ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.27.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 27/2013-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2013 stížnost obviněného J. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 11 To 100/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. R. zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 54 T 2/2012, byl obviněný J. R. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu u čtyř spoluobviněných. Z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 11 To 100/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného zrušeno a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 11 To 100/2013, bylo podle §72 odst. 1, 4 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný J. R. ponechá ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a), c) tr. ř., přičemž podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníka.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, kterou odůvodnil tak, že soudy při rozhodování o dalším trvání vazby bez dalšího zakládají důvodnost vazby hrozbou vyššího trestu s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Vazbu, ve které se nachází již 30 měsíců, shledává nepřiměřeně dlouhou, a to navíc za situace, kdy se řízení dostává do úplného začátku, vrácením věci soudu prvního stupně. Stěžovatel uvádí, že se nikdy neskrýval, má stálé bydliště a není dána hrozba, že by opakoval trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl o jeho propuštění z vazby.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Ačkoliv odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl obviněný pro rozsáhlou trestnou činnost drogové povahy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, učinil tak zejména z důvodu procesních pochybení prvoinstančního soudu při provádění dokazování. Nadále je tak opodstatněna důvodnost podezření ze spáchání rozsáhlé a závažné trestné činnosti spočívající v distribuci drog celkem 37 útoky, kterých se obviněný měl dopustit v rozmezí 2 let. Samotná hrozba vysokého trestu, na kterou poukazuje Vrchní soud v Praze, odpovídá obsahem nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03, publikovaného pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, že lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Pokud obviněný namítá, že soudy pouze bez dalšího u tzv. útěkové vazby mechanicky poukazují na hrozbu vysokého trestu, je nutno k tomu uvést, že trest odnětí svobody převyšující osm let vždy předpokládá rozsáhlejší a závažnější charakter trestné činnosti. Pokud tedy již rozsudkem, byť nepravomocným, došlo k uložení tak výrazného trestu odnětí svobody (v trvání 10 let) musí bezpochyby existovat závažné důvody a okolnosti pro jeho uložení, které soud podrobně rozebírá při ukládání tohoto trestu. Při rozhodování o dalším trvání vazby soud posuzuje důvodnost podezření ze spáchání závažné trestné činnosti, která vedla nebo pravděpodobně povede k uložení výrazného trestu. V daném případě jsou bezpochyby dány skutečnosti, jak již bylo výše uvedeno, které odůvodňují podezření ze spáchání rozsáhlé a závažné trestné činnosti obviněným, pro kterou je v předmětném řízení vazebně stíhán. Přitom již samotná hrozba vysokého trestu postačuje pro založení existence vazebního důvodu útěkové vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Důvodnost vazby podle §67 písm. c) tr. ř., tedy tzv. vazby předstižné, zakládá reálná obava z opakování trestné činnosti, neboť obviněný se nyní projednávané trestné činnosti měl dopustit již ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za totožnou trestnou činnost. Protože dřívější trestní stíhání a uložený trest jej zjevně neodradily od opakovaného páchání trestné činnosti stejné povahy, nelze než konstatovat, že v případě propuštění obviněného na svobodu je dána reálná hrozba, že by se mohl dopustit jejího opakování. Za těchto okolností je namístě i obava, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele. Vzhledem k důvodnosti obavy z útěku či skrývání před trestním stíháním na základě reálné a opodstatněné hrozby vysokého trestu, jakož i k povaze, závažnosti, doby páchání trestné činnosti a trestní minulosti pachatele, se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze o zřetelné existenci vazebních důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. ř., a tím pádem o nezbytnosti ponechání obviněného ve vazbě.
Délka trestního stíhání je s ohledem na závažnost a rozsáhlost trestné činnosti posuzované celkem u pěti obviněných adekvátní a přiměřená, přičemž nelze shledat jakékoliv neopodstatněné průtahy, které by toto řízení postihovaly. Náročnosti projednávané věci přitom odpovídá i délka trvání vazby obviněného, přičemž nepřekročila ani zákonem vymezenou nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby pro daný případ v §72a odst. 1 písm. c) tr. ř.
Za této situace Nejvyšší soud nemohl stížnost obviněného J. R. shledat důvodnou a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík