ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2658.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2658/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. , se sídlem v Irské republice, 4th Floor, Hanover Building Windmill Lane, Dublin 2, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinné J. N. , zastoupené Mgr. Davidem Franke, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 16, pro 56.438,62 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 pod sp. zn. 067 EX 3765/08, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. dubna 2013, č. j. 58 Co 673/2012 - 20, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Soudní exekutor usnesením ze dne 2. 11. 2012, č. j. 067 EX 3765/08 - 143, vydal dražební vyhlášku (o elektronické dražbě) jíž mj. rozhodl, že předmětem dražby je spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¾ na nemovitostech - budově č. p., část obce B., postavené na pozemku p.č., a pozemcích p.č. zahrada a p.č. zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. pro obec a k.ú. B. (výrok III.), že výsledná cena dražených nemovitostí je 840.000,- Kč (výrok IV.), že nejnižší podání se stanovuje ve výši dvou třetin výsledné ceny, tj. 560.000,- Kč (výrok V.) a že na nemovitostech neváznou žádné závady, které prodejem v dražbě nezaniknou (výrok VII.).
V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud usnesení soudního exekutora potvrdil. Vyložil, že exekuční řízení prováděné prodejem nemovitosti je rozděleno do několika relativně samostatných fází, v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení. Jedná se o nařízení exekuce prodejem nemovitosti, určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, vydání dražební vyhlášky, prodej v dražbě a rozvrh rozdělované podstaty. Povinná tak měla námitky týkající se ceny dražených nemovitostí uplatnit ve fázi řízení o stanovení ceny nemovitostí, neboť nabylo-li usnesení o stanovení ceny právní moci, nelze v této fázi řízení, tj. ve fázi vydání dražební vyhlášky, znovu otevírat problematiku hodnoty nemovitostí, jelikož pravomocným usnesením, jímž určil výslednou cenu, je soudní exekutor v dalším průběhu exekuce vázán, přičemž z ceny jiné může vycházet jen, dojde-li k podstatné změně poměrů. Uzavřel, že to, že by k takové podstatné změně poměrů došlo, povinná v odvolání ani netvrdila, přičemž navíc za takovouto podstatnou změnu poměrů považuje soudní praxe i nauka např. vážné poškození nemovitostí živelnou pohromou či změnu oceňovacího předpisu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 668/2005). Probíhající řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, na něž povinná rovněž poukazovala, odvolací soud nepovažoval za závadu ve smyslu §336a odst. 1 písm. c) o. s. ř., která prodejem v dražbě nezanikne, neboť mezi takové závady patří pouze závady vyjmenované v §336a odst. 2 o. s. ř. Napadené usnesení odvolací soud posoudil i z jiných než odvolatelkou uplatněných důvodů a neshledal v postupu soudního exekutora žádné pochybení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Opětovně namítá, že došlo k podhodnocení ceny dražených nemovitostí a dále poukazuje na to, že v řízení, jež bylo vedeno u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 174/2012 mezi ní a L. N., bylo rozhodnuto (pravomocně ke dni 26. 6. 2013), že předmětné nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví povinné, což podle ní znamená, že na straně povinné došlo k podstatné změně poměrů. I když se „probíhající“ řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví neřadí mezi závady ve smyslu §336a odst. 2 o. s. ř. jde podle dovolatelky o takový typ řízení, který „bude mít obecně zásadní vliv na podstatnou změnu poměrů“ na straně povinné, přičemž má za to, že v takovém případě je na místě z úřední povinnosti rozhodnout o odkladu exekuce, a to do pravomocného skončení takového řízení. Požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinné ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.
Dovolání povinné proti napadenému usnesení není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2006, sp. zn. 20 Cdo 668/2005, ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 20 Cdo 1619/2010, ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 1918/2013, a další) od níž dovolací soud nemá důvod se odchýlit ani v této věci.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu