ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.212.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 212/2012-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. G. , rozsudkem Zemského soudu Augsburg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 1 KLs 306 Js 109501/02, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Augsburg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 1 KLs 306 Js 109501/02, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2003, byl J. G. uznán vinným trestným činem zvlášť těžké krádeže ve 34 případech, ve 33 případech v jednočinném souběhu s poškozením cizí věci, ve 14 případech pokusem krádeže ve zvlášť těžkém případě v jednočinném souběhu s poškozením cizí věci, krádeže a trestným činem nedovoleného pobytu podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců nepodmíněně.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 22. 11. 2012 ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud zjistil, že ve vztahu k osobě odsouzeného J. G. již dříve k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR o zaznamenání údajů o výše uvedeném odsouzení rozsudkem Zemského soudu Augsburg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 1 KLs 306 Js 109501/02, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2003, do evidence Rejstříku trestů, rozhodl podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., a to usnesením ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 11 Tcu 113/2011.
Jelikož tak o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení jmenovaného v dané věci do evidence Rejstříku trestů již bylo rozhodnuto tak, že se toto uznává na území České republiky, jak vyplývá i z opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 21. 1. 2013, kde je již toto odsouzení evidováno, nelze návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů vyhovět, neboť toto má stejné právní důsledky jako již výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněné podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. Protože by tímto došlo k duplicitě záznamů ohledně stejného cizozemského odsouzení v Rejstříku trestů, z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík