ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1269.2013.2
11 Tdo 1269/2013-I.-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání obviněné R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 8 To 197/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 148/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 8 To 197/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 1 T 148/2012, byla obviněná R. K. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a podle §209 odst. 4 tr. zákoníku byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Uvedené rozhodnutí napadla obviněná odvoláním, jež Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 8 To 197/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná R. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná namítá, že jí nebyla umožněna účast na veřejném zasedání o odvolání, neboť zásilka s vyrozuměním o konání veřejného zasedání byla zaslaná na původní adresu jejího bydliště, jejíž změnu nahlásila již v nalézacím řízení. Obviněná proto nevěděla o konání veřejného zasedání o jejím odvolání, čímž bylo nezákonně zkráceno její právo na obhajobu a spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že z popisu skutku učiněného soudem prvního stupně nelze dovodit naplnění objektivní a subjektivní stránky zločinu podvodu, jakož i dostatečný stupeň společenské škodlivosti. Dovolatelka zdůrazňuje, že poškozený M. H. jí poskytl finanční prostředky jako dar, nikoliv půjčku, což potvrdil ve své výpovědi, že vrácení peněz by nepožadoval, pokud by s ním obviněná vedla společný život a měla dítě. Nebylo tak prokázáno, že peníze přijímala jako půjčku s úmyslem je nevrátit. Obviněná v dovolání zpochybňuje také finanční možnosti poškozeného poskytnout takovou vysokou částku. Dále se domnívá, že poskytnutí finanční pomoci jako daru nelze posoudit jinak, než jako soukromoprávní věc, a to i v případě, že následně poškozený vnímal dar jako půjčku. V závěru dovolání obviněná uvedla výhrady k výroku o trestu, při kterém nebyl dostatečně zohledněn dopad amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 na její předchozí odsouzení, a proto došlo k uložení nepřiměřeného a nezákonného trestu. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Obviněná naplnila zákonný požadavek uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitkou, že zasláním vyrozumění o konání veřejného zasedání na původní adresu bydliště, přičemž změnu bydliště včas nahlásila již soudu prvního stupně, bylo porušeno její právo na obhajobu a spravedlivý proces. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku důvodnou.
Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem se veřejného zasedání zúčastnit, a svou neúčast omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání se veřejného zasedání zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, uveřejněný pod č. 37/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně kontaktoval obviněnou kvůli nedoručení rozsudku na její doručovací adresu K., P., načež obviněná okresnímu soudu sdělila novou adresu pro doručování, a to T., P., což soud vzal na vědomí (viz úřední záznam ze dne 16. 5. 2013, č. l. 590 spisu).
Odvolací soud přitom zaslal vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněné na původní adresu, ačkoliv změna adresy byla zaznamenána ve spise. Zásilka s vyrozuměním nebyla na této adrese obviněnou převzata a odvolací soud dne 16. 7. 2013 konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné s tím, že tzv. fikcí doručení bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání doručeno řádně a včas. Obviněná navíc dne 18. 7. 2013, tedy již po konání veřejného zasedání o odvolání, byla ještě i osobně nahlásit u soudu prvního stupně adresu pro doručování písemností T., P., pro účely odvolacího řízení (úřední záznam ze dne 18. 7. 2013, č. l. 667 spisu), což nasvědčuje jejímu zájmu účastnit se jednání odvolacího soudu. Zároveň je ze spisu zřejmé, že i písemnosti později jí doručované na změněnou adresu obviněná na uvedené adrese přebírala.
Skutečnost, že Krajský soud v Brně provedl za uvedené situace veřejné zasedání v rozporu s ustanovením §233 odst. 1, 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněné, čímž jí neumožnil účastnit se projednání jejího odvolání a uplatnit právo na obhajobu (viz výše již citovaná ustanovení Listiny základních práv a svobod a evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), je samo o sobě takovou vadou řízení, pro kterou bylo nutné napadené usnesení odvolacího soudu v řízení o dovolání zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí, aby tak mohl být výše popsaný postup napraven a obviněná dostala možnost k plnému uplatnění svých obhajovacích práv.
Za situace, kdy došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněné u veřejného zasedání je nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími argumenty, kterými obviněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňuje právní posouzení skutku, když bude na odvolacím soudu, aby se v rámci nového projednání věci (tj. rozhodování o odvolání obviněné) vypořádal i s těmito jejími námitkami.
Nejvyšší soud proto na základě důvodného dovolání obviněné zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení soudu druhého stupně. Podle §265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud se bude věcí znovu zabývat na základě odvolání obviněné. Zabezpečí, aby bylo vyrozumění, příp. předvolání obviněné náležitě doručeno na aktuální doručovací adresu.
Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík