ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3515.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3515/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné AB-CREDIT, a. s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinné L. P. , zastoupené Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, pro 762.443,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 Nc 1408/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 12. 2010, č. j. 7 Co 2697/2010-119, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 12. 2010, č. j. 7 Co 2697/2010-119, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 12. 7. 2010, č. j. 3 Nc 1408/2008-88, okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, odůvodněný s poukazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tvrzením, že nárok oprávněné je promlčen. Rozhodnutí odůvodnil závěrem, že s ohledem na dodatek (ze 16. 3. 1998) č. 2 ke smlouvě o úvěru (jehož sjednáním podle soudu „došlo dle §516 obč. zák. ke změně obsahu závazku, který nahradil původní závazek“), jímž byly nově dohodnuty splátky již splatného úvěru, poskytnutého Českou spořitelnou, a. s., tedy právní předchůdkyní oprávněné, dlužníku P. H., nastala splatnost celého dluhu (nezaplacením splátky splatné 20. 7. 1998) dnem 22. 8. 1998. Byl-li návrh na nařízení exekuce podán 11. 4. 2008, stalo se tak včas a důvody k zastavení exekuce vedené proti povinné jako ručitelce (vůči níž se právo věřitele nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi /§310 obch. zák./) tudíž dány nejsou.
V odvolání povinná namítla zejména, že – poněvadž dodatek k úvěrové smlouvě, jímž byla nově sjednána splatnost jednotlivých splátek i celého dluhu (představující kumulativní novaci), byl sjednán bez jejího souhlasu – jí vůči věřiteli zůstaly zachovány všechny námitky včetně námitky promlčení (§516 odst. 3 obč. zák.), k němuž podle ní došlo „ještě přede dnem podání návrhu na nařízení exekuce (11. 4. 2008); nepochybně to muselo být ještě před dnem 16. 3. 2008, neboť 16. 3. 1998 sepisovala Česká spořitelna, a. s. s dlužníkem P. H. dodatek č. 2, zcela nesporně s vědomím, že dlužník není schopen dostát svým závazkům, tedy splácet úvěry.“
Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, za první den běhu desetileté promlčecí doby podle §408 obch. zák. však oproti soudu prvního stupně považoval den vykonatelnosti exekučního titulu, tj. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25. 10. 1999, č. j. 13 Cm 453/99-59, pravomocného 23. 12. 1999 a vykonatelného do tří dnů od právní moci, tedy den 26. 12. 1999 (č.l. 4). Podala-li oprávněná návrh na nařízení exekuce 11. 4. 2010 (toto zjištění ovšem nemá oporu v obsahu spisu, z nějž jasně plyne, že návrh na nařízení exekuce byl podán 11. 4. 2008; že jde o zjevnou chybu v psaní, ostatně vyplývá i z toho, že v opačném případě by úvaha odvolacího soudu, že návrh na nařízení exekuce podaný 11. 4. 2010 je včasný, protože podaný v desetileté lhůtě běžící od 26. 12. 1999, byla z hlediska logiky nesmyslná), byl návrh podán včas a právo tudíž promlčeno není. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně, že „by se v souzené věci uplatnilo i ustanovení §310 obch. zák.“, podle něhož se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje zejména v závěru odvolacího soudu, že desetiletá promlčecí doba podle §408 obch. zák. počala běžet dnem vykonatelnosti exekučního titulu, tedy 26. 12. 1999. Odvolací soud se tak nezabýval otázkou splatnosti pohledávky věřitele za dlužníkem, jež je pro posouzení počátku běhu promlčecí doby skutečně relevantní, a která tak zůstala nevyřešena. Soud prvního stupně za tento den považoval s ohledem na dodatek č. 2 k úvěrové smlouvě 22. srpen 1998, zatímco podle povinné je tímto dnem vzhledem k ustanovení §306 odst. 1 věty druhé obch. zák. již 1. březen 1998, jelikož „nejpozději 18. 2. 1998 muselo být věřiteli zřejmé, že dlužník P. H. není schopen svůj závazek splácet, takže věřiteli nic nebránilo v tom, aby nejpozději do konce února 1998 vyzval ručitele k úhradě dluhu.“
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (zejména s rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 13/2006), je důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k též vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
O vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci se jedná zejména také tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tedy jestliže se soud jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1919 s. shora).
Ve výše uvedeném publikovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet. Z uvedeného rozhodnutí i z rozhodnutí dalších, např. z 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, plyne, že desetiletá promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po splatnosti (exekučním titulem přisouzené) vymáhané pohledávky, v daném případě je tedy (s ohledem na ustanovení §310 obch. zák.) rozhodné, kdy nastala splatnost pohledávky věřitele za dlužníkem; touto otázkou splatnosti dlužníkova závazku se však krajský soud, považující – nesprávně – za první den běhu promlčecí doby (teprve) den vykonatelnosti exekučního titulu, nezabýval, a to ani k výslovné odvolací námitce povinné (viz č.l. 104), že k promlčení „muselo dojít před dnem 16. 3. 2008, neboť 16. 3. 1998 sepisovala Česká spořitelna, a. s. s dlužníkem P. H. ...... dodatek č. 2, zcela nesporně s vědomím, že dlužník není schopen dostát svým závazkům, tedy splácet úvěry.“ Pro svůj nesprávný dílčí právní závěr při posouzení počátku běhu promlčecí doby tak odvolací soud v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, v daném případě pro posouzení, kdy nastala splatnost pohledávky věřitele za dlužníkem, řízení tedy zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení. K dovolací námitce povinné, že věřiteli „nic nebránilo v tom, aby nejpozději do konce února 1998 vyzval ručitele k úhradě dluhu“, Nejvyšší soud připomíná své rozhodnutí z 28. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 405/2005, podle něhož se věřitel může domáhat splnění závazku na ručiteli, aniž by ho k takovému plnění musel předem vyzvat.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu