ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.26.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 26/2013-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2013 stížnost obviněného V. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 8 To 70/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. K. zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 5 T 52/2012, byl obviněný V. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Dne 28. 8. 2013 rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání obviněného rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného K. a podle §145 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Dříve než však Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé, usnesením ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 8 To 70/2013, podle §72 odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Podle obviněného se soud domnívá, že jeho „výslech ani účast není nutná“, on se naopak domnívá, že nutná byla, protože mu zemřel otec a rád by se zúčastnil pohřbu. O konání vazebního zasedání obviněný nepožádal, protože mu nebylo sděleno, že vůbec má toto rozhodování proběhnout. Dále obviněný nesouhlasí s tím, že jeho zdravotní stav neumožňuje eskortu k soudu. Cítí se naprosto zdráv a nic mu neschází. Nesouhlasí ani s tím, že se nachází v karanténě, jeho spolubydlící z této údajné karantény odjel dokonce na dálkovou eskortu. Obviněný má za to, že se mu brání v účasti u soudu, k čemuž dodává, že mu také nebylo sděleno, proč se nekonalo veřejné zasedání o jeho odvolání.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Praze dne 22. 7. 2013 rozhodl podle §72 odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť se blížil konec tříměsíční lhůty podle §72 odst. 1 tr. ř. V době jeho rozhodnutí byl obviněnému, byť nepravomocně, uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let. Trestní stíhání obviněného bylo nepochybně na podkladě spisového materiálu vedeno důvodně, jednalo se tedy o důvodné podezření. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). V současné době je tato skutečnost již potvrzena tím, že obviněnému byl pravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let. Vrchní soud přitom poukázal i na další skutečnosti, jako je nedostatek rodinného či pracovního zázemí obviněného a jeho abusus alkoholu, z nichž vyplývala podle názoru Nejvyššího soudu zcela odůvodněná obava, že by se v případě propuštění z vazby skrýval, aby se tak trestnímu stíhání vyhnul, a nebylo tedy možno ani očekávat, že by v případě nahrazení vazby jiným institutem řádně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.
Jde-li o námitky obviněného, ze shora uvedeného je patrné, že skutečnost, že se chtěl zúčastnit pohřbu svého otce, nemohla vést k jeho propuštění z vazby, ač se jedná o velmi politováníhodnou událost. Pokud jde o konání vazebního zasedání, je třeba říci, že podle §73d odst. 3 tr. ř. se v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhoduje ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, mimo jiné jestliže zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech.
V této souvislosti vrchní soud uvedl, že výslech obviněného nepovažoval za nutný. Obviněný o konání vazebního zasedání nepožádal, přičemž je pravda, že na to nebyl ze strany vrchního soudu dotázán. Tento postup však byl zdůvodněn tím, že zdravotní stav obviněného neumožňoval jeho eskortu k soudu ani jiný způsob výslechu, jak vyplývá z lékařské zprávy zdravotního střediska Vazební věznice Praha – Pankrác, podle které byla ze zdravotních důvodů zamítnuta eskorta obviněného k veřejnému zasedání nařízenému na den 17. 7. 2013. Vrchní soud v Praze tedy původně měl v úmyslu nařídit veřejné zasedání ještě v rámci uvedené tříměsíční lhůty, přičemž by v případě nutnosti mohl o dalším trvání vazby rozhodnout při tomto zasedání. To však nebylo možné a veřejné zasedání bylo nařízeno až na 28. 8. 2013. Vzhledem k blížícímu se konci tříměsíční lhůty a při vědomí, že výslech obviněného je ze zdravotních důvodů vyloučen, tak vrchní soud rozhodl o vazbě dne 22. 7. 2013 v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud v tomto postupu Vrchního soudu v Praze neshledal pochybení.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného V. K. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch