ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.322.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 322/2013-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2013 o dovolání obviněného R. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 4 To 374/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 102/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 6 T 102/2009, byl obviněný R. G. uznán vinným pod bodem I.) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona; pod body II.) až IV) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci – kapesního nože. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 3 T 152/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 4 To 523/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.
Na základě odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 4 To 374/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené společnosti Penny Market, s. r. o. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. G. uznal vinným pod bodem 1) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona a pod bodem 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené společnosti Penny Market, s. r. o. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc k rozhodnutí o trestu vrácena soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil do té části rozsudku, kterou byl změněn výrok o vině pod bodem I.) rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný se neztotožňuje s právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, neboť od počátku trestního stíhání popírá použití nože. V této souvislosti zpochybňuje výpověď svědka a zároveň navrhuje výslech dalších svědků. K této právní kvalifikaci pak bylo dle obviněného přistoupeno aniž by bylo nade vší pochybnost provedeným dokazováním prokázáno, že skutek spáchal, tak jak je uveden ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněný dále zpochybňuje správnost skutkových zjištění a rozsah dokazování, jelikož byly svévolně pominuty důkazy, které mohly ovlivnit hodnocení míry jeho zavinění. Postupem soudu, který se nevypořádal s navrženými důkazy, bylo zasaženo do základního práva na spravedlivý proces, čímž se dopustil pochybení, které Ústavní soud označuje jako „opomenutí důkazu“.
Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině, kterým byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání přípustné není.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí rozhodnutí nabýt v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.
Za situace, kdy odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o trestu, přičemž sám rozhodl o zrušené části výroku o vině, nabyl právní moci jen výrok o vině částečně změněný a ve zbytku nezměněný odvolacím soudem, nikoliv však výrok o trestu, neboť v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně, nelze jen proti této pravomocné části podat dovolání. V takovém případě je třeba vyčkat právní moci rozhodnutí o uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Takový postup lze vyvodit z dikce §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož se musí jednat o odsuzující rozsudek ve smyslu §122 odst. 1 tr. ř., jehož nezbytnou náležitostí je rovněž výrok o trestu, resp. výrok o upuštění od potrestání. Lhůta k podání dovolání pak běží, a to i ohledně úplného výroku o vině, až od doručení rozhodnutí, v rámci kterého byl uložen i trest (popř. upuštěno od potrestání). V daném případě se jedná o usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 4 To 269/2011, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 6 T 102/2009, kterým byl uložen trest za spáchanou trestnou činnost, pro kterou byl obviněný uznán vinným v záhlaví uvedenými rozhodnutími. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu obviněný do marného uplynutí lhůty k podání dovolání dne 20. 3. 2013, dovolání nepodal. Shora naznačený postup lze mimo jiné vyvodit i z toho, že podle §12 odst. 10 tr. ř. se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, přičemž jeho součástí je i řízení a rozhodnutí o trestu. Trestní stíhání přitom nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, popř. upuštění od potrestání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Jen pro úplnost lze dodat, že dovolání v této věci bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 21. 3. 2013, takže dovolací řízení je prosto jakýchkoli průtahů.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík