ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.738.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 738/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2012 o dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 61 To 278/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 27/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 14 T 27/2011, byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea prvá a druhá tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 61 To 278/2011, z podnětu odvolání obviněného podaného pouze proti výroku o trestu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §234 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro jeho výkon obviněného podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně beze změny.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Karla Kulhánka s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu. Za vadu považoval, že se soud druhého stupně při ukládání trestu důsledně neřídil zásadami uvedenými v ustanovení §39 tr. zákoníku, především že při úvaze o druhu a výši trestu nezohlednil všechny zjištěné skutečnosti a důkazy provedené před soudem, zejména pak polehčující okolnosti svědčící v jeho prospěch. Obviněný poukázal na to, že od počátku trestního řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a k trestné činnosti se doznal a učinil vše pro to, aby škoda, kterou svým jednáním způsobil, byla v co největší míře uhrazena. Zdůraznil i to, že výše způsobené škody měla být ponížena o částky, zajištěné na účtech jednotlivých poškozených. Ze všech těchto důvodů uložený trest shledává nepřiměřeně přísným a vysokým, když vzhledem k jeho nízkému věku a možnosti jeho nápravy bylo možné sledovaný účel dosáhnout i mírnějším trestem či trestem jiného druhu.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a uložil mu trest mírnější.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 9. 11. 2011, zaslalo prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně Nejvyššímu soudu sdělení, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného přípustné. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné mimo jiné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí či jeho části v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku nebo souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu, rozhodnutí odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683, obdobně též i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 35, č. T 988).
V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 3 jako soudu prvního stupně v zákonné dvouměsíční lhůtě dne 11. 10. 2011 (viz č. l. 499 a 523 spisu). Nejvyššímu soudu bylo zasláno až dne 15. 6. 2012, neboť proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 2 T 106/2011, pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. V době, kdy bylo dovolání obviněného předloženo (15. 6. 2012) Nejvyššímu soudu, již bylo rozsudkem ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 2 T 106/2011 (viz č. l. 546 až 557 spisu), který nabyl právní moci dne 24. 1. 2012 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 7 To 18/2012, rozhodnuto, a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen souhrnný trest, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku v nyní projednávané věci tj. Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 14 T 27/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 61 To 278/2011. V důsledku toho již neexistuje výrok o trestu uvedený v rozhodnutí (a výroky mající ve zrušeném výroku o trestu svůj podklad), proti němuž dovolání směřuje. V tomto případě není dovolání obviněného proti takto zrušenému výroku ve smyslu shora uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přípustné. Jelikož obviněný dovolání relevantně neopřel o žádný další důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., neměl Nejvyšší soud zákonný podklad pro to, aby mohl z podnětu tohoto dovolání přezkoumat správnost a zákonnost napadených rozhodnutí.
Ze těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová