ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.14.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2013-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2013 stížnost obviněného N. D. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 1 To 16/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného N. D. D. zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2012, sp. zn. 52 T 9/2012, byl obviněný N. D. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody podle §283 odst. 3 tr. zákoníku v trvání devíti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu šesti let a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaný ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Brně. Proti tomuto rozsudku podal obviněný a stejně tak státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání.
Dne 27. 3. 2013 rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem o podaných opravných prostředcích obviněného i státního zástupce v předmětné trestní věci a ohledně obviněného byly učiněny výroky (ad I., III.) o zrušení napadeného rozsudku podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) tr. ř. a podle §259 odst. 1 tr. ř. o vrácení věci Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí. Zároveň Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením podle §72 odst. 1, odst. 4 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které poukázal na to, že důkaz, který je považován za zásadní, je navrhován již po dobu jednoho roku a všemi rozhodovacími orgány, vyjma Vrchního soudu v Olomouci, je striktně a bezdůvodně odmítán. Obviněný je tak nucen suplovat tyto orgány a zásadním způsobem tím dochází k neopodstatněným průtahům v řízení. Obviněný řízení považuje za celkem jednoduchou kauzu, kterou by bylo možno již rozhodnout. Dále tvrdí, že je ženatý na Slovensku, kde s manželkou až do svého zadržení společně vychovával své tři děti, a že použití cizí státní příslušnosti jako vazebního důvodu je diskriminační a je zcela pomíjen Schengenský prostor a mezinárodní smlouvy pro případ, že by se trestnímu stíhání vyhýbal. Obviněný upozorňuje v souvislosti s vysokou trestní sazbou jako vazebním důvodem na kauzy, kdy pachatelům také hrozila vysoká trestní sazba, a byli stíháni na svobodě. Dále namítá, že jeho druhé trestního stíhání vede shodný policejní orgán, důkazy jsou do spisu podsouvány nezákonným způsobem, důkazy navrhované obviněným jsou odmítány a celé trestní stíhání je zahájeno za účelem udržení obviněného ve vazbě. V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 To 16/2013, ze dne 27. 3. 2013 bylo zrušeno a obviněný byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, v jakém se týkalo obviněného, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Olomouci dne 27. 3. 2013 rozhodl podle §72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť je proti němu i nadále vedeno trestní stíhání na podkladě spisového materiálu důvodně. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován výpovědí spoluobviněného V. H. P. a dokladem o ubytování obviněného v hotelu A. A., kde mělo dojít k obchodu s marihuanou, a přestože se podle Vrchního soudu v Olomouci jeví důkazní návrhy obhajoby jako opodstatněné a měl by jimi být vyvrácen závěr o spolupachatelství obviněného na činu, konstatuje, že tyto skutečnosti bude nutno v dalším řízení prověřit a teprve na základě nich bude možno rozhodnout o vině nebo o zproštění obžaloby. Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že u obviněného nadále přetrvávají důvody vazby podle §67 písm. a), písm. c) tr. ř.
Důvod vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. ř. je dán nejen trestní sazbou, kterou je obviněný na základě obžaloby státního zástupce i nadále důvodně ohrožen (10 až 18 let pro kvalifikaci §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku), ale i tím, že je cizím státním příslušníkem a na území ČR se zdržoval pouze přechodně, nemá žádné trvalé či přechodné vazby jak ke konkrétním osobám, tak k místu pobytu. Důvod vazby předstižné podle §67 písm. c) tr ř. je u obviněného Vrchním soudem v Olomouci dovozován tím, že se proti němu vede další trestní stíhání pro drogový delikt, kterého se měl dopustit společně s dalšími osobami v měsíci únoru 2012, přičemž se opět jednalo o obchod s marihuanou v celkovém množství cca 6,3 kg (viz usnesení PČR, NPC, SKPV, č. j. NPC-890/TČ-2012-220010 ze dne 29. 8. 2012 – č. l. 1534). Vrchní soud také uvedl, že s ohledem na závažnost protiprávního jednání obviněného kladeného mu za vinu nemůže být účelu vazby dosaženo jiným procesním opatřením, že v průběhu dosavadního řízení neshledal žádné průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení a že propuštěním obviněného na svobodu by mohlo dojít ke zmaření, popř. ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Těmto závěrům nelze nic vytknout. Je pravdou, že byl rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl obviněný uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu, na základě opravného prostředku podaného obviněným zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí. Přesto Nejvyšší soud souhlasí s názorem Vrchního soudu v Olomouci, že je trestní stíhání na podkladě spisového materiálu vedeno důvodně, tzn. jedná se o důvodné podezření. Nejvyšší soud proto poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Reálnost této hrozby byla zesílena tím, že v prvním odsuzujícím rozsudku byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání devíti a půl roku, byť v odvolacím řízení byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K námitce obviněného týkající se diskriminace na základě cizí státní příslušnosti je dále nutno uvést, že cizí státní příslušnost a zázemí v cizině v každém případě samy o sobě automaticky neznamenají naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Tato skutečnost společně s absencí jakýchkoliv vazeb na území České republiky však byla vrchním soudem v daném případě správně zohledněna ve vztahu k hrozícímu odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody.
K námitkám obviněného týkajícím se odlišného postupu v jiných trestních řízeních je dále třeba uvést, že Nejvyššímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup v trestních řízeních, na která obviněný poukazuje, vedeným proti pachatelům odlišným od osoby obviněného. Totéž se týká postupu orgánů činných v trestním řízení v projednávané věci ohledně dalších spoluobviněných.
K námitce obviněného týkající se postupu v druhém trestním stíhání, které je proti němu vedeno, je nutno konstatovat, že Nejvyššímu soudu taktéž nepřísluší přezkoumávat postup v tomto trestním stíhání, a už vůbec není možno hodnotit, zda mohlo být zahájeno účelově s cílem „udržet obviněného ve vazbě“. Mimo to je podle názoru Nejvyššího soudu v případě obviněného dostatečně přesvědčivě zdůvodněno naplnění vazby útěkové, proto není ani jasné, proč by orgány činné v trestním řízení měly „uměle vyrábět“ důvody pro naplnění vazby předstižné.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny, což souhlasí i se závěry Vrchního soudu v Olomouci.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného N. D. D. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch