ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3544.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3544/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. , se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, identifikační číslo osoby 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným 1) R. V. , 2) Z. V. , pro částku 1.205.475,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 78 Nc 1020/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 24. 3. 2011, č. j. 20 Co 515/2010-56, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 24. 3. 2011, č. j. 20 Co 515/2010-56, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 8. 3. 2010, č. j. 78 Nc 1020/2009-29, městský soud zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, odůvodněný s poukazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tvrzením, že „nárok oprávněné je promlčen ve smyslu §408 obchodního zákoníku“. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že „v době, kdy uplynula desetiletá promlčecí doba, tj. ke dni 1. 7. 2006 (přisouzená pohledávka z úvěrové smlouvy se stala splatnou 30. 6. 1996) stále ještě probíhalo nalézací řízení, ukončené až rozhodnutím odvolacího soudu z 26. 1. 2009, pravomocným 23. 2. téhož roku. Teprve poté se oprávněná mohla začít domáhat svého práva cestou exekuce (počala jí běžet tříměsíční lhůta k podání návrhu na její nařízení); ten byl podán 18. 3. 2009, tedy včas, důvod k zastavení exekuce tudíž dán není“.
Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že (kromě jiného) návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyhověl. Při posouzení počátku běhu odvolací doby sice vycházel ze stavu, že proti exekučnímu titulu (rozsudku Městského soudu v Brně z 21. 8. 2006 č. j. 32 C 391/2002-146, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně z 26. 1. 2009, č. j. 27 Co 139/2007-163) podali oba povinní (v nalézacím řízení žalovaní ručitelé) odvolání, avšak oproti soudu prvního stupně vycházel ze skutečnosti, že ve vztahu k 1. povinnému, který odvolání vzal zpět (takže odvolací řízení bylo v této části zastaveno), nabyl exekuční titul právní moci dnem 24. 10. 2006 (§222 odst. 1 o. s. ř.) a ve vztahu k 2. povinné (jejíž odvolání bylo pro neodstranění vad podle §43 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto) že se stalo pravomocným 1. 10. 2006. Odvolací soud uzavřel, že promlčecí lhůta podle §408 odst. 1 obch. zák. u hlavního dlužníka, společnosti VADOS s. r. o., počala běžet splatností přisouzené pohledávky, tedy dnem 30. 6. 1996; vzhledem k ukončení nalézacího řízení vůči hlavnímu dlužníku bylo v souladu s ustanovením §408 odst. 2 obch. zák. možné exekuci proti hlavnímu dlužníku zahájit do tří měsíců od právní moci exekučního titulu (21. 11. 2006), tedy dne 21. 2. 2007. Oprávněná svou pohledávku ve lhůtě stanovené v §408 odst. 2 obch. zák. vůči hlavnímu dlužníku neuplatnila a vůči ručitelům návrh na nařízení exekuce v této lhůtě podat nemohla, neboť pro odvolání ručitelů běželo odvolací řízení až do dne 26. 1. 2009. I když tedy návrh na nařízení exekuce oprávněná podala vůči ručitelům ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy mohlo být exekuční řízení vůči nim zahájeno po skončení řízení nalézacího, bylo podle názoru odvolacího soudu nutno přihlédnout k oprávněné námitce promlčení vůči ručitelům, jelikož z výše uvedených důvodů již došlo k promlčení pohledávky vůči hlavnímu dlužníku.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že uběhla-li tříměsíční lhůta k podání návrhu na nařízení exekuce podle §408 odst. 2 obch. zák. ve vztahu k hlavnímu dlužníku (vůči němuž nabyl exekuční titul právní moci 21. 11. 2006) dnem 21. 2. 2007, pak – protože oprávněná proti němu nařízení exekuce nenavrhla a proti ručitelům, o jejichž odvoláních bylo v nalézacím řízení rozhodnuto až 26. 1. 2009, vést exekuci nemohla – je pohledávka oprávněné (promlčená vůči hlavnímu dlužníku) promlčena i ve vztahu k ručitelům, přestože návrh na nařízení exekuce proti nim byl podán ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy mohlo být po skončení nalézacího řízení zahájeno řízení vykonávací.
Dovolatelka má za to, že počala-li běžet promlčecí doba dnem následujícím po dni splatnosti, tedy dnem 1. 7. 1996 „ve smyslu ustanovení §397 obch. zák.“, byl její běh přetržen uznáním závazku (učiněným 11. 11. 1998) a podle ustanovení §407 obch. zák. počala běžet nová čtyřletá promlčecí doba. Kromě toho byla promlčecí doba podle jejího názoru stavena podle §402 obch. zák. podáním žaloby proti dlužníku i ručitelům, tedy dnem 8. 11. 2002. Bylo-li pak nalézací řízení k odvolání povinných skončeno vydáním usnesení (o zastavení řízení o odvolání 1. povinného a o odmítnutí odvolání 2. povinné) ze dne 26. 1. 2009, pravomocného 23. 2. téhož roku, mohla tříměsíční lhůta dle §408 odst. 2 obch. zák. počít běžet až od následujícího dne; protože návrh na nařízení exekuce proti ručitelům byl podán 18. 3. 2009, k promlčení dojít nemohlo a důvod k zastavení exekuce tak dán není.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu se (a to i pro účel posouzení, zda je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) v daném případě promlčelo.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle první věty ustanovení §306 odst. 1 obch. zák. je věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
Otázkou promlčení ve vztahu k ručiteli v exekučním řízení se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení z 25. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 659/2007, v jehož odůvodnění zdůraznil, že pro posouzení počátku běhu desetileté promlčecí doby podle ustanovení §408 obch. zák. je doba splatnosti pohledávky rozhodná jen pro vztah mezi věřitelem a dlužníkem (§392 obch. zák.), zatímco pro vztah mezi věřitelem a ručitelem – a o takový případ jde v souzené věci – je s ohledem na ustanovení §306 odst. 1 obch. zák. relevantní datum doručení žaloby (jíž je – řečeno dikcí ustanovení 306 odst. 1 obch. zák. – dlužník „vyzván“ ke splnění svého splatného závazku).
Protože v předmětné věci byl opis žaloby, jak plyne z obsahu spisu nalézacího soudu (č. l. 33), dlužníku doručen 26. 3. 2004, je návrh na nařízení exekuce proti ručitelům, podaný 18. 3. 2009, namístě považovat (z hlediska ustanovení §408 obch. zák.) za včasný, lze tudíž uzavřít, že návrh na zastavení exekuce důvodný není.
Dospěl-li odvolací soud k názoru jiného, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se musel zabývat dalšími dovolacími argumenty (některými ostatně zjevně bezdůvodnými), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d ost. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu