ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.16.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 16/2013-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2013 stížnost obviněného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 7 To 33/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. H. z a m í t á.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Plzni byla na obviněného J. H. podána obžaloba pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zločin vraždy ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku. Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 3 T 10/2013, že se podle §72 odst. 3 tr. ř. obviněný ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 7 To 33/2013, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl a dále ve výroku II. podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl, že se písemný slib obviněného nepřijímá a ve výroku III. podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. že se vazba dohledem probačního úředníka nenahrazuje.
Proti výroku II. a III. tohoto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce do protokolu stížnost, ve které nejprve podal obsáhlý výklad podstaty a účelu institutu vazby s ohledem na její ústavně právní aspekty. Konkrétně pak uvedl, že za situace, kdy chtěl při vazebním zasedání svými argumenty zeslabit či vyvrátit podezření ze spáchání trestné činnosti, byl soudem přerušen s poučením, že se má vyjadřovat k důvodům vazby. K důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř. poukázal na skutečnost, že každý dnes může odcestovat do zahraničí, tedy tento důvod „by byl vždy generelní“. Hrozba vysokým trestem podle jeho názoru nemůže být sama o sobě dostatečným vazebním důvodem, aniž by k ní přistoupily další skutečnosti, které ji učiní reálnou. V případě obviněného pak žádné takové skutečnosti podle jeho názoru zjištěny nebyly. Dále pak rozvedl okolnosti ohledně svého rodinného a pracovního zázemí a vyloučil jakýkoli vztah k zahraničí.
Také hrozba ve smyslu §67 písm. c) tr. ř. podle názoru obviněného musí být opřena o konkrétní skutečnosti, např. o jeho dlouhodobou tendenci k páchání určitého typu trestné činnosti, přičemž v jeho případě žádné takové okolnosti dány nejsou a soud vychází pouze ze zcela nepodložených a spekulativních závěrů. Obviněný pak postrádá pečlivější výčet důkazů, které by jej měly usvědčovat z trestné činnosti.
Závěrem své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze v napadených výrocích II. a III. a sám znovu rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu a dohledu probačního úředníka.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadené části rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Předně je třeba poukázat na to, že námitky obviněného směřují výhradně proti samotnému trvání vazby, nikoli proti napadeným výrokům, byť se do jisté míry jejich důvody překrývají. Naplněním vazebních důvodů se však již soudy obou instancí podrobně a pečlivě zabývaly.
Vrchní soud v Praze se ve svém usnesení podrobně zabýval naplněním vazebních důvodů u obviněného v rámci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. S ohledem na toto zdůvodnění pak zcela správně vyloučil možnost, aby vazba byla v případě obviněného nahrazena dohledem probačního úředníka nebo dokonce pouze písemným slibem obviněného.
I Nejvyšší soud je toho názoru, že nahrazení vazby jiným institutem v případě obviněného nepřichází v úvahu. Věc se nachází ve stadiu po podání obžaloby, přičemž dosud nebylo ani nařízeno hlavní líčení. Obviněnému hrozí trest odnětí svobody v rozmezí patnáct až dvacet let nebo výjimečný trest, tedy trest výrazně přesahující hranici, od které se považuje hrozící trest odnětí svobody za tak vysoký, aby sám o sobě opodstatnil uložení útěkové vazby (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody, tzn. nejméně kolem osmi let). Není proto třeba, aby k hrozbě vysokého trestu přistupovala další okolnost, jak se domnívá obviněný.
Podle názoru Nejvyššího soudu je hrozba vysokým trestem odnětí svobody navíc u obviněného naplněna v takové míře, že je zcela vyloučeno uvažovat o jím navrhovaných institutech, kterými by měla být vazba nahrazena. Obviněnému hrozí mimo jiné i nejpřísnější trest, jaký vůbec trestní zákoník umožňuje uložit. Stejně tak i důvody vazby předstižné lze u obviněného považovat za velmi přesvědčivé. Vyplývá to z charakteru žalované trestné činnosti spočívající mimo jiné v objednání si vraždy poškozeného, který je zároveň svědkem, s cílem zakrýt předchozí podvod. Tento fakt, spolu s osobními charakteristikami obviněného vyplývajícími ze znaleckého posudku, které zdůraznil i Vrchní soud v Praze, odůvodňuje reálnost hrozby dokonání trestného činu vraždy. Stejně tak lze tuto obavu spatřovat i ve vztahu ke svědkovi, který měl být pachatelem plánované vraždy. Vzhledem ke stádiu trestního řízení, kdy tyto osoby nebyly ještě vyslechnuty před soudem, je zřejmé, že by jim ze strany obviněného mohlo hrozit nebezpečí. Závažnost takové hrozby je pak třeba hodnotit i z toho hlediska, že v případě jejího naplnění by následky byly fatální a neodčinitelné. Lidský život představuje nejvyšší možnou hodnotu, proto hrozba vykonání trestného činu, který měl obviněný ve smyslu obžaloby připravovat, je v jeho případě naléhavější než u osob stíhaných např. pouze pro majetkovou trestnou činnost.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch