ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3070.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3070/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupeného JUDr. Janou Kubištovou CSc., advokátkou se sídlem v Praze 7, Trojská 69/112, proti povinnému V. J. , zastoupenému JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Masarykova 715, pro 2.088,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 Nc 3781/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2011, č. j. 61 Co 334/2011-145, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. září 2011, č. j. 27 Nc 3781/2007-130, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 4. ledna 2008, č. j. 27 Nc 3781/2007-3, a povinnému uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 8 900,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen, a je vykonatelný. Soud neuvěřil tvrzení povinného, že byl v době doručování exekučního titulu hospitalizován, přičemž přihlédl k obsahu spisu Okresního soudu Karlovy Vary sp. zn. 17 C 215/2003 (zejm. ke zprávě o zdravotním stavu ze dne 6. 4. 2005, z níž žádná zmínka o hospitalizaci povinného v době doručování exekučního titulu nevyplývá) a k vypracovanému znaleckému posudku ze dne 25. 3. 2011, podle nějž podpis na poštovní doručence s datem doručení 31. 3. 2005 je s větší pravděpodobností vlastnoručním podpisem povinného. Odvolací soud rovněž uvedl, že povinnému bylo řádně doručeno i usnesení o nařízení exekuce (vyvěšením na úřední desce soudního exekutora).
Povinný s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř. v dovolání namítá, že „…rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá v nesprávném právním i věcném zhodnocení věci, zda podpis na doručence je pravý .“ Závěr znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – kriminalistika je nejednoznačný a soud při hodnocení důkazů pochybil. Podle něj jsou zde závažné pochybnosti o tom, zda dopis s exekučním titulem převzal, a proto měl soud exekuci zastavit. Povinnému dosud ani není jasné, co vymáhaná částka představuje. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel polemizuje se závěrem soudů, že podpis na doručence s datem doručení 31. 3. 2005 je podpisem povinného, prokazujícím, že exekuční titul mu byl řádně doručen. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2006, sp. zn. 20 Cdo 1507/2006).
Správnost usnesení odvolacího soudu nelze účinně napadnout ani pouhým konstatováním, že soud při hodnocení důkazů pochybil. Dovolatel žádnou konkrétní vadu nevytýká, navíc k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) nebo §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. 29 Odo 1090/2005; usnesení ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 991/2005).
Rovněž námitka, že povinnému není jasné, co vymáhaná částka představuje, nemůže být důvodem k zastavení exekuce. Důvod, pro který je částka vymáhána, vyplývá z odůvodnění exekučního titulu, jehož věcnou správnost není exekuční soud oprávněn přezkoumávat (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě jde o dlužnou cenu za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. 353520579 za měsíce březen až prosinec 2003.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D.
předsedkyně senátu