organizované skupiny. Vyvozoval, že v celé tzv. organizované skupině žádnou úlohu neplnil a nebyl jejím členem. Vyslovil podezření, že je trestán za něco, co mu nebylo prokázáno, a to bez ohledu na jeho skutečný podíl na trestné činnosti. Uzavřel, že skutek uvedený v obžalobě, za nějž byl odsouzen, nenaplňuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchaného členem organizované skupiny, a proto jeho odvolání směřujícímu proti odsuzující části rozsudku soudu mělo být vyhověno. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v jeho se týkající části odsuzující rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 11 To 90/2010, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal jeho věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky dovolatele, ačkoli formálně směřují proti existenci znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. spočívajícího ve spáchání činu členem organizované skupiny, lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s dosti značnou dávkou tolerance. Dovolání totiž spočívá z velké části na tvrzeních o tom, jaké skutečnosti byly nebo nebyly prokázány, přičemž obviněný prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které pouze v jednom případě přivezl ze S. 100 krabiček léků, aniž věděl, o jaké léky jde. Fakticky tak odmítá skutkové zjištění obsažené v tzv. skutkové větě, podle kterého „léky dopravovali F. S., D. K., Š. M. i další osoby, přičemž jmenovaní věděli, že tyto léky budou užity k výrobě pervitinu“.
Státní zástupce k výhradám obviněného poznamenal, že není nutné, aby činnost každého z pachatelů měla pro spáchání trestného činu organizovanou skupinou stejný význam, a okolnost, že se dovolatel případně na dovozu léků ze S. nebo na předávání pervitinu jeho konzumentům podílel pouze v menším počtu případů, nebrání tomu, aby jeho jednání bylo posouzeno jako jednání člena organizované skupiny. Tvrzení, podle kterého léky dovezl pouze v jediném případě, ovšem nemá oporu ve skutkových zjištěních uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Námitka, podle které dovolatel nevěděl, o jaké léky se jedná, je navíc již vyloženě skutkového charakteru a nelze k ní v dovolacím řízení přihlížet. Totéž platí o námitce, kterou obviněný reinterpretuje předání pervitinu M. N., neboť těmito tvrzeními fakticky zcela zpochybňuje svoji trestní odpovědnost, nikoli pouze okolnost spočívající ve spáchání činu členem organizované skupiny. Vymezení činností jednotlivých členů organizované skupiny považuje státní zástupce za dostatečně konkrétní, když není nutné ani reálné, aby v tzv. skutkové větě byl specifikován každý jednotlivý nákup nebo dovoz léků. Uzavřel proto, že skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě odpovídají ve vztahu k dovolateli znakům trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek spáchaného v kvalifikované skutkové podstatě podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a proto dovolací námitky obviněného F. S., pokud je vůbec lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ze znění tohoto ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání byly, byť posuzováno s jistou benevolencí, relevantně uplatněny námitky zpochybňující, že dovolatel spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. jako člen organizované skupiny ve smyslu zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Podle tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že se spoluobviněnými T. K., V. M., D. K., Š. M. a M. T. společným jednáním neoprávněně vyráběli, nabízeli, prodávali nebo jinému opatřili omamnou nebo psychotropní látku a takový čin spáchali jako členové organizované skupiny.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, byť si lze představit, že by relevantní skutková zjištění mohla být slovně vyjádřena přesněji a výstižněji. Určitá vágnost v konkrétnosti popisu jednání dovolatele je vysvětlitelná snahou postihnout co nejvýstižněji a nejefektivněji skutečnou povahu, vzájemné propojení, postavení a rozdělení úloh mezi jednotlivými spoluobviněnými. I tak však lze bez pochybností učinit závěr, že tato zjištění vyjadřují, že obviněný se dopustil jednání, jež naplňuje znaky základní skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., což dovolatel ani nezpochybnil, a proto se tato otázka nestala ani předmětem pozornosti dovolacího soudu. Stejně tak ale tato zjištění vyjadřují, že obviněný se činu dopustil s dalšími spoluobviněnými po předchozí dohodě a po vzájemném rozdělení úkolů při realizaci trestné činnosti, což ve svých důsledcích trestnou činnost činilo efektivnější a zvyšovalo možnost dosažení vytčeného cíle.
Obviněný v podstatě namítl, že skutková zjištění uvedená v rozsudku soudu prvního stupně, z nichž vycházel i odvolací soud, neobsahují a nevystihují všechny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.; z popisu skutku podle něho přesvědčivě nevyplývá, že se činu dopustil jako člen organizované skupiny. Jeho výhrady však nemohou obstát a soudy ve svých právních závěrech týkajících se tzv. kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. nepochybily.
Předpokladem pro naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. v alternativě, že čin byl spáchán členem organizované skupiny, je, aby šlo nejméně o tříčlenné sdružení trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu loupeže a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (k tomu rozhodnutí 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se musí vztahovat úmysl, přičemž postačí i úmysl eventuální (viz §4 tr. zák.).
Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou.
Soud prvního stupně se otázkou naplnění tohoto znaku na základě skutkových skutečností, jež byly ve věci prokázány, v potřebné míře zabýval a své úvahy na ni zaměřené vyložil na straně 14, 15 odůvodnění svého rozsudku. S uvedenými závěry se ztotožnil i odvolací soud, který k obdobné námitce obviněného uvedený kvalifikační znak rovněž podrobně přezkoumal a své argumenty k němu vyjádřil na straně 16, 17 a 19 odůvodnění napadeného rozsudku. Na podkladě odůvodnění obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že soudy věnovaly zdůvodnění namítaného závěru pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný čin pod bodem 3) spáchal v duchu shora vymezených obecných zásad jako člen organizované skupiny.
Nejvyšší soud oběma soudy uvedená konstatování považuje za správná, neboť se opírají o dostatek skutkových podkladů, které objasňují rozhodné skutečnosti svědčící o tom, že předmětný vytýkaný znak kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. v jednání obviněného v návaznosti na ostatní souvislosti byl po všech stránkách naplněn.
Bylo již řečeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spočívající ve spáchání činu členem organizované skupiny lze naplnit i jen jediným skutkem, nevyžaduje se formalizované členství ani soustavnost či vyšší intenzita nebo frekvence jednání. Rozhodující je, zda pachatel úmyslně svým dílčím způsobem přispíval ke koordinovanému a plánovitému jednání alespoň tří trestně odpovědných osob, které naplňuje ve svém souhrnu znaky skutkové podstaty daného trestného činu, a to takovým způsobem, kdy je v důsledku vzájemné součinnosti zvýšena pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Z výše uvedeného vyplývá, že i kdyby soud přistoupil na tvrzení obviněného, že se dopustil pouze jediného dovozu léků ze S. (pro což však nesvědčí další důkazy), byl by tento skutek způsobilý naplnit znaky trestného činu, pokud obviněný vědomě jednal v koordinované součinnosti s dalšími členy skupiny.
Pakliže se obviněný snažil svůj vztah ke skupině interpretovat tak, že v bytě, kde docházelo k trestné činnosti, pouze bydlel a při dovozu léků nevěděl, k čemu budou použity, nelze takovou argumentaci přijmout, a to jednak proto, že z pohledu uplatněného důvodu dovolání nepřípustně zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů, ale jednak i proto, že se nejeví být logická, neboť bez následného použití léků na výrobu drog a jejich dalšího prodeje by požadavek spoluobviněného T. K. na dovezení léků neměl nejen význam, ale znamenal by pro něho i značnou finanční ztrátu. Navíc vzhledem k tomu, že obviněný bydlel v bytě, kde byly drogy po poměrně dlouhou dobu a častokrát distribuovány a kde se i volně nacházely v lednici, když i sám vypověděl (č. l. 2357), že si byl vědom, že obviněný T. K. obchoduje s pervitinem, nelze ani uvažovat o tom, že by mohl nevědět, k čemu tak velké množství léků (100 x 24 tablet, což postačuje na výrobu cca 40g pervitinu, tedy asi 400 dávek), přebírané navíc konspirativním způsobem na benzínové čerpací stanici, bude použito.
Ačkoliv námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.), dovolací soud považuje za důležité upozornit, že soudy opřely relevantní skutková zjištění o výpověď samotného obviněného F. S. a spoluobviněného T. K., kteří přiznávali, že dovolatel v jednom případě ze S. dovezl léky v množství 100 ks krabiček po 24 tabletách. Avšak o tom, že se ve skutečnosti jednalo o více případů, svědčí výpověď spoluobviněného Š. M., který dokonce uváděl, že ze S. vozil léky obviněný F. S. ve většině případů, což plně koresponduje s výpovědí svědkyně I. R., která podrobně popsala koupi auta, vedeného na její jméno, které bylo pořizováno za účelem, aby s ním mohl obviněný F. S. jezdit na S. Výpověď obviněného Š. M. je pak potvrzována i svědectvím svědkyně V. J., která však měla tyto informace pouze z doslechu. Sám dovolatel také přiznal, že nejméně v jednom případě daroval dávku pervitinu další osobě.
Z odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily správná skutková zjištění. Z odůvodnění jejich rozsudků vyplývá, že se obhajobou obviněného zabývaly a vyložily, jakými úvahami byly vedeny, nepřitakaly-li jí.
Z výsledků provedeného dokazování bylo nadto spolehlivě zjištěno, že jednání dovolatele bylo plánováno a koordinováno vůdcem skupiny obviněným T. K., např. i v tom, že tento dovolateli zařídil (č. l. 794, v hlavním líčení č. l. 2583) možnost užívat osobní automobil zn. Ford Eskort červené barvy, evidovaný na jméno svědkyně I. R., a je proto zcela logické, že na dovozu léků ze S. se potom podílel zejména obviněný F. S. Z výsledků provedeného dokazování je zřejmé, že u dovolatele se nejednalo o náhodný kontakt či jednorázovou a nevědomou spolupráci s ostatními spoluobviněnými, nýbrž o opakovanou a koordinovanou činnost, která měla význam pro aktivity celé skupiny pachatelů, a tuto činnost vykonával úmyslně, čili naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu je nepochybně prokázáno.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud považuje odůvodnění obou rozhodnutí za dostatečná, jen pro úplnost v souladu s jejich obsahem shrnuje, že z důkazů ve věci provedených je zřejmé, že obviněný T. K., který byl hlavní osobou v této organizované skupině, zajišťoval finanční prostředky pro nákup léků sloužících k výrobě pervitinu, zajišťoval chemikálie a finanční prostředky na nákup chemikálií, zajišťoval prostřednictvím dalších osob nákup potřebných léků a výsledný produkt pervitin mnoha osobám prodával za peníze, případně je vyměňoval i za odcizené věci či daroval ženám za poskytnuté sexuální služby. Obvinění F. S., V. M. a D. K. se podíleli na zajišťování léků pro výrobu pervitinu, v některých případech i pervitin předávali dalším osobám; obviněný F. S. tak nejméně v jednom případě daroval dávku pervitinu M. N. Obviněný Š. M. ze získaných léků vyráběl pervitin, který předával obviněnému T. K. Obviněná M. T. pak souhlasila, aby ve Š. prodávala pervitin, který jí byl posílán po svědkyni J. W.
Ve smyslu shora uvedené podmínky zmíněný počet osob zcela postačuje k naplnění přezkoumávaného zákonného znaku. Kromě toho bylo splněno i další hledisko, a to, že šlo o činnost vykazující značnou míru plánovitosti jejího průběhu, což jasně potvrzují výpovědi spoluobviněných, svědků i zaznamenané odposlechy, které dokládají řídící roli obviněného T. K. a dělbu úkolů ve výše naznačeném smyslu, jak správně ve svých rozhodnutích zdůraznily soudy obou stupňů.
I když z některých důkazů (např. výpověď svědkyně M. N., č. l. 739) lze usuzovat, že podíl dovolatele na činnosti celé skupiny byl nižší nebo méně intenzivní než jejích dalších členů, nelze z toho v žádném případě vyvozovat, že vůbec nebyl jejím členem a tudíž že nejsou splněny podmínky pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu, jestliže jeho jednání minimálně alespoň v nepochybně prokázaných skutcích bylo relevantním přínosem pro výrobu a distribuci těchto drog prostřednictvím celé skupiny pachatelů. Jeho menší podíl na páchání trestné činnosti pak byl správně zohledněn v rámci výše ukládaného trestu.
Na základě všech shora uvedených skutečností bylo prokázáno, že obviněný se činu, kterým byl uznán vinným, dopustil jako člen organizované skupiny. Není tedy pochyb o tom, že po formální stránce znaky uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby byly naplněny.
Uvedený znak však obviněný projednávaným činem naplnil i po stránce materiální ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., jelikož zjištěná zvlášť přitěžující okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti posuzovaného trestného činu pro společnost. Jde o okolnost, která sehrála za daných skutkových souvislostí rozhodnou roli, a je nutné z ní dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti (k tomu přiměřeně např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09). Pokud by ve vzájemné spolupráci a koordinovanosti jmenovaní spolupachatelé uvedenou trestnou činnost nerealizovali, nebylo by ji možné ve zjištěném množství za daných podmínek uskutečnit. Právě propojeností a souhrou soudy zjištěných osob se mohlo podařit přinejmenším v objasněné kvantitě pervitin vyrábět a distribuovat, v čemž je nutné spatřovat zvýšenou míru nebezpečnosti pro společnost. Jednalo se o plánované a koordinované jednání a přehlížet není možné ani to, že příslib drog, respektive stav závislosti na nich, byl kontextem dalších sociálně patologických jevů, zde zejména prostituce relativně velmi mladých dívek.
Skutek obviněného byl tedy správně právně kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a jeho dovolací námitky v tomto ohledu nebylo možné akceptovat.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková