ECLI:CZ:NS:2013:20.ND.316.2012.1
sp. zn. 20 Nd 316/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v právní věci žalobců a) J. V. a b) F. V. , proti žalované ČEZ Prodej, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo osoby 272 32 433, o zaplacení částky 31.148,75 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 199/2000, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Zlatohlávková, JUDr. Blanka Moudrá a JUDr. Pavel Krbek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 33 Cdo 1149/2011.
Odůvodnění:
Podáním z 22. 3. 2011 žalobce F. V. (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudců senátu Nejvyššího soudu č. 33 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 33 Cdo 1149/2011 a navrhl, aby tito soudci byli z projednávání a rozhodování věci vyloučeni.
Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 1149/2011 přísluší podle rozvrhu práce rozhodovat senátu složeném ze soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové, JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka.
Pochybnosti o nepodjatosti označených soudců v dané věci podle žalobce vyplývají z jejich rozhodnutí o dovolání z 24. 11. 2009, č. j. 33 Cdo 1621/2007-262. Žalobce poukazuje na odůvodnění rozsudku, které je podle jeho názoru „v rozporu s ustanovením §242 odst. 3 o. s. ř., když důvody uplatňované žalovanou nebyly přezkoumány, ale naopak důvody, které žalovaná nijak neprokázala ani prokázat nemohla, vedly senát k rozhodnutí v neprospěch žalobců. To nasvědčuje tomu, že poměr členů senátu k věci nebyl zcela objektivní a lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.“
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2013 byla věc o vyloučení označených soudců z projednávání a rozhodnutí věci, vedené pod sp. zn. 33 Cdo 1149/2011, předložena senátu občanskoprávního kolegia č. 20.
Soudci JUDr. Ivana Zlatohlávková, JUDr. Blanka Moudrá a JUDr. Pavel Krbek, jichž se námitka podjatosti týká, ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k předmětné věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům nemají žádný poměr.
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Pochybnosti o nepodjatosti ve výroku jmenovaných soudců žalobce dovozuje mimo jiné z okolností spočívajících v jejich rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti, jak plyne z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě důvodem pro vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí předmětné věci být nemohou, a to ani tehdy, kdyby případná námitka nesprávného postupu nebo rozhodování ve věcech stejného či obdobného druhu byla opodstatněná.
Soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se rozumí také situace, kdy soudce získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání, v důsledku čehož je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení.
V posuzovaném případě však žalobce žádné takové relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců, neuvedl, a žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tito soudci měli k projednávané věci či k účastníkům nebo jejich zástupcům poměr, neplynou ani z obsahu spisu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání (dokazování prováděno nebylo /§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř./), rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu