ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.22.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 22/2013-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2013 stížnost obviněného P. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 2 To 46/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. S.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 40 T 9/2012, byl obviněný P. S. pod bodem VII. uznán vinným zločinem zavlečení podle §172 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem zbavení osobní svobody podle §170 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a podle §229 odst. 1 tr. ř. o nároku na náhradu škody. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně dalších tří spoluobviněných. Proti tomuto rozsudku podal obviněný, jakož i spoluobviněný R. S. a státní zástupce odvolání, které bylo předloženo Vrchnímu soudu v Olomouci.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 2 To 46/2013, bylo podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný P. S. ponechá ve vazbě nejen z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř., ale nově také z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, kterou odůvodnil tak, že Vrchní soud v Olomouci chybně rozhodl o jeho ponechání ve vazbě z důvodu §67 písm. a) tr. ř., ačkoliv pro tento závěr nejsou důvody. Stěžovatel se domnívá, že nelze založit výše zmíněný důvod vazby pouze na hrozícím vysokém trestu odnětí svobody, jak to učinil zmíněný soud. Pro závěr o existenci tohoto důvodu vazby je nutné zkoumat i další okolnosti případu nebo osoby pachatele, na základě kterých by byla hrozba útěku opodstatněná. Pochybení stěžovatel spatřuje také v tom, že ho soud nevyslechl k nově deklarovanému důvodu vazby, čímž porušil jeho právo na vyjádření k okolnostem zakládajícím důvod tzv. útěkové vazby. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Především je nutno uvést, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 2 To 46/2013, byl k odvolání obviněných P. S. a R. S. a státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. zrušen v odsuzující části ohledně obviněných P. S. a R. S. a rovněž ohledně zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. dvou spoluobviněných. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu. Tímto rozhodnutím byl obviněný P. S. upozorněn, že jeho jednání, kterého se dopustil se spoluobviněným R. S. pod bodem VII. odsuzující části napadeného rozsudku by mohlo být kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (jedná se o zvlášť závažný zločin – pozn. Nejvyššího soudu), tedy jako přísnější trestný čin.
I přes výše uvedené kasační usnesení vrchního soudu ve věci samé a její přikázání krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, jsou i nadále dány skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu ze strany obviněného. Nejvyšší soud s ohledem na námitky obviněného poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit existenci tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. trestu nejméně kolem osmi let). Reálnost této hrozby byla v posuzované věci zesílena tím, že v prvním odsuzujícím rozsudku byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let, byť v odvolacím řízení byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Navíc v rámci kasačního rozhodnutí vrchního soudu byl obviněný upozorněn na možnost přísnější kvalifikace jeho jednání, z čehož vyplývá i případná možnost uložení přísnějšího, než původně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Z uvedeného vyplývá, že hrozbou vysokého trestu je v posuzované věci dostatečně opodstatněn závěr o naplnění důvodu vazby předpokládaného ustanovením §67 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje se závěrem vrchního soudu o existenci vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř., jakož i vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř., který je náležitě odůvodněn v napadeném rozhodnutí, a jehož existenci obviněný ve stížnosti ostatně nijak nezpochybnil.
K námitce obviněného ohledně pochybení soudu spočívající v tom, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k nově konstatovanému vazebnímu důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že obviněný byl vrchním soudem jasně a srozumitelně písemně poučen o právní úpravě §73d tr. ř., přičemž v prohlášení založeném na č. l. 2546 uvedl, že nežádá o osobní výslech týkající se vazebních důvodů a v poučení založeném na č. l. 2552 spisu podepsaném obviněným je zvolena možnost „nežádám provedení vazebního zasedání“ a naopak přeškrtnuta možnost „požaduji provedení vazebního zasedání“. Konání vazebního zasedání je právem obviněného a jeho smyslem je, aby se obviněný mohl osobně vyjádřit. Vzhledem k tomu, že obviněný učinil jednoznačný projev vůle, že se nechce zúčastnit vazebního zasedání a nežádá o osobní výslech k vazebním důvodům, nelze postupu vrchního soudu nic podstatného vytknout.
Protože se Nejvyšší soud věcně ztotožnil s rozhodnutím vrchního soudu, nemohla se stížnost obviněného P. S. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík