ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3794.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3794/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr.Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné Raiffeisen stavební spořitelny a.s. , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, identifikační číslo osoby 49241257, proti povinným 1) H. Š. a 2) J. Š. , zastoupeným JUDr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 29, pro částku 675.605,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2EXE 2522/2010, a u Mgr. Stanislava Moláka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Havlíčkův Brod, Nádražní 397, pod sp. zn. 050 EX 1430/10, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě z 29. května 2012, č. j. 54 Co 263/2012-227, takto;
Usnesení soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka ze 17. 10. 2011, č. 050 EX 1430/10-183, a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě z 29. 5. 2012, č. j. 54 Co 263/2012-227, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 17. října 2011, č.j. 050 EX 1430/10-183, jímž soudní exekutor udělil příklep vydražiteli L. M. k tam specifikovaným nemovitostem. S odvolací námitkou povinných, že dražba proběhla přesto, že v jejím průběhu bylo zahájeno insolvenční řízení, se krajský soud vypořádal závěrem, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly (zveřejněním vyhlášky) 6. října 2011 v 9.14 hod. (ve vztahu k 1. povinné) resp. v 9.10 hod. (ve vztahu k 2. povinnému), takže „v okamžiku zahájení dražby (6. října 2011 v 9.00 hod.) zde nebyla překážka spočívající v insolvenčním řízení. Skutečnost, že zahájení insolvenčního řízení bylo zveřejněno později, již nemohla mít na průběh dražby vliv.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že jím posuzovaná otázka, zda „k insolvenčnímu řízení dochází okamžikem doručení návrhu, okamžikem vyhlášení či dnem doručení návrhu“, dosud dovolacím soudem řešena nebyla), povinní – posuzováno podle obsahu jejich podání – namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřují v tom, že při provedení dražby, byl-li příklep udělen přesto, že během ní bylo zahájeno insolvenční řízení (podání insolvenčního návrhu exekutorovi oznámili ještě před jejím zahájením), došlo k porušení zákona.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s judikaturou (viz níže), je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nastaly-li účinky zahájení insolvenčního řízení 6. října 2011 v 9.14, resp. v 9.10 hod., pak „v okamžiku zahájení dražby (6. října 2011 v 9.00 hod.) zde nebyla překážka spočívající v insolvenčním řízení,“ a že pozdější zveřejnění jeho zahájení „již nemohlo mít na průběh dražby vliv.“
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.
Ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) spojuje se zahájením insolvenčního řízení účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.
Předně nutno zdůraznit, že k výkladu ustanovení §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona je použitelná judikatura k ustanovení §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, jehož znění (říká-li, že jedním z účinků konkursu je to, že nelze provést výkon rozhodnutí /exekuci/ postihující majetek patřící do podstaty) je obdobné.
Již v usnesení ze 14. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003 (proti němuž byla podána stížnost, kterou Ústavní soud usnesením z 22. července 2004, sp. zn. I. ÚS 401/04, odmítl). Nejvyšší soud uzavřel, že udělení příklepu je úkonem, jímž soud provádí exekuci, a dále dovodil, že rozhodl-li odvolací soud o odvolání proti usnesení o udělení příklepu poté, co byl na majetek povinného prohlášen konkurs, je vydání takového rozhodnutí v rozporu s ustanovením §14 odst. 1 písm. e) konkursního zákona. K tomuto závěru se pak Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku z 31. 5. 2006, sp. zn 29 Odo 332/2004, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54/2007.
Z uvedeného plyne, že považoval-li odvolací soud pro posouzení otázky, zda „tu nebyla překážka spočívající v insolvenčním řízení“, za relevantní okamžik zahájení dražby, je jeho závěr nesprávný. Podstatné totiž je, že příklep byl udělen až 17. října 2011, tedy jedenáctého dne po zahájení insolvenčního řízení, jehož účinky nastaly 6. října téhož roku v 9.10, resp. 9.14 hod. zveřejněním vyhlášky o oznámení zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku (č.l. 36, 37), .
Dražební jednání, nařízené dražební vyhláškou z 26. srpna 2011, č.j. 050 EX 1430/10-137, viz č.l. 32, formou elektronické dražby na den 6. října 2011 v 9.00 hod. s tím, že dražba potrvá, dokud dražitelé budou činit elektronická podání, nejméně však 24 hodin, bylo dne 7. října 2011 v 9.00 hod. ukončeno zveřejněním osoby (jediné, jež se k dražbě přihlásila a složila dražební jistotu – pozdějšího vydražitele L. M.), která učinila nejvyšší podání, a výzvou „těch, kteří mohou podat námitky“ k jejich podání, a poté bylo „do uplynutí lhůty k podání námitek proti příklepu přerušeno “ s tím, že „nebude-li vznesena námitka nebo jestliže takové námitce exekutor nevyhoví, udělí po uplynutí lhůty příklep.“
V rozporu se svým rozhodnutím pak soudní exekutor – přestože do protokolu výslovně uvedl, že „lhůta k podání námitek počíná běžet okamžikem zveřejnění výzvy, tedy 7. října 2011 v 9:00 hod.“ – v jednání nepokračoval po čtyřiadvacetihodinovém přerušení jednání, tedy 8. října 2011 v 9:00 hod., nýbrž až 17. října 2011 v 9:00 hod., kdy vydražiteli udělil příklep poté, co z insolvenčního rejstříku zjistil, že insolvenční návrhy obou povinných byly usneseními Krajského soudu v Brně ze 13. října 2011 s účinky (zveřejněním v insolvenčním rejstříku) ke dni 17. října 2011 v 7:49, resp. v 8:05 hod. odmítnuty.
Ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2372/2003 Nejvyšší soud zdůraznil, že po dobu trvání konkursu (tento závěr platí /viz výše/ i pro insolvenční řízení) je exekuční soud povinen zdržet se všech úkonů, jimiž má být exekuce bezprostředně realizována. Jestliže soudní exekutor v souzené věci v průběhu insolvenčního řízení zjišťoval, kdo se zaregistroval k dražbě, složil jistotu a učinil nejvyšší podání, a jestliže jméno této osoby zveřejnil, vyzval „ty, kteří mohou podat námitky“ k jejich případnému podání a určil počátek a konec lhůty k podání námitek, činil úkony směřující k udělení příklepu a tedy k provedení dražby; při provádění dražby tak – řečeno slovy ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. – došlo k porušení zákona, a to konkrétně ustanovení §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Kromě toho soudní exekutor porušil vlastní dražební vyhlášku (tedy usnesení, jímž je vázán), a to jak pokračováním v dražbě, jejíž ukončení stanovil na 7. října 2011 v 9:00 hod., tak tím, že příklep udělil až 17. října 2011 přesto, že tak podle svého vlastního rozhodnutí měl učinit ihned po uplynutí lhůty k podání námitek proti příklepu, tedy 8. října 2011 v 9:00 hod. Uvedenými skutečnostmi se odvolací soud, vycházející z nesprávného názoru, že pro posouzení, zda „tu nebyla překážka trvající v insolvenčním řízení,“ je relevantní okamžik zahájení dražby, nezabýval.
Protože napadené rozhodnutí na tomto nesprávném právním posouzení spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu